Nakladatelství Fantom Print vydává osmou knihu z cyklu Mercedes Thompsonová: Patricia Briggs – Nocí zlomená. Exmanželka a netvor v lidském těle… Proti Mercy Thompsonové stojí tentokrát hned dva nelítostní protivníci!
Mercy Thompsonová, v současnosti zřejmě nejpopulárnější urban fantasy série psaná ženskou autorkou, se rozrostla o další, v pořadí již osmý díl, kterému nechybí tradičně vymazlená obálka od Daniela Dos Santose. Mercy bude tentokrát Nocí zlomená, což slibuje mnohé…
A přitom chybělo málo a Američanka Patricia Briggsová, literární matka téhle drsné kojotí kožoměnkyně, by zřejmě na piedestal jedné z nejpopulárnějších současných spisovatelek fantastiky nikdy nevystoupala. Čas od času se zkrátka vyplatí zaposlouchat se do ševelení čtenářských přání a opustit to, co autor považoval za jediné možné (v tomto případě hájemství klasické fantasy).
Osmý příběh Mercy Thompsonové by se mohl zdát komornější, než bývá u této série zvykem: do dění čtenář vstupuje přes telefonát, za nímž stojí ex-manželka Mercyina druha Adama, kterou pronásleduje její současný přítel. A protože si muži v podobných chvílích velmi rádi oblékají rytířskou zbroj, i když dotyčná už dávno není dámou jejich srdce, je zaděláno na vážné problémy…
Kdyby zůstalo jen u toho, že se Adamova bývalá žena Christy nanominovala do Mercyina teritoria a kdyby se pouze snažila získat vlkodlačího alfu zpátky – to by divoká kožoměnkyně zvládla se stejnou bravurou jako opravit motor pochroumaného Mustanga. Avšak násilník, kterého Christy přivedla před práh Mercyina karavanu, není jen tak obyčejný stalker. V lidském těle se skrývá tvor, který si dal za cíl zničit vše, na čem Mercy Thompsonové záleží.
V románu Nocí zlomená tak zástupy věrných čtenářů naleznou přesně to, na co se těšily od předchozího, sedmého dílu série: oblíbené hrdiny, jejich stále zamotanější vztahové propletence, drsnou akci a neméně divokou erotiku. Patricia Briggsová zkrátka vytvořila recept, kde jsou jednotlivé ingredience namíchány v tom správném poměru – a právě proto se dodnes pohybuje na samotné špičce žánrové literatury.
Anotace:
Nečekaný telefonát přinese Mercy zajímavou výzvu. Bývalá manželka jejího druha Adama má problémy a je na útěku před svým novým přítelem. Adam není z těch, kdo by odmítli žádost o pomoc – a Mercy to ví. Když se ale Christy usadí v Adamově domě, nedokáže se Mercy zbavit pocitu, že na celé situaci není něco v pořádku.
Brzy se její podezření potvrdí, když se dozví, že Christy nemá ani zdaleka dobré úmysly. Chce Adama zpátky a je ochotná udělat pro to cokoli, dokonce i obrátit Adamovu smečku proti Mercy.
Mercy se nemíní vzdát bez boje, objeví se ale mnohem větší hrozba. Christyin bývalý není jen špatný člověk – vlastně možná není vůbec člověk. A když se začnou hromadit mrtvoly, musí Mercy odsunout stranou osobní problémy a postavit se tvorovi, který může roztrhat na kusy celý její svět.
