Černobyl se teď dostal do popředí díky seriálu HBO, který jsem ještě neviděla, ale prý je dost dobrý. Na základě toho jsem si uvědomila, že o této nehodě nevím skoro nic a vřele jsem uvítala novinku Joty, která se zabývá tímto tématem. A teda je to dílo. Kniha je skvělá jak v podání formy literatury faktu (opravdu se dobře čte), tak sdělením, kde je vše do detailu popsáno. Opravdu jsem místy nevěřícně zírala, co vše je možné. Určitě si ji přečtěte.
Autor je rodilý ukrajinec, který vystudoval dějiny a sociální vědy na univerzitě v Dněpropetrovsku, kde získal později i titul profesora. Po roce 1996 začal spolupracovat ze zámořskými univerzitami a od roku 2007 je profesorem ukrajinských dějin na Harvardu. Za tuto knihu získal v roce 2018 cenu Baillie Gifforda za nejlepší anglicky psanou literaturu faktu. A dle mého právem.
Kniha mapuje krátce období před výbuchem, co se stalo při nehodě a věnuje se událostem kolem elektrárny až do současnosti. Vysvětlení před je hlavně věnováno únorovému dvacátému sedmému komunistickému stranickému sjezdu v Moskvě v roce 1986, kde se schovaly špatné ekonomické výsledky země, i když Gorbačov byl na tehdejší poměry ve svém sedmihodinovém projevu dost kritický. Stanovil pro sovětské hospodářství ambiciózní úkoly, mezi něž patřilo uvést do provozu atomové elektrárny daapůlkrát vykonější než ty v předchozím plánu. Pro Černobyl to znamenalo do pěti let dokončit a zprovoznit pátý a šestý blok a stávající čtyři bloky musí překročit kvóty, které i tak každým rokem byly překonány. Je zde vysvětleno politické pozadí, kde se plánuje nemožné a vše má být splněno nadprůměrně. Je zde ukázána komunistická ideologie v plné výši. Plán se musí plnit, i když k tomu nejsou prostředky určené. A hlavně jsou zde upínány zraky k atomové energii, od které si všichni moc slibovali.
Poté je tu vysvětleno, jak a proč se postavila černobylská elektrárna. Vše je zde zmapováno až do kritické noci v dubnu 26. roku 1986, kdy vybuchl čtvrtý reaktor při jeho odstávce. Výbuch byl zaviněn konstrukcí reaktoru, nedodržením bezpečnostních předpisů při jeho výstavbě a z malé části obsluhou, která dělala vše dle svého nejlepšího svědomí. Jenže některé předpisy bylo normální nedodržovat. Politici vše svedli na obsluhu, nemohli připustit chybu reaktoru, o kterém hlásali, že je tak bezpečný, že by mohl stát na náměstí. Taky to bylo poznat po nehodě. Až několik hodin po výbuchu uvěřili odborníci, že to vybuchl reaktor. Byli tak zblbli ideologií o nevybuchnutelném reaktoru, že to nemohli pochopit. I díky tomu, že nemohli připustit chybu se snažili tragédii ututlat a zkreslovali údaje i několik let poté. Lidských zdrojů měli dost, a tak neinformovali ani dělníky a civilisty o radiaktivním záření, kterému byli vystaveni.
Je zde popsán vývoj situace po havárii jak po technické stránce, tak po politické. Co vše mělo vliv na rozpad SSSR a na vznik Ukrajinského státu. Co jsem nevěděla, tak že Černobyl jako celek se vypnul až v roce 2000, do té doby dva reaktory plně pracovali a obsluhovali je samozřejmě lidé, kteří byli vděčni za dobře placenou práci, i za cenu obětování zdraví.
Celkově kniha obsahuje spoustu zajímavých údajů a přibližuje fanatismus a diktátorství komunismu. Je dobré znát dějiny a uvědomovat si chyby. I když si zcela nejsem jista, zdali svět pochopil rozsáhle důsledky havárie. Vždy tu budou jedinci, kteří budou upředňostňovat peníze a moc. Proto je musí ti druzí zadržet a k tomu musejí znát historii. Proto knihu doporučuji všem. Proto doufám, že nás jaderná energie nezničí.
Přečetla jsem si kritické názory na překlad knihy. Moc jsem to při čtení nevnímala, tak si nemyslím, že je to taková hrůza. Nejspíš jsem upřednostnila obsah a formu jsem brala okrajově. Vzhledem k tématu a obsahu knihy si myslím, že je tato kniha důležitá a pár chyb ji moc ráda odpustím.
Hodnocení: 100%
Více infa: https://www.jota.cz/cernobyl
Foto: Nakladatelství Jota
