Velmi zajímavá kniha, jež ukazuje začátek komunistického období naší země. I tyto dějiny je třeba si připomínat. Leckdy slyším, že za komunistů bylo lépe. Doporučovala bych všem přečíst tuto knihu, která je myslím jen lehkým čajíčkem, jež ukazuje dobu po válce a období komunismu. Je to podáno románovou formou a tak se kniha soustředí na pocity hlavní hrdinky Anky než na diktaturu, lži, nesvobodu a zlodějnu, jež provázel komunistický režim. Dovídáme se podrobnosti, jak se tehdy žilo obyčejným lidem. Po této stránce je příběh poutavý.
Samotná forma románu mě již tak nezaujala. Chybí tomu lehkost, která by dodala knize nádech neodtrhnutelné čtivosti. Dějově mě to upoutalo, ale vypravěčsky mi to přišlo příliš kostrbaté a neosobní. Za to dávám jeden bod dolů z výsledného hodnocení tří hvězdiček z pěti. Další hvězdičku dávám dole za opakovaní některých slov a za chaos ve vyprávění. Časově jsem se někdy zamotala. Ocitli jsme se v určité době, autorka popsala několik nových událostí. A pak vše začala popisovat znovu podrobněji. Ha, vidíte i já jsem se zamotala do popisu dějových popisů….
Kniha je dobrá, nenadchne ani neurazí. Velké její plus vidím v líčení období, které jde napříč od konce války až po současnost.
Anka vypráví osud své maminky. Která zemřela za nejasných okolností velmi mladá. Nechala po sobě tři děti. Otec byl zproštěn obvinění a po čase jim našel nevlastní matku. Slovo macecha na ní sedí doslova. Vyvdané děti neměla ráda a doma byli hlavně na práci. Anka byla prostřední a její útěchou byla stařenka, za kterou chodila na jídlo a pro hezké slovo, jež se jí doma nedostávalo. Tam byly hlavně příkazy a bití. V patnácti utekla z domu do Svitu na internát. Nejdříve pracovala jako myčka nádobí. Postupně si dodělala dálkově maturitu a nakonec i vysokou školu. Anka popisuje svou touhu po kultuře, knihách a hlavně po psaní. Přiznává, že vždy byla jiná než kamarádi stejného věku. Určitě na to mělo vliv, za jakých podmínek prožila dětství. Líbil se mi popis tříletého pobytu v Leningradě. To, jak ustála rodinné problémy ze strany manžela se mi líbilo již méně. Ale chápu a oceňuji, že myslela na děti a přiznala, že i ona na tom nese svůj podíl viny. Později mé sympatie k ní klesala. Anka je prostě svá. Musí se jí přiznat píle a cílevědomost – šla za svým snem.
Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Spousta věcí mě zaujala, co se týče žití v komunismu. Pochopila jsem i nějaké souvislosti z období před okupací Rusy. Zajímavé bylo i nahlédnutí do Baťova Zlína za jeho rozkvětu. A co se stalo po roce 1989.
Avizovaná hlavní zápletka kolem smrti Ančiny maminky je popsána krátce na konci. Nevadilo mi to. Dozvěděla jsem se jak to ve skutečnosti bylo. Pro mě hlavní postavou knihy je Anka. Její příběh je nemilým svědectvím, jak to někteří lidé měli těžké, pokud chtěli žít dle svého svědomí.
Foto: nakladatelství Motto