Info o knize:
Autor: Patricia Briggs
Originální název: Night Broken
Formát: pevná vazba s přebalem, 145×205 mm
Počet stran: 272
Cena: 269,- Kč
O autorce:
Američanka Patricia Briggsová se narodila v roce 1965 a píše od roku 1990. První román, Masques, jí vyšel v roce 1993. Kniha neuspěla a autorčina sotva nastartovaná kariéra málem skončila dříve, než začala. Druhý román, Riallina hra (1995), se naštěstí prodával mnohem lépe a získal příznivé ohlasy i u kritiky. Kariéra autorky se tak pomalu rozbíhala a s každým dalším titulem stoupal prodej i počet fanoušků. Rostoucí popularita knih Briggsové, spolu se schopností tvořit živé, přesvědčivé postavy, inspirovala nakladatele k tomu, aby autorku požádal, zda by nezkusila napsat moderní urban fantasy. Briggsová výzvu přijala a podepsala smlouvu na knihy, jejichž hlavní hrdinkou se stala Mercy Thompsonová.
Ukázka:
Patricia Briggs: Nocí zlomená (Mercedes Thompsonová 8) – ukázka z knihy
překlad: Kateřina Niklová
Telefon zazvonil, zrovna když jsem byla až po lokty ponořená do zpěněné vody na nádobí.
„Vezmu to,“ řekla moje nevlastní dcera Jesse a rychle vložila do dřezu dvě sklenky a vidličku.
Vlkodlačí smečka, která pohromadě jí, pohromadě i zůstane, pomyslela jsem si, zatímco jsem drhla z talíře zaschlé vajíčko. Nedělní snídaně se neúčastnila celá smečka – někteří členové měli vlastní rodiny jako normální lidé nebo pracovali o sabatu. Snídaně nebyly povinné, protože to by podkopalo jejich smysl. Darryl, Adamův zástupce, který obvykle vařil, byl zatraceně dobrý kuchař a jeho jídlo přilákalo každého, kdo mohl přijít.
Myčka nádobí jela na plné obrátky, plná až po okraj. Já bych nechala zbytek nádobí ležet, dokud by nebyla jedna várka hotová, ale Auriel, Darrylova družka, o tom nechtěla ani slyšet.
Já se s ní nehádala, protože jsem patřila ke třem členům smečky, kteří jí byli nadřazení, a ona by tak musela ustoupit. Zavánělo by to švindlem a já nikdy nešvindlovala.
Jenom v případě nepřátel, ozval se tiše hlas v mojí hlavě. Zněl sice jako můj, mně se ale zdálo, že patří Kojotovi.
Druhý důvod, proč jsem jí vyhověla, byl sobečtější. Auriel a já jsme spolu vycházely, takže byla jedinou ze tří vlkodlačic ve smečce, která se mnou zrovna mluvila.
Ani Auriel se nelíbilo, že jsem se stala družkou alfy – byla jsem kojotí měňavec mezi vlky. Byla přesvědčená, že to neprospěje morálce smečky. A taky si, celkem oprávněně, myslela, že přivodím smečce potíže. Navzdory všemu si mě ale oblíbila. Byla jsem zvyklá na společnost mužů, bylo ale fajn promluvit si s nějakou jinou ženou kromě Jesse, mé nezletilé nevlastní dcery.
A proto jsem, abych potěšila Auriel, umývala nádobí, o které by se jinak postarala myčka, a ignorovala jsem pálení horké zpěněné vody v drobných rankách, které jsem si způsobila při práci – odřené klouby byly věčným společníkem automechanika. Auriel nádobí utírala a Jesse se nabídla, že uklidí kuchyň. Tři ženy, které sdílely přátelskou chvilku nad domácími pracemi – matka by měla radost, kdyby nás viděla. To mě utvrdilo v rozhodnutí, že příští týden se o úklid postarají chlapi. Prospěje jim, když si rozšíří obzory.
„Mám ve třídě jednoho chlapce.“ Auriel ignorovala vyzvánějící telefon, zabručela námahou a zvedla stoh talířů do kredence. Problémem nebyla tíha nádobí – Auriel byla vlkodlak; zvládla by na polici zvednout dvousetkilovou kovadlinu. Byla ale malá a musela si stoupnout na špičky. Jesse se protáhla okolo ní, aby se dostala k telefonu.
