Nyní se hraje o naši budoucí bezpečnost, varují přední čeští vědci, intelektuálové a armádní specialisté. Vychází unikátní kniha, jaká nemá na českém trhu obdoby: Povaha změny – Bezpečnost, rizika a stav dnešní civilizace.
„Bylo by zahanbující až trestuhodné mlčet. Je nutné postupně naleptávat narkotizační závoj infotainmentu, jemuž je majorita nepřetržitě vystavena,“ píše se v úvodu knihy editorů Miroslava Bárty, Martina Kováře a Otakara Foltýna Povaha změny – Bezpečnost, rizika a stav dnešní civilizace. Dvacet špičkových českých odborníků se v ní poctivě zamýšlí nad procesy, které mají, případně mohou mít, vliv na naše životy a na naši společnost. „S historicky bezprecedentně největšími prostředky a dosavadní nejvyšší úrovní znalostí v současnosti kontrastuje alarmující nepřipravenost na krize,“ varují autoři, „je otázkou, zda už dávno nenastal čas to změnit.“
Kniha Povaha změny zprostředkovává pohled dvaceti různých odborníků (např. geologa Václava Cílka, paleoekologa Petra Pokorného, orientalisty Luboše Kropáčka, jaderné inženýrky Dany Drábové, armádních velitelů Jiřího Balouna a Karla Řehky, žurnalisty Matyáše Zrna, psychoterapeutů Vladislava Chvály a Ludmily Trapkové ad.) na vybrané problémy dneška. Jednotlivé texty jsou věnovány klimatické změně, bezpečnostní situaci a energetickým zdrojům, nastupující vlně mezikontinentálních migrací, ale třeba i stavu současné rodiny. Smyslem těchto kritických zamyšlení nad dlouhodobými trendy vývoje naší společnosti není šířit neklid, ale naopak upozornit na mnohé souvislosti a důležitost těchto procesů, kterým při řešení každodenních problémů nevěnujeme dostatečnou pozornost. Protože pouze pokud těmto jevům včas porozumíme, můžeme je začít úspěšně řešit. A to je hlavní cíl této publikace, která volně navazuje na bestsellery týkající se této problematiky, kterou v českém prostředí otevřeli právě editoři Miroslav Bárta a Martin Kovář.
Odpovědná redaktorka Adéla Tošovská
Počet stran 320, cena: 498,- Kč
Křest knihy spojený s autogramiádou se koná ve čtvrtek 22. října 2015 od 17 hodin v Literární kavárně Academia, Václavské náměstí 34, Praha 1.
O autorech:
Miroslav Bárta (*1969) působí jako profesor egyptologie v Českém egyptologickém ústavu FFUK, který v současné době vede. Je také vedoucím archeologických výzkumů v Abúsíru a v Súdánu. K hlavním oblastem jeho vědeckého zájmu patří vztah člověka a přírodního prostředí ve starověku a také vývoj a kolaps komplexních společností. Je autorem a spolueditorem řady publikací, mj. Kolaps a regenerace (2011), Kolaps neznamená konec (rozhovor
S T. Turečkem, 2013), Civilizace a dějiny (2013) a nositelem několika prestižních vědeckých ocenění z domova i zahraničí.
Martin Kovář (*1965) je profesor světových a obecných dějin, ředitel Ústavu světových dějin FF UK v Praze a prorektor UK pro vnější vztahy. Věnuje se především moderním dějinám Anglie (Velké Británie) a jejího impéria
a evropským a transatlantickým dějinám dvacátého století. Je autorem několika knih, například Město a hry. Příběh londýnských olympiád (2012),
a spolueditorem kolektivních monografií Kolaps a regenerace (2011, Cena rektora UK za tvůrčí počin roku), Civilizace a dějiny (2013).
Pplk. Otakar Foltýn (*1976) je důstojníkem Generálního štábu Armády ČR,
v současné době působí ve Společném operačním centru Ministerstva obrany. Je expertem na problematiku mezinárodněprávních aspektů vojenských operací. Byl nasazen v operaci KFoR v Kosovu a operaci ISAF v Afghánistánu. Mimo výkon služby se angažuje v neziskových organizacích zabývajících se ochranou přírody. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a externě přednáší předměty právo ozbrojeného konfliktu a teorie ozbrojených konfliktů.
