Na úvod řeknu, že je to nádherná kniha, jež přirozeně vyzdvihuje běh v kruhu života. Narození a úmrtí se poklidně střídají a navzájem se doplňují. Prostě tu jsou. Přinášejí radost a smutek. Pořád dokola. Tak, jak to má být.
Příběh se odehrává v třicátých letech v apalačských horách v západní Virginií. V časové ose té doby a dneška, vidím také smyčku. Uběhlo skoro devadesát let a my se vracíme k přirozeným porodům. Přesně jak je vedla hlavní hrdinka, porodní bába sedmatřicetiletá Patience.
Patience naslouchala rodičkám, a pokud to šlo, nechala je určovat způsob porodu. Takže jsme svědky její první asistence u porodu do vody nebo v dřepu. Svým citlivým přístupem a zdravým rozumem dělá z porodu přirozenou událost.
V příběhu je několik směrů, které mu udávají akčnost. Podán je klidným způsobem, který si v žádném případě nepleťte s nudou. Jsme svědky několika porodů, prožíváme její návraty do minulosti a soucítíme s jejím přístupem k obyvatelům černé pleti. Čtenářky, které nerodili, budou přístup Patience u porodu brát jako zajímavý a správný. Pro ty, co rodili, to bude fascinující oslava života.
Já rodila třikrát. Na porody mám příjemné vzpomínky v rámci možností. Bolest nepočítám, protože to k tomu patří. Je nevšední pozorovat, jak se rodičky v příběhu vypořádávají s bolestí. Některá tančí, jiná uklízí, další ječí a ostatní jsou prostě v pohybu nebo leží.
Patience poznala v životě mnoho smutku a ztrát. Postupně se mi odkrývaly její vzpomínky na minulost. Provázely mě celou knihou a každým zážitkem z porodů, se více a více smiřuje se svou minulostí. Trochu bych vytkla, že její vzpomínky byly nepřehledné v ději. Někdy mi trvalo, než jsem pochopila, že jsem se ocitla v minulosti. Viditelněji bych to oddělila.
Patience se lehce sbližuje s místním veterinářem, který jí často podává pomocnou ruku. V příběhu je dobře a výstižně popsána nenávist k černochům. Jejich společenství je striktně odděluje. Mají svého doktora, svou hospodu a lidé nechápou přátelství, které se zrodilo mezi Patiencí a její novou černošskou asistentkou Bitsy. Patience vnímá bezmocnost černochů trpící v bělošské společnosti.
Vážnou situaci té doby dokresluje finanční krize, kdy pro lidi není práce. Ti se cítí bezmocní, mají hlad a ve velkém se stěhují na sever za vidinou možné práce.
Kniha se velmi dobře četla. Příběh je barvitý, zajímavý a lidský. Autorka dobře vykreslila nejen popis té doby, ale i pocity hrdinů. Je vidět, že je i ve skutečnosti profesionální asistentka porodů. Mnoho porodů je zde popsáno a přitom každý je tak jiný. Doba byla velmi těžká. Přesto tím vším prosvítá paprsek naděje v lepší zítřky.
Jsem moc ráda, že se mi tak povedená kniha dostala do ruky a určitě ji budu chválit a doporučovat dál. Je to příběh o životě pro život.
Foto: Euromedia Group / Ikar