„Všichni učitelé Clarka milují,“ pokračovala Auriel. „A taky všechna děvčata a většina kluků. Přitom lže, jako když tiskne. ‚Enrique opisoval ode mě,‘ řekl mi, když jsem se zeptala, jak je možné, že oba udělali stejné chyby. Enrique se prostě tvářil odevzdaně; tuším, že mu to Clark provedl už dřív.“
„Hauptmanova rezidence,“ řekla Jesse vesele. „Jak vám můžu pomoct?“
„Je tam Adam?“
„A tak jsem mu řekla…“ Auriel zmlkla, když její citlivé uši zachytily v telefonu známý hlas.
„Potřebuju Adama.“ Hlas bývalé ženy mého manžela byl zastřený slzami. Christy Hauptmanová působila zoufale a napůl hystericky.
„Mami?“ Jessin hlas zněl roztřeseně. „Mami, co se děje?“
„Dej mi Adama.“
„Mami?“ Jesse zoufale pohlédla na mě.
„Adame,“ zavolala jsem. „Volá tě Christy.“
Byl v obýváku, kde mluvil s Darrylem a několika členy smečky, kteří se po snídani zdrželi, proto jsem nemusela moc zvyšovat hlas. Nebylo to poprvé, co Christy volala, protože něco potřebovala.
Kdykoli jsem jednala s Christy, dostala jsem bolení břicha. Ne proto, že by mohla mně nebo Adamovi něco provést. Jenže Jesse, která matku milovala, zrovna teď se ale musela moc snažit, aby ji vůbec měla ráda, trpěla pokaždé, když ta ženská zavolala. A já nemohla udělat vůbec nic, abych tomu zabránila.
„Už jde, mami,“ ujistila ji Jesse.
„Prosím,“ řekla Christy. „Pověz mu, ať si pospíší.“
Zoufalé, hysterické slzy – ty nebyly neobvyklé. Tentokrát ale působila vyděšeně. A to jsem u ní ještě nezažila.
Adam vešel do kuchyně a jeho ponurý výraz mi prozradil, že slyšel aspoň část z toho, co Christy řekla. Vzal si od Jesse sluchátko a objal ji paží. Po jeho chlácholivém objetí jí do očí vyhrkly slzy. Zoufale pohlédla na mě, pak vyběhla ven ze dveří a nahoru po schodech, asi mířila do svého pokoje, aby se uklidnila.
„Co potřebuješ?“ zeptal se Adam, z velké části se ale pořád soustředil na dceru.
„Můžu se vrátit domů?“
Auriel pohlédla na mě, já se ale tvářila netečně. Z mého výrazu nevyčte, co si myslím.
„Tohle není tvůj domov,“ řekl Adam. „Už ne.“
„Adame,“ hlesla Christy. „Ach, Adame.“ Vzlykla a znělo to tiše a beznadějně. „Jsem v maléru a potřebuju se vrátit domů. Byla jsem tak hloupá. Odmítá mě nechat na pokoji. Ublížil mi, zabil mi kamaráda a sleduje mě na každém kroku. Můžu se, prosím, vrátit domů?“
To jsem nečekala. Auriel přestala předstírat, že neposlouchá, a prudce se obrátila k telefonu.
„Zavolej policii,“ řekl Adam. „Od toho tu jsou.“
„Zabije mě,“ zašeptala. „Adame, on mě zabije. Nemám kam jinam jít. Prosím.“
Vlkodlaci umí poznat, když lidi lžou. A stejně tak i některá jiná nadpřirozená stvoření, která pobíhají kolem – jako třeba já. Po telefonu je to mnohem těžší, protože lež dokáží prozradit mimo jiné srdeční tep a pach – a ty se po telefonu nedají odhalit. Slyšela jsem ale v jejím hlase pravdu.
Adam se podíval na mě.
„Pověz jí, ať přijede,“ řekla jsem. Co jiného jsem mohla říct? Kdyby se jí něco stalo, když jsme jí mohli pomoct… nevěděla jsem jistě, jestli bych s tím dokázala žít. Věděla jsem, že Adam by nemohl.
