Říká se, že minulost se má nechat spát. A o budoucnosti nemáme přemýšlet, protože se ještě nestala. Prostě máme žít přítomností. ALE pokud je minulost nevyřešena, je důležité ji otevřít a vyjasnit si ji. Američanka Eliza se v šedesáti šesti letech dozvěděla netypickým tajuplným způsobem, že je adoptovaná. Samozřejmě, že chce vědět, kdo byli její rodiče. Pokud by po tom nezačala pátrat, stejně by se cítila nesvá a stále by o tom přemýšlela. Čemuž se rozhodně nedá divit. Není to stav klidu, který by si člověk na stáří přál. A proto si najala Tayte.
Tayte je sympatický plnoštíhlý devětatřicátník, který je genealog. Pátrá v rodinných historiích a dává dohromady rodokmeny. Protože je sám adoptovaný s nevyjasněnou minulostí, moc dobře chápe Elizu a velmi mu na tom záleží, aby našel pravdu.
Tayte mi není neznámý. V ruce držím již druhý díl ze série Jefferson Tayte. První díl jsem také četla. Líbil se mi, ale tento je pro mě o hodně lepší. Jsem nadšená z příběhu, který mě bavil od samého začátku a nedal mi klidu, dokud jsem se nedozvěděla, jak to vše bylo. Líbilo se mi, jakým způsobem se Tayte dobral pravdy. Systematický prohledával údaje a kombinoval to s výpovědí konkrétních lidí, kteří byli svědky osudu Eliziny maminky.
Eliza se dozvěděla o své adopci tak, že ji přišel kufřík s dopisem a s věcmi po své mamince. Její maminka se jmenovala Mena a žila v Anglii. Tayte sedl do letadla a zahájil pátrání po stopách Meny. Dozvídá se, že na konci druhé světové války se zamilovala do amerického vojáka Dannyho. Oba zmizeli a nikdo o nich nemá žádnou zprávu. Menino okolí se domnívá, že spolu utekli. Ale Tayte nalézá rozpory a ví, že to tak nebylo. Tuší, že se stalo něco tragického, kdy se někdo snažil zamaskovat všechny stopy, které vedou k pravdě. Když je Tayte nepřímým svědkem smrti dávného přítele Meny, která byla vraždou. Ví, že někdo nechce, aby pravda vyšla na světlo i teď v současnosti.
Kniha má dvě linky příběhu, které se spojí v samém závěru. V současnosti vypráví Tayte a minulostí nás provází Mena. Sedmnáctiletá Mena, která je naivní a doplatí na to. Její mysl formuje přísná despotická matka a možná proto až zaslepeně touží po volnosti a neuvědomuje si, co se vše může stát. V Menině příběhů je spousta kdyby. Kdyby hned na začátku řekla pravdu. Kdyby nebyla tak moc dychtivá po schůzce s mužem. Kdyby matka neschovala něco důležitého. Kdyby….. Mohlo být vše jinak.
Menin příběh mě dostal. Hodně jsem o něj přemýšlela. Nejvíc mě fascinovala její matka. Byla hluboce věřící katolička, která milovala víc Ježíše než své děti. Což je samozřejmě špatně. Tenhle fanatismus nechápu. Pro katolíka by měla být na prvním místě láska k bližnímu. Tedy jak se chovám k okolí.
Knihu vřele doporučuji. Pokud máte rádi záhadné rodinné spletité příběhy o minulosti, neváhejte a běžte do ní. Jediné mínus pro mě je, že zde bylo moc vražd. Stačila by jedna pro vývoj příběhu. Ubírá to jeho reálnosti. Jinak je to skvělé vyprávění pro chvíle odpočinku.
Foto: Nakladatelství Mysterypress
