Projekt scénických čtení LiStOVáNí vyjímá z pestrobarevné žánrové palety jednu výjimku – cestopis. Navíc, jeho autory jsou opravdové legendy, Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Popasovat se s knihami, které více než po padesáti letech upravil nedávný jubilant, Miroslav Zikmund, je opravdová výzva.
Cílem tohoto LiStOVáNí bude Hanzelku se Zikmundem přiblížit dnešním generacím, kterým vše připadá tak samozřejmé a netuší, že tihle dva byli a navždy budou opravdoví »frajeři«. Legenda H+Z v českém cestopisu nikdy nepomine. A jak už to s LiStOVáNím bývá, dá se s tím očekávat i spousta legrace.
Účinkují: Pavel Oubram a Tomáš Drápela
Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund
LEGENDA H+Z / LEGENDA Z+H
Cestopisy Hanzelky a Zikmunda vycházely ve své době ve stotisícových nákladech v celkovém počtu šest milionů výtisků! Popularita autorů se rovnala slávě filmových hvězd. Kvůli komunistické cenzuře a uvěznění mezi ostnaté dráty železné opony po roce 1968 zůstaly dlouho pouze v knihovnách jejich obdivovatelů. Ale značka H+Z zůstává pojmem i dnes.
Nakladatelství Jota přináší čtenářům dvoudílnou knihu, která mapuje 2 společné cesty Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda po Africe, Americe a Asii. Kniha je výběrem kapitol z celkem dvanáct originálních titulů (sedm knih z první cesty, šest ze druhé), které spolu cestovatelé napsali a vydali v letech 1953 až 2008. Výběr textů, jež pro aktuální vydání upravil Miroslav Zikmund, vytváří kompaktní celek ve dvousvazkové knize. Ta je zajímavá i po stránce výtvarné: je vybavena bohatou fotografickou přílohou, kopiemi dobových dokumentů a kresbami výtvarníka Aleše Čumy.
Speciální vložená obálka tvoří originální přílohu, která obsahuje dosud nezveřejněné dobové dokumenty: šestnáctistránkový barevný komiks o výstupu na Kilimandžáro, původní pas Miroslava Zikmunda, povolení k průjezdu Núbijskou pouští, zápis o nehodě v Sirtě či první originální reportáž vydanou ve Světě motorů a další zprávy z dobového tisku.
Termíny představení:
28. 4. – 18:00 / Písek / Sladovna
28. 4. – 20:30 / České Budějovice / Malé divadlo
4. 5. – 18:00 / Rakovník / Dům osvěty
4. 5. – 20:30 / Praha / Minor
6. 5. – 18:00 / Prostějov / Městské divadlo
6. 5. – 20:30 / Olomouc / kino Metropol
7. 5. – 17:00 / Jihlava / Městská knihovna
7. 5. – 20:00 / Havlíčkův Brod / kavárna U Notáře
11. 5. – 19:00 / Čáslav / kavárna LaDus
12. 5. – 17:00 / Třebíč / Městská knihovna
12. 5. – 19:00 / Rosice / kino Panorama
12. 5. – 21:00 / Brno / divadlo Reduta
13. 5. – 17:00 / Valtice / Galerie Reistna
13. 5. – 20:00 / Veselí nad Moravou / Café Pierre
21. 5. – 18:00 / Bratislava / Štúdio 12
Více na: www.listovani.cz
Likáš Hejlík o projektu LiStOVáNí
Jak a kde vzniklo LiStOVáNí, kdo byl u samotného nápadu, jak se projekt vyvíjel a kam se za roky svého fungování posunul?
Jako tři spolužáci z Vyšší odborné školy herecké jsme měli v našem prvním angažmá v Jihočeském divadle spoustu volného času a elánu vytvořit něco svého. Všichni tři (tedy já, Pavel Oubram a Věra Hollá) jsme rádi četli. Vysnili jsme si udělat divadelní představení z knihy Alessandra Baricca Oceán moře. Naše »režisérka na dálku« Helena Glancová po přečtení scénáře řekla: to je tak na divadelní čtení. A vzniklo to. Nevinně. Po jedenácti letech existence máme hotových 83 titulů, stali jsme se průkopníky žánru scénického čtení, které zní hrozně nudně, ale projekt je živý, akční, poutavý. Doprovodili nás autoři jako Tomáš Sedláček, Robert Fulghum, Mariusz Szczygieł, Stephen Clarke, ale i třeba Dan Brown. Všichni nám potvrdili, že se s něčím podobným nesetkali. To mě osobně samozřejmě těší. Každá kniha každý měsíc je však nová výzva, fungujeme jako seriál a jsem rád, když ho diváci ve všech městech (máme asi 20 stálých scén, kam každý měsíc s novinkou zavítáme) pravidelně sledují!
Co je to vlastně »scénické čtení« a jak se liší od klasického čtení či předčítání?