Auriel mě dál sledovala. Zamračila se, pak se odvrátila a začala znovu utírat nádobí.
„Adame, prosím?“ žadonila Christy.
Adam přimhouřil oči, dál na mě hleděl a mlčel.
„Adame,“ ozvala se ode dveří Mary Jo. Byla hasička, houževnatá a chytrá. „Smečka jí dluží za roky, co byla tvoje. Dovol, ať se vrátí, a smečka ji ochrání.“
Pohlédl na Mary Jo a ona sklopila oči.
„Je to v pořádku,“ řekla jsem Adamovi a snažila jsem se nelhat. „Opravdu.“
Když jsem ve stresu, peču. A pokud kvůli ní napeču dost čokoládových sušenek na to, abych nakrmila celý Richland, bude to v pořádku, protože Adam potřeboval, aby to bylo v pořádku.
A jestli se o něco pokusí, bude toho litovat. Adam byl můj. Zahodila ho stejně jako Jesse – a já si je vzala. Zpátky je nedostane.
Možná je ani nechtěla. Možná jenom potřebovala místo, kde by byla v bezpečí. Nebyla jsem o tom přesvědčená, žárlivost ale není logická emoce, a já neměla důvod na Christy žárlit.
„Dobrá,“ řekl Adam. „Dobrá. Můžeš přijet.“ Potom jeho hlas zjihl, když se zeptal: „Potřebuješ peníze na letenky?“
Vrátila jsem se k mytí nádobí a snažila se zbytek rozhovoru neposlouchat. Snažila jsem se neslyšet starost v Adamově hlase, jeho něhu – a uspokojení, které cítil, když se o ni mohl postarat. Dobří alfa vlkodlaci se starali o všechny okolo sebe; měli to v povaze.
Možná bych to dokázala ignorovat, kdyby se všichni vlkodlaci, kteří zůstali v domě, nesešli v kuchyni. Poslouchali, jak Adam domlouvá poslední detaily Christyina návratu, a občas pokradmu koukli po mně, když si mysleli, že si toho nevšimnu.
Auriel si ode mě vzala poslední hrnek. Vytáhla jsem špunt ze dřezu, setřásla si vodu z rukou a utřela si je o džíny. Ruce nepatřily k mým přednostem. Kůži jsem měla z horké vody scvrklou a klouby červené a oteklé. I po mytí jsem měla v kůži a pod nehty zažranou kolomaz. Christyiny ruce byly vždy krásné a nehty měla upravené francouzskou manikúrou.
Adam zavěsil a zavolal cestovní agentce, přes kterou zařizoval své časté obchodní cesty: v rámci své společnosti i vlkodlačích záležitostí.
„Může zůstat s Honey a se mnou,“ řekla mi Mary Jo neutrálně.
Mary Jo a Honey byly zbývající dvě vlkodlačice ve smečce. Mary Jo se nastěhovala k Honey poté, co před několika měsíci zabili Honeyina druha. Žádná mě neměla zrovna v lásce.
Dokud se Mary Jo nenabídla, uvažovala jsem o tom, že bych Christy ubytovala u některého z členů smečky, ale jen proto, že jsem si celou věc dobře nepromyslela. Věděla jsem, že nechat Christy u Mary Jo a Honey by byla chyba.
S Adamem jsme se usilovně snažili upevnit soudržnost smečky, což znamenalo, že já dělala, co jsem mohla, abych si Mary Jo a Honey ještě víc neznepřátelila. Docela se mi dařilo udržovat naše styky na úrovni zdvořilé neutrality. Kdyby se k nim Christy nastěhovala, využila by jejich odpor ke mně a vybičovala ho v rozkol o síle hurikánu, který by zaplavil smečku problémy.
