Nový román nejzáhadnější mezinárodní literární hvězdy, který vyšel vloni na podzim v Itálii, provázejí samé superlativy. Po osmi letech od vydání Geniální přítelkyně vytvořila Ferrante další přesvědčivý obraz objevů a zklamání dospívající dívky a s ohromující lehkostí popisuje veškerou nejednoznačnost světa dospělých viděnou jejím pohledem. „Za Prolhaný život dospělých je Ferrante vážnou kandidátkou na cenu Strega,“ píší recenzenti. Dílo nadchlo též čtenáře – italského vydání se během necelého roku prodalo čtvrt milionu výtisků. V produkci Netflixu a společnosti Fandango vzniká jeho seriálová adaptace.
Českého překladu se ujala mladá italinistka Sarah Baroni, napůl Italka s vizáží hrdinek Eleny Ferrante. Literaturu studovala u Alice Flemrové, jež dosud přeložila sedm svazků tajemné spisovatelky včetně Geniální přítelkyně. „Na románu Prolhaný život dospělých mě zaujala především otevřenost a přesvědčivost, s níž autorka zprostředkovává křehké a mnohdy bolestné dospívání hrdinky, která je nucena čelit pokrytectví a neupřímnosti světa dospělých. K silným stránkám knihy patří také plasticky vykreslený obraz dvou kontrastních tváří Neapole, v jejíchž kulisách se příběh odehrává,“ prohlašuje Baroni, která zná město důvěrně ze studijního pobytu. Kniha vychází 1. září 2020 v 34 jazycích současně.
Ačkoliv Elena Ferrante nadále neodhaluje svou identitu, už prvními větami románu Prolhaný život dospělých v nás vyvolává pocit důvěrnosti. Vrací nás zpět na území, které známe z její tetralogie Geniální přítelkyně. Opět, jako v Geniální přítelkyni, k nám promlouvá ženský hlas vyprávějící o sobě jako o teenagerce. Opět se hrdinka nachází v obtížně dešifrovatelném prostoru mezi dospělostí a dětstvím. Po několika stránkách však čtenář zjistí, že ho nečeká další příběh »geniálních přítelkyň« – Ferrante tentokrát míchá karty ve hře lží a sebeklamů, která trvá až do konce.
V Prolhaném životě dospělých nás autorka sice přivádí do Neapole, nikoliv však na chudé předměstí, ale do malého buržoazního bytu v lepší čtvrti Vomero, prostírající se nad městem. Zde, obklopena knihami, žije dvanáctiletá Giovanna se svými rodiči, středoškolskými profesory, intelektuálně sympatizujícími s komunismem. Dosud byla hýčkaným jedináčkem, po němž se žádalo jen to, aby se mu dařilo ve škole. Pak se vše náhle, dramaticky změní, když omylem zaslechne rozhovor rodičů, kdy o ní milovaný otec prohlásí, že je velmi ošklivá. Otcovo odsouzení odstartuje její cestu z nevinnosti dětství a má fatální následky. Lze se domnívat, že se zde Ferrante inspirovala svým oblíbeným románem Paní Bovaryová, v němž Ema myslí na svou dceru Bertu: „To je zvláštní, jak je to dítě ošklivé!“
Později zjistíme, že Giovannin otec řekl, že je předurčena stát se nejen velmi ošklivou, ale stejně ošklivou jako teta Vittoria, jeho sestra. A kdo je Vittoria? Prý čarodějnice, která se svým bratrem přerušila všechna pouta, která žije v ubohém bytě v průmyslové čtvrti a uctívá mrtvého muže, jenž byl ženatý s jinou. Giovanna nevyhnutelně musí zjistit, zda je jí souzena ošklivost a, co je horší než cokoli jiného, chudoba »zlé« příbuzné.
Giovanna možná není krásná, ale je bystrá a vnímavá. Záhy objeví, že vedle buržoazní Neapole zaneprázdněných profesorů, tlachajících na intelektuálních večírcích, se skrývá další Neapol – špinavá a vulgární, zoufalá i vitální, o níž nikdy předtím neslyšela. Získává první sexuální zkušenosti, které se navzdory sexuální výchově nepodobají ničemu, co si kdy představovala: „… náhle jsem z jeho kalhot ucítila nevábný pach připomínající odér veřejných záchodků, což mě znechutilo, navíc právě v tu chvíli řekl zničehonic: dost, nechal ho vyklouznout z mé dlaně, zastrčil si ho zpět do kalhot a povzdechl si tak mocně, až mě to zaskočilo.“ Avšak zásadním odhalením je, že všichni dospělí lžou, zvláště ti, kteří říkají, že vás milují. A že jsou schopni se navzájem zradit, aniž by měli odvahu se definitivně opustit a dokonce ani přestat milovat jeden druhého: „Zase lži, pořád samé lži, dospělí nám lhát zakazují, přitom sami lžou na každém kroku.“
Giovannu poznáváme v jejích dvanácti letech a loučíme se s ní na konci románu, kdy je jí šestnáct. Během dospívání se její rodina rozpadá a ona se učí, že člověk může přežít lži dospělých tím, že se sám naučí lhát a zraňovat slovy: „Ve lhaní jsem se zcela našla, vykládání báchorek mi přinášelo stejnou útěchu jako modlení.“ Anebo se dá přežít tím, že se zamiluje do někoho, kdo se zdá být inteligentnější, čistší a zajímavější než její otec?