Velmi! Předčítání zní hrozně. Nesedíme za stolem, s knihou se hýbeme, máme kostýmy, muziku v akci, představujeme celou knihu, jak řekl Dan Brown po našem představení Inferna: Waw, to bylo dokonalé espresso z mé knihy. Jeho román má téměř milión znaků včetně mezer, naše představení 25 tisíc a divák nesmí pocit, že z děje něco chybí. Dokonce ani sám autor! A to se nám daří. Všichni autoři světa říkají: To je úžasné, nechte si to registrovat, za to by vám naši nakladatelé utrhali ruce. Ale základ úspěchu naší produkce jsou právě ty dokonalé úpravy. Scénické čtení také nezní úplně sexy, ale to, co s knihou děláme, nenudí a dokazuje, že i ve světě internetu, zábavy, sociálních sítí, fotek, zkratek – může i kniha zůstat dobrou vkusnou zábavou. A to jen díky dvěma tradičním žánrům – literatuře a divadla.
Podle čeho vybíráte knihy pro svá scénická čtení a co vůbec obnáší příprava a organizace?
Za ty roky, co s tímto projektem brázdíme po všech luzích a hájích, se nám vyplatilo především neopakovat se. A tak přijímáme výzvy a zkoušíme experimentovat žánrově a zároveň reflektovat i to, co se dostává na knižní pulty. Však kuchařské knihy vycházejí hojně, stejně jako sportovní životopisy. Ba přímo trhají žebříčky bestsellerů. A tak jsme v LiStOVáNí vařili nebo hráli po boku právě Usaina Bolta, ale samozřejmě uvádíme romány, povídky, prózu především. Nicméně nechceme se divákům, zvláště na našich stálých scénách opakovat. A moc se těším z toho, že se LiStOVáNí dostává i do nových měst, a to natolik, že se do nich vracíme. Fungujeme totiž jako seriál a mám radost z toho, že se lidi ve všech těch městech na nás každý měsíc těší, že nejdou za tituly, vědí, že přineseme zase něco nového – ať už je to neslavnější nebo nejméně známý autor světa, bude to stát za to.
Pro jaké věkové kategorie je LiStOVáNí určeno a jaké jsou ohlasy diváků?
Pro všechny, zatím jsme mluvili hlavně o večerních představeních, ale dopoledne odehrajeme ročně až 300 představení pro školy, od mateřských po střední či vysoké. Tam má LiStOVáNí i edukativní dopad – zvyšujeme důvěru například teenagerům, že knížka a čtení není nic, za co by se mohli stydět. Po našem představení je v knihovně třeba roční rezervace na knihu od žáků, kteří do knihovny do té doby ani nechodili. A to je přece fantastické!
Je potěšující, když vidíte mutujícího puberťáka, který dává v osm ráno v tělocvičně najevo, že vás rozhodně nebude poslouchat, na konci představení se smát, dojímat, stydět se. Stejně tak potěšující je, když máte Dana Browna na vyprodané Nové scéně Národního divadla v Praze a říká vám přede všemi, že to, co děláte, je naprosto originální a skvělé. Ale nejvíce si cením, když se dostaneme do menších měst, kam se lidé každý měsíc na nás hojně vrací a cení si toho, že za nimi vždycky s něčím přijedeme. A takových měst je téměř už třicet.
Však také LiStOVáNí obdrželo za mimořádný přínos v oblasti propagace čtenářství cenu Nadace Český literární fond.
Za ta léta jste ztvárnili knihy komické, tragické, thrillery i zcela netypické jako Sedláčkovu Ekonomii dobra a zla, co vám osobně se hraje lépe?
Všechno. To mě právě baví. Střídat žánry. Brát si nové výzvy. Znovu říkám, neopakovat se! Ano, Tomášova Ekonomie je přesně to žánrové vychýlení, ale i reflexe toho, co je u nás velmi aktuální. Sedláček je borec a já ho obdivuju, že do toho s námi šel a nechal ze své knihy udělat takový akční kabaret. Ano, hráli jsme jeho knihu téměř 200x, několikrát vyprodali pražskou Novou scénu, mnohokrát s ní obohatili a pobavili studenty po celé republice, s anglickou verzí jsme vyjeli i do zahraničí. A Tomáše mám v hlavě a velmi často i v ústech. A tak, když někdy láteřím na to, co je pro Čechy důležité a za co jsou bohužel schopni utrácet peníze, jakkoliv si ztěžují na to, že jich nemají dost, musím se někdy zastavit a říct si: Sakra, jsem to ještě já nebo už Sedláček…).
Jaké máte plány do budoucna, na které knihy se třeba můžeme v blízké době těšit?
Jsme teď na turné s knihou Dobrý proti severáku, kterou diváci při večeru, kdy jsme slavili 10 let existence, označili jako nejoblíbenější LiStOVáNí. Je to dokonalé, romantické a přitom velmi vtipné – neuvěřitelná kombinace! V dubnu se za námi vrátí Stephen Clarke a doprovodí nás se svým Faktor Merde. A v květnu máme další žánrovou výzvu – cestopis. Jsem hrdý, že uvedeme knihu Legenda H+Z. Tu bychom pak i rádi hráli pro školy, aby dnešní mládež pochopila, že Zikmund s Hanzelkou byli opravdu frajeři.
„V mém mládí byly cestopisy Hanzelky a Zikmunda velmi známé a já jsem je jako chlapec také četl. Patřilo k všeobecnému vzdělání je znát.“
Václav Havel
Foto: Nakladatelství Jota
