Životní příběh Petra Macha se zdánlivě od podobných podnikatelských špiček mnoho neliší. Jeho raketový vzestup na počátku 90. let, kdy se stal ve svých pětadvaceti letech majitelem největšího českého fotbalového klubu Sparty Praha, byl také nepřímou vstupenkou mezi politickou elitu. Tak už to v našich luzích občas chodí. Stal se jedním ze sponzorů ODS, díky čemuž poznal i Václava Klause. Bohužel však v jisté chvíli chtěl své investované peníze zpět.
A tak následoval strmý pád a pětileté vězení. Nicméně Petr Mach se nevzdává ani dnes a pootevírá dveře, ze kterých vypadávají kostlivci se znakem různých politických stran. Jeho boj nekončí, a obsah připravované knihy může být další rozbuškou v nekonečné kauze financování ODS. Ve spolupráci s reportérem Reflexu Dušanem Šrámkem tak vzniká svědectví, které začíná v Praze a končí v sejfech švýcarských bank.
Ukázky
Sparta!
V tu dobu se všude tvrdilo, a doposud se to má za hotovou věc, že Mach stavěl stadión načerno, bez příslušných stavebních povolení. Rád bych proto uvedl tyhle bláboly a nesmysly na pravou míru. Všechny tři tribuny, vyjma hlavní tribuny a hřiště, byly rekonstruovány, takže se nejednalo o novou stavbu. A tato rekonstrukce byla řádně povolena. Problém byl, a to ze strany památkářů, s hlavní tribunou, obrácenou směrem k letenské pláni. Památkáři přišli s tím, že železná konstrukce tribuny je památkově chráněna a že musí být zachována. I přes neuvěřitelné obstrukce jsme nakonec vyběhali všechna povolení, kromě jediného. Jenže Metrostav musel mezitím kvůli přestavbě bočních tribun začít vybourávat i hlavní. Povolení jsme získali o týden později, ale stálo nás to milión korun. →
Financoval jsem ODS…
Někdy koncem roku 1993 přišel Čermák s tím, že strana nemá na výplaty svých zaměstnanců, a jestli bych jim nemohl nějakým způsobem pomoci.
„Samozřejmě, že vám pomohu, proč ne,“ odpověděl jsem. Nakonec z toho byla začátkem následujícího roku půjčka ve výši 350 000 korun se splatností do jednoho měsíce. Měsíc uběhl jako voda, a peníze nikde.
Kriminál
První den byl snad nejhorší ze všech.
Neznal jsem pravidla, za nichž to v kriminále funguje, netušil jsem, co a jak mám dělat, abych se nedostal do konfliktu s bachaři, případně spoluvězni.
„Sčíták,“ vyštěkl najednou kdosi na chodbě. Odporné slovo, které jsem pak den co den ještě slyšel 910 krát každé ráno a večer. Bylo to těsně před pátou hodinou ranní a devátou večer. To už jsem seděl po snídani na kavalci, otevřel se katr, všichni vycházejí ven, i já si vzal tu svoji kouličku a jdu se zařadit.
Po kriminále
Přivítání je pochopitelně vřelé, na všech je znát dojetí. Večer strávený v objetí matky a syna byl nezapomenutelný. Rituální očistu z celého pekla pak zajistila moje oblíbená značka whisky Chivas.
Bohužel, ne úplně.
Vězeňský rozvrh hodin je neúprosný. I když jsem šel spát až po půlnoci, probudil jsem se na vteřinu přesně ve tři čtvrtě na pět. Jenom mi dnes po více jak devíti stech dnech poprvé nezazněl do uší řev dozorců, ani mlácení katru.
Švýcarská konta
Nový začátek především znamenal, že si musím dát v první řadě dohromady své finance. Mám přece stále ještě svá konta ve Švýcarsku, takže se je o co opřít. V březnu 2004 jsem zavolal svého švýcarského bankéře Pazzellera, s tím, že se u něj chci zastavit.
„Ano, přijeďte, není problém,“ on na to.
Soudci – nesoudci
Pod loňský vánoční stromek jsem dostal mimo jiných knih i Astrologické výhledy od Sydneyho Omarra. Mezi svátky a Novým rokem jsem měl dost času se do knihy podívat. V úvodní kapitole pro moje znamení se hovoří o šťastných dnech na letošní rok. Nejšťastnějším z nich měl být pro mne šestý duben. Tehdy jsem tomu nepřikládal žádný význam a jenom jsem si pro sebe říkal – „však uvidíme.“ No, neuviděl jsem nic.
O autorech
Petr Mach patří už od počátku devadesátých let k nejvýraznějším představitelům mladé generace podnikatelů. Během krátké doby po revoluci vybudoval několik prosperujících firem, ale do podvědomí široké veřejnosti se zapsal především jako úspěšný majitel a prezident fotbalové Sparty. Po prodeji fotbalového klubu věnoval svou energii výstavbě moderního parkúrového centra.
V roce 2001 byl během podivného procesu odsouzen k nepod-míněnému trestu. Po návratu na svobodu se vrátil k podnikatelské činnosti a už několik let bojuje za svou občanskou rehabilitaci. Byl a je dlouholetým sympatizantem ODS, které pomáhal i finančně, což ho paradoxně a s velkou pravděpodobností stálo několik let svobody.
Tato zajímavá kniha, kterou napsal ve spolupráci s Dušanem Šrámkem, je jeho literárním debutem.
Dušan Šrámek, narozen 5. května 1962 v Klatovech, kam chodil do základní školy a na gymnázium. Za komunismu se čtyřikrát neúspěně pokoušel dostat na FF UK. Před listopadem 1989 se podílel na rozmnožování a kolportování “nelegálních” tiskovin, např. dokumentu Charty 77, Lidových novin, časopisu Sport, Attack, Koruny české, a dalších. Po převratu působil jako nezávislý novinář v týdenících Fórum, Profit, denících Lidové noviny, Český deník, Telegraf, Metropolitan. Dnes přispívá do týdeníku Reflex, Revue Politika a do Pražského zpravodaje. Věnuje se politickým kauzám a ekonomicko podnikatelské problematice.
Foto: www.financovaljsemods.cz