Zatímco sedíme s Giovannou na zadním sedadle tetina ošuntělého tmavozeleného cinquecenta, které skáče mezi zaprášeným předměstím a čistým povětřím rezidenční čtvrti, sledujeme nejen přítomnost, ale také Giovannino dětství a mládí jejích rodičů v pozdních sedmdesátých letech. Jakoby skrz zpětné zrcátko vidíme nedávnou historii – čas iluzí, póz a mýtů.
Kontrast mezi společenskými třídami, mezi kulturami, mezi nevzdělanými, impulzivními obyvateli a progresivní buržoazní inteligencí, je silným antropologickým prvkem, třecí plochou, kterou pociťujeme v řadě románů Eleny Ferranty. V Prolhaném životě dospělých autorka přiměje Giovannu k interakci a vyšle ji do života obhroublé tety Vittorie. Jak si s tím Giovanna poradí?
Podobně jako v dalším románu Ferrante Temná dcera je katalyzátorem emocí ztracená panenka, v Prolhaných životech dospělých je to ztracený náramek. Oba předměty odkrývají další příběhy se zcela novými důsledky. Příběh nové ferrantovské hrdinky utkví v paměti dlouho a dává příslib nové ságy dospělé Giovanni. Román Prolhaný život dospělých vydává Prostor – stejně jako všechna dosavadní díla Eleny Ferrante, jichž se v Česku prodalo již víc než sto tisíc výtisků.
Anotace:
„Dva roky předtím, než otec odešel z domova, řekl mojí matce, že jsem velmi ošklivá,“ zahajuje své vyprávění Giovanna, hlavní hrdinka románu Prolhaný život dospělých světoznámé spisovatelky Eleny Ferrante. Autorka ságy Geniální přítelkyně přichází s novým podmanivým vyprávěním o cestě z dětství do dospělosti. Giovanna, procházející během dospívání zásadní duševní proměnou, vzpomíná, jak zničující vliv na ni měla otcova příkrá slova, jež zaslechla ve dvanácti letech. Slova o to horší, že její údajná ošklivost měla co dělat s tím, že se začíná podobat otcově sestře Vittorii. Záhadné ženě, o níž matka nemluvila nikdy a otec pouze se znechucením. Giovanna si klade otázky, jimiž se dříve neměla důvod zabývat. Postupně zjišťuje, že její intelektuálně založení a kultivovaní rodiče, jejichž soužití působí navenek idylicky, mají co skrývat. Když se ptá, proč se nikdy nesetkala s rodinou svého otce, místo upřímných odpovědí se setkává s vykrucováním, lží a přetvářkou. Klíčovou v jejím odcizení se stává právě teta Vittoria, přímočará a složitá osobnost žijící ve špinavé dělnické čtvrti, na tom nejspodnějším dnu Neapole. Giovanna se zmítá mezi dvojí tváří města – bohatou, s vybranými způsoby a maskou kultivovanosti, a chudou, divokou a vulgární. Ferrante rozehrává další magický příběh bolestného dospívání a hledání kořenů a vlastní identity, tentokrát v Neapoli 90. let minulého století.
Italské vydání Prolhaného života dospělých doma vzbudilo senzaci a během necelého roku se ho prodalo čtvrt milionu výtisků. Román byl přeložen do 35 jazyků, v produkci Netflixu a společnosti Fandango vzniká jeho seriálová adaptace.
Z italského originálu La vita bugiarda degli adulti, vydaného nakladatelstvím Edizioni e/o v Římě roku 2019, přeložila Sarah Baroni
Odpovědná redaktorka Sára Flemrová
368 stran
Cena: 397,- Kč
O autorce:
Elena Ferrante, publikující od svého prvního románu Tíživá láska pod tímto pseudonymem, se proslavila po celém světě především tetralogií Geniální přítelkyně. Ohromující úspěch ságy (12 milionů prodaných výtisků po celém světě, překlady v padesáti zemích) dal podnět k pátrání nejednoho investigativního novináře po autorčině identitě, která však dosud nebyla odhalena. Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi nejvýznamnější žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Síla jejího vypravěčského umění spočívá v autenticitě, s níž nahlíží ženské osudy, a v mnohovrstevnatosti hrdinek. Téma žen, které se snaží zorientovat ve vlastní minulosti a najít sebe samé skrze pochopení a narovnání vztahů se svými blízkými, se objevuje ve většině autorčiných próz. Kromě již jmenovaných také v románech Dny opuštění a Temná dcera. Dílo Temná dcera je tematikou propojené s krátkým napínavým příběhem pro děti Pláž v noci, v němž Ferrante rozvinula motiv ztracené panenky. V letošním roce se čeští čtenáři mohli seznámit s ilustrovaným souborem esejů Příležitostné nápady, které autorka psala po dobu jednoho roku na žádost deníku The Guardian. Televize HBO odvysílala v roce 2018 osmidílný seriál natočený podle prvního dílu tetralogie Geniální přítelkyně, v roce 2020 uvedla druhou řadu a v následujících letech připraví také další díly. Rovněž romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování.
Foto: www.eprostor.com
