Autor Zdeněk Svěrák je pro mě zárukou kvalitní, vtipné a milé četby. Takže když jsem měla možnost dostat jeho novou knihu, s radostí jsem ji přijala. Tímto děkuji nakladatelství Grada za knihu, ze které jsem měla pěkný knižní zážitek.
Jediná vada na kráse je, že je těch povícek málo. Četla bych moc ráda dál a ještě raději bych si přečetla román. Ale to je můj soukromý problém. Povídky jako takové jsou moc povedené a název je pěkně vykutálený. To malé a se na první pohled ztratí, a to byl také záměr. V knize je osm povídek a jedna báseň.
Povídky jsou to různorodé, ze současnosti i z minulosti. Mají však jedno společné, a to, že jsou čtivé. Každá obsahuje poučení nebo vtip a jsou prostě ze života. Dovedu si představit, že se to stalo.
Nejvíc mile usměvavá je pro mě povídka Ruina. Kdy kastelán pomocí lidské představivosti dokázal udělat z nudné zříceniny, zajímavou stavbu s bohatou historií. Tímto zvýšil návštěvnost a zaujal turisty do té doby, než se mezi nimi ukázal profesor, který mu zhatil jeho skvělé historky. Nebo ne?
Autor píše, že možná nejsmutnější povídkou je Generál. A to mi zase nepříjde. Generál má svůj svět a někdo to vnímá, někdo ne. Jiní si ho váží a ti druzí ne. Podstatné je, že generál ví kdo je a co je důležité.
Moc se mi líbila povídka Řeky, která je skoro až detektivní. V ní je všechno jinak, než na první pohled vypadá. Je velmi chytrá a dobře promyšlená. Hlavní hrdina typograf pan Ota Maxa je obviněn z krádeže a z následné emigrace do ciziny. Skutečnost je zcela odlišná a věřte, že povídka stojí za přečtení.
Krásně smutná je povídka s názvem Krása. Ta je pro mě nejsmutnější. Je procítěně napsána o první lásce s koncem, který vhání zármutek do srdce.
Krátce jsem vám představila polovinu povídek a věřte, že všechny jsou různé a přitom mají mnoho společného. Celým srdcem doporučuji. Při čtení si uvědomíte, jak je náš český jazyk bohatý a povedený. A jak dobře s ním umí autor pracovat.
Hodnocení: 90%
Více infa: https://www.grada.cz/povidky-a-jedna-basen-12116/
Foto: Nakladatelství Grada
