Benjamin Kuras: Jestli tohle nezastaví Evropa sama, nezastaví to nic

Kniha Benjamina Kurase Poslední naděje civilizace je velmi hlubokým pohledem nejen do historie Evropy, ale také studií psychologickou, která nám osvětlí důvody, proč se asi žene Evropa do záhuby. A i ten, kdo se o politiku příliš nezajímá, zůstane u této dech vyrážející knize tak dlouho, dokud ji nepřečte. A nelze říct, že se po jejím dočtení dech popadne. Ono to všechno až nepříjemně dává smysl.

B. Kuras

Vše se zjednodušuje a často se říká, že za vším tím ohrožením Evropy je prostě a jednoduše islám. Ale vy jste v této knize ukázal islám i z jiného úhlu pohledu a v podstatě ho rozdělil na ten novodobý, naprosto zvrácený, a na ten, který byl kdysi dávno před staletími? Kde se tam, v tom vcelku normálním náboženství udál ten příšerný vývoj, který vidím dnes?
Ono je to historicky trochu komplikovanější a zkusím to sdělit co možná nejsrozumitelněji a nejstručněji. Ten islám dávný, tedy pradávný, původní, ze 7. století, je v podstatě válečný plán chuďasů z arabské pouště na ovládnutí a oloupení bohatších zemí, jako tehdy Byzanc a Persie. Je to plán – zvaný džihád, bohem posvěcená povinnost dobývat svět a šířit víru – tak dokonalý a na tehdejší dobu strategicky ultramoderní, že těm pouštním válečníkům umožňuje během tří generací ovládnout celou severní Afriku po Španělsko na jedné straně a k hranicím Číny na druhé. Pak nastává doba jakéhosi osvícení, přesněji možná řečeno oslnění těmi podmaněnými a vyspělejšími kulturami, přebírání jejich vzdělanosti a vstřebávání jejich vědění do islámu. Tomu fandí několik generací zvídavých islámských panovníků, na jedné straně v Bagdádu, na druhé v Cordobě a porůznu mezitím třeba v Samarkandu a Buchaře. Pěstují jakousi formu »multi-kulti«, která obohacuje, ale zároveň rozmělňuje či zmírňuje čili humanizuje a sekularizuje přísné a kruté poselství »čistého« koránského sdělení. Trvá to dvě či tři staletí, než se ty vstřebané kulturní vlivy vyčerpají a nahrazuje je opět ona přísnost a strohost doslovného – čili agresivního – výkladu islámských posvátných textů. Zastavuje se vědecký, kulturní a politický dialog, zpřísňují se tresty za kacířství a rouhačství, dnes bychom řekli disent. A tím samozřejmě zaniká tvořivost. To jsme někde ve 13. – 14. století, zrovna v době, kdy se naopak probouzí tvořivost Evropanů, která velmi rychle antikreativní islám předežene a ekonomicky a později i vojensky převálcuje. Mezitím ale tureckému islámu padá za kořist celá Byzanc včetně kousku Evropy, jedna celá větev evropské civilizace zaniká a zůstane z ní do budoucna prakticky jen Rusko. Ve Španělsku se během těch sedmi staletí »zlatého věku« střídají občasná období osvícenosti a určité míry tolerance s obdobími masakrů a zotročování křesťanů a Židů – viz. třeba známý masakr čtyř tisíc Židů v Granadě nebo fakt, že slavnou Alhambru stavělo deset tisíc křesťanských otroků. Islámské útoky na západní Evropu – částečně z Turecka Balkánem, částečně ze Severní Afriky v podobě pirátského drancování přístavních měst, masakry místních obyvatel a odvážení otrokyň do harémů – pokračují téměř nepřetržitě až do 19. století, kdy Evropské mocnosti dobývají islámské země a nastolují tam určitou formu evropského osvícenského sekulárního politického uspořádání. Islám pacifikují, čili vnucují mu mír silou. Mezitím daleko na východě vzniká klidnější a mírnější, tedy méně agresivní forma islámu naroubovaná na buddhismus a hinduismus, v Indonésii a Malajsii. Pacifikace islámu a jeho vstřebávání do světové civilizace vydrží do druhé poloviny 20. století, kdy se opět probouzí onen přísný a doslovný prapůvodní výklad islámských textů, se všemi těmi prvky válečnickými, agresivními a dobyvačnými. Tedy to, čemu já říkám islám »radikální«, což znamená vracející se ke svým kořenům (radix, latinsky kořen). Jinak řečeno též to, čemu se rádo chybně říká »islamismus« a trochu přesněji »politický islám«. Ten »neradikální« čili »umíněný« islám takových těch »normálních« muslimů je jednoduše islám »zředěný«, který ty agresivnější prvky islámských textů ignoruje. Podobně jako křesťanství a judaismus, ovlivněné humanismem a osvícenstvím, ignorují krutá biblická přikázání jako pálení čarodějnic, kamenování nevěrnic nebo zabíjení pohanů a modloslužebníků. Náš dnešní problém s islámem je ten, že té radikalizaci jsme nechali volný průchod a ona do toho „umírněného“ islámu protéká, zaplavuje ho a mění ho v nepředvídatelného a smrtícího nepřítele. Naivně si při tom představujeme, že ta radikalizace je nějaká marginální úchylka, zatímco ona se pokládá za hlavní proud. Chyba z velké části naše vlastní a přispěli jsme k ní svržením sekulárních diktátorů, kteří sice byli podle našich demokratických norem »neapetitní«, ale onu radikalizaci drželi na uzdě – šáh Páhlaví v Iránu, Sadam Hussein v Iráku, Kaddáfí v Libyi. Pramení to ze základního a hlubokého nepochopení, že na rozdíl od ostatních náboženství, islám nepřijal osvícenskou sekularizaci a humanizaci a vrací se ke svému původnímu dobyvatelskému poslání. A z naivní víry, že když někde svrhneme diktaturu, následky budou automaticky demokratické a humanistické.

