Benjamin Kuras: Kdyby světu vládly ženy…

Benjamin Kuras je autorem knihy Jak zabít civilizaci. Kniha o sledu historických událostí, předvečerů válek a pádů civilizací díky lidské hlouposti. Kniha, jež to všechno slepuje zdravým selským rozumem a bez servítků se dívá na politiku, která kvůli vlastnímu prospěchu prodá svůj lid. A lid – se nebrání. Protože má jiné starosti. Třeba ty existenční nebo trošku žabomyší.

realizace2-prebal.indd
S autorem jsem dělala rozhovor pro kulturní a zpravodajské weby a vyvstal jeden zajímavý problém. Jak by vypadal svět, kdyby v něm vládly ženy? A napadla mě otázka ještě zajímavější. Jak by vypadaly orientální, arabské země, kdyby islám vzaly tehdy kdysi do rukou ženy? A tak jsem autora oslovila ještě jednou… speciálně pro vás, milé čtenářky.

Pane Kurasi, kde se to vůbec všechno zvrtlo? Je opravdu možné, že pár jedinců dokáže z celé společnosti dokázat (nemusíme se teď omezovat pouze na arábii) za pár staletí národ, kde na jedné straně stojí bestiální agresivita a na druhé psychicky i fyzicky podlomené oběti?
Ve svých »sexy« knížkách Tao sexu, Ciao sexu a Mao sexu jsem vyslovil podezření, že politická a mocenská agresivita má něco společného s perverzí sexuálních pudů – přesněji řečeno mužským sexuálním egoismem, pro nějž je sex jen zdrojem vlastního uspokojení bez ohledu na potřeby a tužby ženské. Potvrdil mně to později dánský psycholog a sexuolog Nicolai Sennels, který jednu dobu působil jako vězeňský psycholog a studoval psychologii muslimských sexuálních násilníků. Z toho dostal nápad prostudovat si Korán z hlediska sexuologického a nalezl tam řadu příčin dnešní mužské islámské agresivity a krutosti. Na rozdíl od Bible, která stanovuje v sexuálních vztazích různé formy zdrženlivosti a sebekázně, Korán schvaluje znásilňování a sexuální zotročování žen z poražených etnik, pedofilii ( což tehdy znamenalo sex s dívkami předmenstruačního věku) a dává mužům volnost oddávat se bez omezení jakýmkoli sexuálním choutkám s výjimkou sexu s ženou jiného muslima. Vinu za neschopnost krotit vlastní choutky pak přenáší na ženy, které si potřebuje zahalovat, aby ho nerajcovaly, vinu za znásilnění přenáší na ženskou »nestoudnou provokativnost« a podobně. Když k tomu přidáte povolené víceženství, vycházejí vám na každého »úspěšného« muslima se čtyřmi ženami tři muži neúspěšní a zamindrákovaní, sexuálně nevyžití, nadržení, frustrovaní, destruktivní a nabití vztekem. Navíc jim ještě zakážete alkohol a všelijaké »neznabožské« formy zábavy – a taky sex homosexuální – a máte tu obrovskou potenciální armádu zuřivců. Teď jim k tomu ještě slíbíte, že dobýváním nepřátel si mohou získat sexuální otrokyně a i když ve válce padnou, v ráji na ně čekají sladké panny. A máte z nich armádu nebojácnou a neporazitelnou, protože se vnímají jako vítězové za každých okolností – bez ohledu na to, zda v boji zvítězí nebo padnou.

Sám jste v jedné ze svých knih popisoval, jak by to vypadalo, kdyby na světě vládly ženy. Ráj a mír. Má vůbec ženská energie v dnešním světě ještě šanci nějak přebít muže? Máme vůbec ještě šanci se dostat k té světomoci a zastavit tohle drancování Země i lidí?
Feminismus, kterému já odedávna fandím, se dopustil fatální strategické chyby právě tím nápadem, že by měl muže »přebít«. Ve svých dvou extrémech se na jedné straně chtěl mužům vyrovnat, konkurovat a vítězit (profesně, finančně, mocensky), na druhé straně je začal nenávidět, bojovat proti nim, podrážet je. Místo aby se učil, jak muže ochočit, aby si zachovali svou přirozenou klukovskou tvořivost a hravost, aniž by měli potřebu být agresivní a aniž by z toho měli mindrák, který pak agresivitou potřebují kompenzovat. Na tu »světomoc« raději zapomeňte. Mužsko-ženské vztahy musí být společná hra, ne boj. Jakmile v nich jeden chce vítězit nad druhým, oba prohrávají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ahááá, no takže… Jak se »ochočuje« muž? Chci nějakou praktickou radu! ☺
Jako malé dítě. Ne poučováním a výčitkami, nýbrž chválou za každou drobnost, kterou udělá z vašeho hlediska správně. A když něco udělá blbě, neříkat mu »tohle jsi udělal blbě«, nýbrž »udělals mně velkou radost, když jsi to tehdy udělal tak«. Muž bez chvály je jako ryba bez vody. A všechno, co po něm chcete, nastavit tak, aby se mohl těšit iluzi, že je to z jeho vlastní vůle.

