Úžasná, upřímná, unášející, úchvatná (ha, už si na žádné slovo na u nevzpomenu, takže to zakončím) – prostě skvělá kniha velké ženy. Nemíním to objemem, to ani při pohledu na ni nejde myslet vážně. Ale po přečtení, co vše si prožila – je to pro mě žena s velkým Ž. Vždy mi byla jako herečka sympatická, i když nejsem žádný velký filmový fanoušek. Po přečtení její knihy, mám chuť sednout k televizi a všechny filmy o kterých píše, si pustit. Dívat se na ně a spojovat si je s tím, co o nich vím. Ty známá jména, která zmiňuje, si dokážu nyní představit jako nevšední, ale přitom normální lidské postavy s jejich plusy i mínusy. Pokud jste filmový fanoušek, je pro vás povinností si přečíst tuto knihu.
Sophia začíná vyprávění v současnosti. Blíží se vánoce a ona popisuje jak je šťastná, když je obklopená svými čtyřmi vnoučaty. Večer nemůže usnout a tak si donese svou krabici vzpomínek, do které se ponoří a svěřuje se nám s tím, co krabice obsahuje. Začíná mamičkou, jejím slepým zamilováním do Sophiina otce. Pokračuje vzpomínkami nad otcem, který neplnil svou úlohu a jak vše svou nepřítomností ovlivnil. Pak přišla válka, hlad, strach z náletů. Konec války a snaha zajet do normálního života. Splnění mamiččina snu být herečkou, který přenesla do své dcery. Začátky její kariéry pomocí fotorománu. Jaké měla štěstí, že potkala známé lidi, kteří pomohli uskutečnit její herecký sen. Střet s jejím osudovým mužem, kterého přes určité problémy pojala za svého manžela a prožila s ním krásných šestapadesát let. Splnění její touhy být matkou. Vyprávění o natáčení filmů, které byly pro ni něčím významným. Je libo Ocsara nebo jména slavných kolegů? Hodně emotivní je i popis Sophiina pobytu ve vězení, co k tomu vedlo a proč. Všechny důležité milníky v jejím životě jsou zde zmíněny. To vše je stručně, ale výstižně popsáno.
Uprostřed knihy jsou na kvalitním papíře vytištěny desítky fotek z jejího soukromého alba. Nechybí různé vzkazy, dopisy a články z novin. Vše je okomentováno Sophiinými slovy, jak moc pro ni znamenají – s kým je na fotce, co se stalo a kde.
Kniha je napsána lehkou rukou, čte se dobře a ukazuje Sophii jako manželku, matku, babičku a herečku. Netrpí falešnou skromností, ale ani nabubřelou domýšlivostí, nad tím, co vše v životě dokázala. Cítím pokoru a vděk za to, co prožila a co jí bylo dopřáno. Přístupem a láskou k životu je mi nejvíce sympatická.
Jdu si pustit filmy Horalka a Včera, dnes a zítra. Vidět bych chtěla i Manželství po italsku a Lidský hlas. Je toho více, asi si napíšu seznam…
Foto: Nakladatelství Jota