b. Kuras i

A co vůbec vede cizince, mladé Francouze, Angličany apod… vlastně rodáky z těchto zemí, aby se přidali k něčemu tak zvrhlému jako je zabíjení ve jménu… no v jakémkoliv…?
Na toto téma se toho už hrozně moc namudrovalo, bez velkého výsledku. Já na to mám odpověď velice jednoduchou. Zradikalizovaný islám nabízí mladým muslimům, často zamindrákovaným vůči okolí, vidinu, že budou celému světu vládnout a z těch, kdo dnes vládnou jim, si nadělá otroky, sluhy, či podřadné poddané. Nic atraktivnějšího si nikdo nepotřebuje vymyslet. Na tom islám staví svůj úspěch po celé dějiny. Stejně tak se podobná mládež dávala k nacismu a komunismu.

Už v předchozí knize Jak zabít civilizaci, jste naznačil, že je to víra, která zakazuje veškeré radosti, plodí ve výsledku frustrované a zlostné jedince, svou roli hraje v těchto islámských zemích i přelidněnost a příbuzenské plození dětí, což má vliv na již vrozenou, nebo časem získanou inteligenci, a to i tu emoční. Když je to takhle,… nedokážu pochopit, proč něco tak nepochopitelného má takovou podporu, dokáže se tak moc šířit jako rakovina Evropou? Je to opravdu jen to slíbené království nebeské, které přijde po smrti… to se mi nechce věřit….
Je to hlavně ta už zmíněná vidina vládců nad světem. A jako všechny takovéto vidiny, se k tomu rekrutují ze všech nejvíc ti frustrovaní, vzteklí a závistiví. Ale nesouvisí to nutně se stupněm inteligence. Je mezi nimi spousta vysokoškoláků. Ta jedenáctka sebevrahů nabourávající letadly newyorská dvojčata byli skoro všichni vysokoškoláci. Ale opět to není nic výjimečného. Vzpomeňme, kolik vysoce vzdělaných lidí se zapojilo do nacismu a komunismu, stačí za všechny uvést filozofické giganty existencialismu Heideggera na jedná straně, a Sartra na druhé. K tomu se dnes ještě přidává několika generacemi neomarxistických pedagogů vštěpovaná nenávist k demokracii, kapitalismu a všemu co tvoří základy západní civilizace. Proto má islamizace Evropy takovou, nám nepochopitelnou, podporu západních intelektuálů – v Americe stejně jako v Evropě.

Pokud připustíme, že jsme na konci, že Evropa bude za čas plně kolonizovaná. Co dál? Evropa jednoho dne přestane stačit…. Přijde expanze islamizace do Asie, do Ameriky, Austrálie?
Jestli ji nezastaví Evropa, nezastaví ji nic. Jenže ona se ta islamizace nakonec zničí sama sebou, protože (ten radikální) islám je v trvalé válce se vším, včetně souvěrců, u nichž jedna parta bude stále na druhé partě nacházet odchylky a úchylky a kacířství a rouhačství. Tím se samozřejmě zničí celý svět. Džihád je nepřetržitý boj proti všemu, co se tomu či onomu pravověrnému džihádistovi nelíbí. Takže Evropa má teď zcela zásadní povinnost zachránit svět před zkázou.

poslední naděje

Napadlo mě často, proč tímhle je dotčena Evropa a nikoliv země přímo sousedící a názorově podobné. Jako například Saudská Arábie… Ona se asi umí dobře chránit, že?
Saúdská Arábie tím právě postižená je a do značné míry to ve světě řídí, přinejmenším financuje. Tam ten »radikální« islám nikdy nezažil žádnou »deradikalizaci«. Má své vlastní radikály a nepotřebuje žádné další. A že se chrání před migrací? Dělá to proto, aby tu migraci posílala k nám a nabízí jí financovat mešity. Šířit islám do světa je její svatá povinnost strážce islámských svatyní.

Mimochodem jsem už velmi dlouho neviděla žádnou zprávu o tom, jak je na tom zkrachovalé Řecko? Nejsou tedy ty »zchudlé« země tím nejlepším cílem?
Já se už nejméně dva roky pokouším v článcích a knížkách nabízet »řecké řešení«. Totiž vyčlenit několik z té tisícovky řeckých ostrovů na internaci a izolaci migrantů, základní péči o ně a příslušné kádrování, které by rozlišilo skutečné uprchlíky s nárokem na politický azyl od ekonomických migrantů a džihádistů. Financovalo by se to celé z fondů EU, dalo by to práci tisícovkám nezaměstnaných Řeků, splatilo by to řecké dluhy. Místo toho debilně platíme drzé, chamtivé a výhružné Turky, z nichž se rapidně stávají naši nepřátelé, s kindžálem na našem krku.

To je jistě efektivní řešení, ovšem jinak to jsou informace, které opravdu burcují. Děkuji Vám za rozhovor a přála bych si, aby Vaše další kniha směla být o něčem optimističtějším… Každopádně je ale kniha Poslední naděje civilizace velmi podrobným textem plným souvislostí a dedukcí, jež nenechají v klidu vůbec nikoho…

Foto: Archív autora


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353