Autoři příspěvků:
Jiří Baloun, 1. zástupce náčelníka Generálního štábu ACR
Miroslav Bárta, archeolog a egyptolog
Václav Cílek, geolog a krajinný ekolog
Dana Drábová, jaderná inženýrka a místostarostka obce Pyšely
Veronika Dulíková, egyptoložka
Roman Fiala, právník a soudce Nejvyššího soudu
Otakar Foltýn, důstojník generálního štábu ACR a právník
Petr Gazdík, politik, místopředseda Poslanecké sněmovny
Vladislav Chvála, porodník, sexuolog a rodinný terapeut
Martin Kovář, historik moderních světových a obecných dějin
Luboš Kropáček, orientalista a islamolog
Radek Mařík, kybernetik
Jiří Padevět, nakladatel a badatel
Petr Pernica, ekonom a specialista na logistiku
Petr Pokorný, přírodovědec a paleoekolog
Petr Robejšek, politolog a ekonom
Karel Řehka, velitel Speciálních sil Ministerstva obrany
František Šulc, bezpečnostní a vojenský analytik
Ludmila Trapková, klinická psycholožka a rodinná terapeutka
Matyáš Zrno, novinář a odborník na oblast Balkánu
Ukázka z knihy:
str. 24, z příspěvku Miroslava Bárty Makrohistorie a přerušované rovnováhy. O dynamice dějin
Chlebové jaro, mýty o revoluci a co je vlastně tzv. spouštěč
Konec roku 2010 byl pozoruhodný z mnoha důvodů. Jedním z nich byl
i nenápadný počátek tzv. arabského jara. Dne 17. prosince se v tuniském městě
Sidi Bú Saíd upálil mladík Muhammad Buazízí, protože policejní hlídka mu
opakovaně zkonfiskovala ovoce a zeleninu, které prodával bez povolení
na místním tržišti. Přitom se jednalo o skromný zdroj obživy pro celou jeho rodinu. Následovaly pouliční nepokoje, které se bleskově rozšířily do dalších měst po celé zemi. Režim se zhroutil jako domek z karet a autokratický prezident uprchl 14. ledna do Džiddy v Saúdské Arábii.
K tomuto zoufalému činu Buazízího vedla bezvýchodná sociální situace.
Jen v Tunisku samotném totiž bylo 70 procent mladé populace mezi 15. a 29. Rokem věku bez možnosti najít si zaměstnání. Nepokoje se tak staly jakýmsi
odrazem toho, co se odehrávalo v mnoha rodinách napříč arabským světem
severní Afriky, Předního a Středního Východu. Ten rok byl totiž neobyčejně
nepříznivý pro zemědělce a nestabilita cen a nedostatek obilí (resp. jeho vysoká
cena) spustily řetěz událostí, které skokově, prakticky přes noc (reálně v rámci
několika týdnů), proměnily podstatnou část světa a vedly ke svržení autokratických režimů v Tunisku, Libyi, Egyptě nebo Sýrii. Jen pro názornost toho, že rychlost těchto procesů byla prakticky neuvěřitelná, může posloužit Egypt. Zde protesty začaly 25. ledna 2011 na proslulém Tahrírském náměstí. Jedna z největších demonstrací se odehrála tři dny nato a v jejím důsledku vládnoucí režim vypojil internet, k výjimečnému stavu panujícímu od roku 1981 vyhlásil zákaz vycházení a omezil mobilní spojení. Přesto všechno již 11. února prezident Husní Mubarak rezignoval, armáda převzala kontrolu nad státem
a dovedla ho k prvním svobodným volbám (toto je mj. také klasická ukázka toho, že silná armáda může v nouzi plnit výrazně stabilizační roli).
Jak k tomu všemu ale vlastně došlo? V případě tzv. arabského jara se opět velmi jasně ukazuje, že je třeba dobře rozlišovat mezi tím, co je soubor dlouhodobých příčin a co tzv. spouštěč (angl. trigger), což je obvykle skutečně náhodná událost, která vede k dalekosáhlým změnám celého systému. Podívejme se nyní na celý tento mechanismus blíže…
Foto: Nakladatelství Vyšehrad