Když jsem si uvědomila, jakou moc Christy má a jak by mohla ublížit smečce, pochopila jsem, že nepředstavuje problém jenom pro můj vztah se smečkou, nýbrž i pro Adamův. Ubytovat Adamovu bývalou u Honey a Mary Jo by bylo hloupé, protože Mary Jo by cítila povinnost postavit se na její stranu pokaždé, když by došlo k napětí mezi Christy a Adamem nebo Christy a smečkou. Totéž by platilo pro kohokoli jiného, u koho by Christy zůstala.
Christy bude muset bydlet s Adamem a se mnou.
„Christy zůstane tady, kde se cítí v bezpečí,“ prohlásila Auriel, než jsem mohla odpovědět.
„Ehm,“ řekla jsem, protože mi pořád bylo mdlo z toho, jak protivné bude mít ji nejenom v Tri-Cities, ale přímo tady v domě.
„Nechceš ji tu?“ zeptala se Auriel a já si poprvé uvědomila, že stejně jako Mary Jo měla Christy raději než mě. „Bojí se a je sama. Nebuď trapná, Mercy.“
„Nechala bys u sebe Darrylovu bejvalku?“ obořila se na ni Jesse. Neslyšela jsem, kdy sešla dolů. Vystrčila bradu a důrazně se postavila na moji stranu. To jsem nechtěla. Christy byla její máma – Jesse by si neměla mezi námi vybírat.
„Kdyby potřebovala pomoc, ano,“ vyštěkla Auriel. Říkalo se jí to snadno, protože Darryl nebyl rozvedený, aspoň pokud jsem věděla. „Jestli tu Christy nechceš, Mercy, bude vítaná v mém domě.“
K Aurielině nabídce se připojilo několik dalších a všichni obrátili nepřátelské pohledy mým směrem. Většina smečky Christy milovala. Byla přesně ta sladká, bezmocná hospodyňka, která se bandě vlkodlaků s přemírou testosteronu líbila.
„Christy zůstane tady,“ řekla jsem.
Mary Jo a Auriel se ale zrovna dopáleně hádaly, kde by Christy byla nejšťastnější, a muži věnovali pozornost jim, ne mně, proto mě nikdo neslyšel.
„Řekla jsem,“ vkročila jsem mezi ženy a nasála do sebe Adamovu moc, abych dodala svým slovům na váze, „Christy zůstane tady se mnou a s Adamem.“ Obě ženy sklopily oči a ustoupily, ale nepřátelství v Aurielině tváři mi prozradilo, že jen autorita alfy v mém hlase ji donutila zmlknout. Mary Jo se tvářila spokojeně – byla jsem si docela jistá, že si myslí, že když Christy zůstane tady, získá šanci znovu zaujmout pozici Adamovy manželky.
Adam pořád telefonoval, poté co jsem použila jeho autoritu, se ale rozhlédl, aby zjistil, co se děje, dál však chrlil instrukce.
„Mít ji tady není dobrý nápad. U Honey a Mary Jo jí bude fajn.“ Jesse působila skoro zoufale.
„Christy zůstane tady,“ zopakovala jsem, tentokrát jsem ale svá slova nezdůraznila Adamovu magií.
„Mercy, já mámu miluju.“ Jesse nešťastně zkroutila rty. „Je ale sobecká a nenávidí, že jsi zaujala její místo. Bude dělat potíže.“
„Jesse Hauptmanová,“ vyštěkla Auriel. „Mluvíš o svojí matce. Projev jí náležitou úctu.“
„Auriel,“ zavrčela jsem. Dnešní ráno potřebovalo boj o dominanci mezi námi asi stejně jako atomovou bombu. Nemínila jsem ale dovolit, aby komandovala Jesse. „Dej si pohov.“
Auriel nepřátelsky vycenila zuby, upřela na mě žhavý pohled a kávové hlubiny jejích očí zežloutly.
„Nech Jesse na pokoji,“ řekla jsem. „Překračuješ svoji autoritu. Jesse nepatří ke smečce.“
Auriel stiskla rty tak pevně, až jí zbělely, ale ustoupila. Věděla, že mám pravdu.
