Jelikož neumím vůbec šít, nebaví mě to a ani se o to nepokouším. No, možná zvládnu přišít knoflík a zašít díru ve švu. Ale to je tak celé moje umění s jehlou. Asi proto mě švadleny fascinují. Obdivuji, co všechno dokážou s látkou. Je to určitý druh umění. Z tohoto důvodu jsem s radostí sáhla po této knize a nelituji. Již v anotaci se uvádí, že to hlavní hrdinka s jehlou opravdu umí. A je to pravda.
Na začátku mi kniha dala docela zabrat. Příběh je psán popisným stylem a seznamuje mě podrobně s obyvateli malého městečka Dungataru v Austrálii. Bylo zde hodně složitých jmen, takže jsem se místy vracela, abych se ubezpečila, že myslíme s autorkou na tu samou osobu. Přestože se kniha nečte lehce, zaujala mě od první stránky. Spisovatelka mazaně pomalinku odkrývala povahy postav a zanechávala mě v tušení nějakého většího činu. Velmi věrohodně vykreslila maloměšťácký a pokrytecký ráz městečka. Někdy mi z těch lidí bylo na zvracení. Je to hodně smutný pohled, když malé děti necitlivě a odporně ubližují své spolužačce, jen protože je nemanželská. Dospělí dělají, že to nevidí. Vesměs každý tu má své veřejné tajemství, o kterém se ví, ale nemluví se o něm.
Hlavní postavou je žena Tilly, která se vrací po dvaceti letech do městečka. Dlouho se jí neozvala matka Molly. Tilly ji chce zkontrolovat a rozhodnout se, co bude dělat dál. Z městečka byla odejita v dvanácti letech, kdy se stalo něco hrozného a přestože za to nemůže, je ji za to přisuzována vina. Vždy bude vyvrhel městečka, na kterého se lidé dívají přes prsty. Ale to nebrání těm samým lidem, aby si nechali od Tilly šít nádherné kreace, protože to s jehlou skvěle umí. Má cit navrhnout šaty tak, že dotyčné osobě budou slušet, i když má určité fyzické nedostatky. Přesně to vystihl moment, kdy se v městečku na jednu noc zastaví cizí žena od pohledu velmi bohatá a nemůže uvěřit svým očím, že tuctové ženy nosí modely jako od Diora. Tilly se stará o svou starou bláznivou matku a snaží se zavděčit obyvatelkám. Možná chce, aby ji přijali mezi sebe, možná od začátku má na mysli určitý druh pomsty, kterou si obyvatelé tohoto městečka jistě zaslouží. Mladík Teddy, který je obyvateli odsunut také na okraj společnosti, se snaží proniknout k Tilly. I když Tilly dává najevo, že o to nestojí, je vytrvalý.
Přes smutný podtón všech skutků, které Tilly potkaly je cítit naděje, že se váhy vyrovnají a Tilly dojde k spokojenosti. Záleží, z jakého úhlu pohledu se na závěr díváme. Jedno je jasné. Konec je překvapivý a jsou v něm mistrně využity záporné charaktery obyvatel městečka. Stačí lehké popostrčení správným směrem a odplata si žije vlastním životem.
Příběh a postavy jsou originální, minulost je šokující a budoucnost ještě víc. Kladné postavy mě zasáhly velmi. Líbily se mi Tillyny výtvory, Teddyho kamarádství, pravdivé bláznovství matky Molly a milá úchylka seržanta Farrateho, který má jako jeden z mála rozumný pohled na určitou situaci. Knihu doporučuji a upozorňuji, abyste se nenechali odradit popisným začátkem.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