A položme si i tu teoretickou otázku, kdyby se tehdy islám nezvrhl do toho »chlapáckého« náboženství a stalo se, že by ho naplno ovládly ženy, jak by to asi dnes vypadalo?
Ženy islám ovládnout nemohou, protože jim to islám (na rozdíl od křesťanství, judaismu nebo buddhismu – a samozřejmě taky humanismu) všemi prostředky znemožňuje. Slovo islám znamená »poddání« a tím je poddání muže Alláhovi a poddání ženy muži (vedle poddání nemuslimů muslimům). V západní emancipaci žen vidí islám pro sebe (rozumějme pro muže, potažmo pro Alláha) největší hrozbu a proto taky západní civilizaci tolik nenávidí. Jestli ženy někdy islám (přesněji řečeno dnešní islámské země) ovládnou, přestane to být islám. Málem se to kdysi podařilo v Pákistánu za vlády Benazir Bhuttové, ale zvrtlo se to zpět, protože tamnímu islámu hrozilo poženštění, čili zmírnění.

Říkáte, že války a spory vznikají z nebránění hranic, že tak začala i druhá světová válka, že takové to rozmělnění (v tuto dobu do EU například) je v podstatě začátkem konce. Jak se vůbec může stát, že lidstvo takhle strašně zapomíná na chyby našich předků? Manipulovaná historie třeba? Kdo zapomíná svou historii, musí ji opakovat?
Ono je to ještě absurdnější. V domnění, že se poučujeme z historie, studujeme minulé války a domníváme se, že ty nové se budou bojovat stejně. Jenže každá ta nová válka se proti nám bojuje jinak, takže než si všimneme, že se nějaká válka proti nám vede, už ji prohráváme.

Nesedí mi to čistě z principu. Ten, kdo řídí tyhle světové dějiny nemůže být normální. Muži mají mít od přírody touhu chránit svou rodinu před vnějšími vlivy, ženy mají mít touhu toužit po bezpečném domově a ten hýčkat a rozvíjet. Zdegenerovalo nám mužstvo v národě, nebo co se to sakra stalo?
Mužství západní civilizace se vymlátilo ve dvou světových válkách. Od té doby se celý Západ »zženšťuje«. Zapomněl, že chce-li mír, musí být připraven si jej bránit a nahánět nepřátelům strach. Jakmile povolí, stává se kořistí. Západ se prakticky odzbrojil zrušením branné povinnosti (oné přirozené touhy chránit) a pokračuje v tom dalším chystaným zákonem EU na omezení práva vlastnit zbraň.

Už jen zbývá povolat do vojska také ženy? Stalo se to někdy v historii? To už musí být opravdu extrém…
No a vidíte, tento extrém funguje u Kurdů, kde ženy tvoří skoro polovinu armády bojující proti islámskému státu. A jsou taky velice efektivní. Jednak díky víře islámských džihádistů, že padnou-li v boji rukou ženy, nedostanou se do ráje, jednak připravenosti kurdských bojovnic se v beznadějně prohrávaném boji zblízka vyhodit do povětří, aby se vyhnuly krutému znásilnění a zároveň »do pekla« poslaly několik nepřátel jednou ranou.

Příští rok má být podle tarotu rokem Věže, která přichází po roku Ďábla. Letos jsme měli na plné koule vidět to špatné a negativní, až zvrhlé a příští rok by to měl tedy podle této předpovědi odnést, zbořit, zbortit. Doufejme, že to tak bude. Pokud ano, jak by se tedy v tomto ideálním případě měla podle Vás situace ve Evropě vyvíjet?
Obávám se, že ta »věž« se v příštím roce vyvine spíš tak, že to »špatné, negativní a zvrhlé« se bude tyčit do krkolomné výše, na zboření si ještě budeme muset nějaký rok počkat a zažijeme při tom hodně bolestí. Mimo jiné taky proto, že už půl století se snažíme žít bezbolestně. Bez sebeukázňování, sebeomezování a sebezlepšování. A tím taky bez sebezáchovy a sebeobrany.

O autorovi:
Benjamin Kuras se narodil ve Zlíně, byl krátce pražský rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 se stal obyvatelem Londýna a český redaktor BBC a od roku 1975 oficiálně britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.
Od roku 1990 přispívá do českých periodik jako jsou Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MF Dnes, Právo. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literární klub, Totobia a G+G vydal množství českých i anglických knih, např. Žít všemi údy, Jak přežít padouchy, Tao sexu, Pryč s prašivkami, Deník viruse aidsu, Antonín a František jsou naživu, Nebýt Golema a mnoho dalších…

Rozhovor z Čajovny U modré kočky, www.petrickova.cz

Foto: Archiv Benjamina Kurase


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353