„Tvoje matka se tu bude cítit bezpečně,“ řekla jsem Jesse, aniž bych odtrhla oči od Auriel. „A Auriel má pravdu v tom, že tady můžeme Christy lépe ochránit.“
Jesse na mě upřela zoufalý pohled. „Ona tátu nechce, zároveň ale odmítá, aby ho měl někdo jiný. Pokusí se vetřít mezi vás – jako čínské mučení. Kap. Kap. Kap. Měla bys slyšet, jak o tobě mluví.“
Ne. Ne, neměla. A neměla by to slyšet ani Jesse, nemohla jsem s tím ale nic dělat.
„To je v pořádku,“ ujistila jsem ji. „Jsme dospělí. Dokážeme se chvíli chovat civilizovaně.“ Jak dlouho může trvat, než vlkodlak vystopuje stalkera a vyděsí ho k smrti? Stalkeři se vždy drželi v blízkosti své oběti, ne?
„Dobrá samaritánka Mercy,“ zamumlala Mary Jo. „Neměli bychom jí být všichni vděční za její laskavost?“ Rozhlédla se, a když zjistila, že je centrem pozornosti, zrudla. „Co? Je to pravda.“
Adam, který byl pořád na telefonu, se k Mary Jo otočil a umlčel ji i všechny ostatní pohledem. Dokončil rozhovor s cestovní agentkou a zavěsil.
„To by stačilo,“ řekl velmi tiše a Mary Jo sebou trhla. Velmi tichý býval ve chvíli, kdy se opravdu zlobil – těsně předtím, než začali umírat lidé. „Nebudeme o tom diskutovat. Nadešel čas, abyste všichni odešli. Christy nepatří ke smečce, nikdy k ní nepatřila. Nikdy nebyla moje družka, jen moje manželka. To znamená, že nejde o věc smečky, nic vám do toho není.“
„Christy je moje kamarádka,“ rozohnila se Auriel. „Potřebuje pomoc. Takže je to i moje věc.“
„Opravdu?“ zeptal se Adam, kterému očividně došla trpělivost. „Pokud je to tvoje věc, proč zavolala mně, a ne tobě?“
Když otevřela ústa, položil jí Darryl ruku na rameno a vyvedl ji ven z kuchyně. „Radši toho nech,“ řekl, než opustili dům.
Vlci – včetně Mary Jo – se odplížili z místnosti, než mohl Adam říct cokoli dalšího. Stáli jsme v kuchyni, Adam, Jesse a já, a čekali jsme, dokud auta neodjela a nerozhostilo se ticho. Veškerý sjednocující vliv dnešní snídaně zmizel jako poslední zbytky vaflí.
„Jesse,“ řekla jsem. „Tvoje matka je tu vítaná.“
„Víš, jaká je,“ rozohnila se Jesse. „Všechno pokazí. Dokáže lidi, tátu, donutit dělat věci, které ani udělat nechtěli.“
„Není to tvůj problém,“ řekla jsem jí, Adam se ale napjal, protože s ní souhlasil.
„Dokáže přesvědčit i mě.“ Jessina tvář byla plná zoufalství. „Nechci ti ublížit.“
Adam mi položil ruku na rameno.
„Jsi odpovědná jen za své činy,“ řekla jsem jí. Jim oběma. „Ne za její. Není vlkodlak, není alfa. Nemůže tě k ničemu přinutit, pokud jí to nedovolíš.“
Pohlédla jsem na hodiny, i když jsem dobře věděla, kolik je. „A teď, když mě omluvíte, převleču se a půjdu do kostela, jinak přijdu pozdě.“ Zamířila jsem ven z kuchyně, pak jsem se ale vzchopila a ve dveřích se otočila. „Něco mi říká, že se budu v nejbližší době hodně modlit za trpělivost a shovívavost.“ Zakřenila jsem se, třebaže jsem na to neměla vůbec chuť, a odešla jsem.
Foto: Fantom Print
