Fantasy román Počátek je příběhem jedinečné dívky, jež je sama výsledkem jedné neuvěřitelné vědecké vize. Vize založené na dávných bájích indiánů z jihoamerického pralesa. V jednom jediném údolí v džungli prý roste orchidej, která dokáže z člověka stvořit nesmrtelnou bytost. Není určena pro všechny, jen pro vyvolené, pro ty, co se mají stát ochránci ostatních před démony. Tuto vzácnou květinu skutečně na počátku dvacátého století objevil zakladatel vědecké základny Malá Cam a začal se svými pokusy. Nyní vyrůstá v táboře první z nesmrtelných: dívka Pia. Nese v sobě počátek nové rasy. Ona je pramatkou, ona je povede. Až vymřou všichni smrtelní, zůstanou na Temi jen její potomci. Ti, co nemohou zemřít. Na celé planetě už nikdy nikdo nespatří dítě či starého člověka, národ věčně dvacetiletých bude žít den za dnem, týden po týdnu, měsíc po měsíci…
Každý výzkum v sobě nese nějaké ale. Ani v tomto případě to není jiné. Vývoj prvního nesmrtelného přinesl mnoho obětí. Zemřeli ti, kdo byli podle vědců podřadní, důležití jako základ pokusů, byla potřeba jejich krev, nikoli jejich život. Všichni vědci v Malé Cam jdou tvrdě za svým cílem bez ohledu na důsledky. Vlastně ne všichni, jen několik nesouhlasících je však vždy zavčas eliminováno bezohlednými vědátory. Tato skutečnost je Pie přísně tajena. Ona je vychovávána tak, aby věděla, že je výjimečná, nadřazená, jiná, že je pramátí nového etnika. Pia dobře zná vlastní osud. Ví, že bude stárnout do dvaceti let, pak už navěky zůstane mladá, dokonalá, nezranitelná. Netuší, jakou cenu museli zaplatit jiní, aby ona získala tyto vlastnosti, aby se stala počátkem.
Piu vědci přísně střeží. Neví nic o dalších lidech, vesnicích, městech, světadílech. Její prostor pro život je jen ona vědecká základna uprostřed amazonské džungle, která je obehnána plotem nabitým elektřinou. Až jedné noci za veliké bouřky se plot poškodí. Otvorem se dostane do deštného pralesa a objeví život – jiný, lákavý, tajemný. Té noci potká Eia, syna indiánské matky a vědce z Malé Cam, žijícího v nedaleké vesnici. Zamilují se do sebe. Najednou nesmrtelná dívka pochopí, že vedoucí projektu, strýček Paolo, nemusí mít vždycky ve všem pravdu, jak se doposud domnívala. Jenže Paolo už obětoval mnoho, nechce být tím, kdo selhal, chce dojít ke kýženému cíli stůj co stůj! Teprve tehdy Pia pochopí, že pro vědce je jen výzkumným objektem…
Román Počátek je silný fantasy příběh. Autorčina fantazie rozvíjí děj neuvěřitelným tempem v uvěřitelných hranicích. Vše, o čem čtete, by mohlo být možné, vše vychází ze zřejmých reálií a z dokonalé znalosti chování a jednání lidí v různých situacích. Hlavním tématem románu je nadřazenost jedněch nad druhými. A o xenofobních situacích nesou lidské dějiny záznamů přehršle, většinou v nich nejde o nic pěkného. Proč by tedy nemohla někde mezi liánami amazonského deštného pralesa se sdružovat skupina vědců, podporovaná finančními magnáty, která by se pokusila dávný mýtus realizovat v praxi, ovšem v daleko širším a děsivějším dopadu na lidstvo jako celek. Proč by se nemohli zarputilí vědci pokusit vyvinout rasu nesmrtelných, která ovládne Zemi, jejíž členové budou žít věčně. Strašidelné? Odpuzující? Pro mne rozhodně! Ale ještě děsivější je cesta vývoje k prvnímu nesmrtelnému páru, která vede přes smrt jiných – těch takzvaně méněcenných. Kdo je méněcenný určují vědci. Nemorální? Samozřejmě!
Cítím se podivně smutná a opečený banán, který držím, už mi nepřipadá tak lákavý. Takže Eio ví, co jsem, a já jsem znovu ta nesmrtelná, dokonalá. Dočista unikátní. Dočista jiná. Dočista sama. To slovo se mi rozletí nitrem jako střepina ledu, odrazí se mi od žeber a usadí se v žaludku.
Ale… já byla vždycky sama. A jakmile se naplní můj sen o stvoření nesmrtelných, tak nebudu. Tak proč mě to slovo na tomto místě a o tomto čase tak silně zasáhlo? Nikdy… to tolik jako teď nebolelo.
Sama.
Pak na to přijdu.
Přišla jsem k Ai’oanům jako vědkyně a cizinka a to byl rozdíl mezi námi. Jakmile mě však tito divocí, temperamentní lidé vtáhli do svého tance, nechala jsem za sebou i to. Stala jsem se někým jiným, někým novým. Někým, kdo dokáže zapadnout, místo aby vyčníval. Přestože je sotva znám a oni sotva znají mě, tito vesničané a já… jsme spojení. Na krátkou chvíli… jsem k nim patřila.
Jenže pravda přišla jako nůž, který chatrné spojení rozsekl. Jsem nesmrtelná mezi smrtelnými a nikdy sen nebudu patřit. Ani sem. Ani do Nalé Cam. Nebudu patřit nikam jinam než ke svému vlastnímu druhu. (strana 119)
Příběh Pii a Eia, je strhující, podněcující, jitřící mysl. Vždyť oba ve vlastních společenstvích vyčnívají – on je míšenec, ona dokonalá, jedinečná, nesmrtelná… Autorka přesně dávkuje jednotlivé příhody, skládá je do velkého obrazu, umně připojuje nové informace a vzbuzuje v čtenáři silné emoce. Výsledkem je čtivý román s hlubokým obsahem a dokonale vypracovanými charakteristikami jednotlivých postav. Počátek je příběh o lásce, o moudrosti předků v pohledu na život, o vědě, morálce a o toleranci. Po jeho přečtení si každý z nás musí přát, aby román byl pouhou fikcí – děsivou a strhující. Aby skončil v okamžiku, kdy zavřete knihu…
Foto: www.egmont.cz
