Velikonoce jsou za rohem, je čas naučit se koledy, je čas na Pohádkové vajíčko Jany Semelkové s ilustracemi Marcely Walterové. Vedle lidových koled a řady pohádek od českých pohádkářů se pobavíte dobrodružstvími Viktorky a Viktora Hrdličkovými.
Tentokrát s nimi probudíme jaro, popereme se s Viktorovým nastuzením, naplánujeme jarní práce na zahrádce, užijeme se velikonočních svátků, najdeme opuštěné kotě a oslavíme den matek. Veselé jaro se vším všudy!
Pohádkové vajíčko vydalo JaS nakladatelství v loňském roce, jde o první vydání.
Cena: 195,- Kč
Ukázka:
Velikonoční těšení
U Hrdličků se gruntovalo. Jarní úklid je jarní úklid. Děti si poklidily pokojík a radši zmizely za dědou do dílny, protože ženské praly a smýčily a všude bylo boží dopuštění.
„Dědo, proč se při každém uklízení nejdřív musí nadělat takový binec?“ vyzvídala Viktorka.
„To patří k věci, na jaře se vždycky smejčila chalupa. To se všechno vyneslo na zápraží, vymetly se pavučiny, vybílily stěny, všechno se venku pořádně vydrhlo a pak nanosilo zpátky. Tak to bylo, tak to je a tak to bude!“
„Mamka dokonce chtěla, aby táta vymaloval, ale on prohlásil, že není žádný malíř a pozve na to v létě firmu,“ oznamoval novinky Viktor.
„Tak musí aspoň vyklepat běhouny z chodeb,“ přidala svůj poznatek Viktorka.
„My bychom zatím mohli jít na proutky k potoku a uplést si pomlázky, co vy na to?“ navrhl jim děda Karel.
Je jasné, že za chvíli už rázovali za město k potoku. Pozorovali, jak se na stromech nalévají pupeny, tráva pomalu vystrkuje lístečky a tu a tam už vesele září nějaká ta kytička. Svěží vzduch je hladil. U potoka si nařezali několik proutků na pomlázky a děda jim ukázal, jak se dělají píšťalky. Domů se vraceli zvesela, Viktor pískal jako lokomotiva a Viktorka mu přizvukovala. V dílně pak děda s Viktorem pletli pomlázky. Viktorka zamířila za babičkou. Chtěla jí ukázat píšťalku a taky měla chuť na něco dobrého. A z okna babiččiny kuchyňky to náramně vonělo.
„Babi, co to pečeš?“
„Ale, musím si zopakovat, jestli ještě umím upéct beránka. Příští týden jsou Velikonoce, tak ho tento týden zkouším nanečisto, abych si pak neutrhla ostudu.“
„Hmm, když já se na Velikonoce moc netěším.“
„Proč, prosím tě, vždyť je to pěkná tradice a taky budeš mít prázdniny, i když jenom krátké,“ usmívala se babička.
„Mně se nelíbí, že dostanu pomlázkou, přitom jsem celý rok hodná. Bijou se přece jen neposlušné děti. Nemám pravdu?“
„Ale jdi, to patří k věci. Navíc tebe jen poplácají naši a ti jsou opatrní. To za mého dětství k nám chodili kluci ze vsi a to jsem měla někdy i jelita přes celá stehna!“
Viktorka se na babičku dívala a moc jí nevěřila. Pak si vzpomněla, že má přinést do školy vyfouknuté vajíčko, budou malovat kraslice, tak babičku poprosila, zda jí nějaké vyfoukne.
„Když mi budeš asistovat, proč ne!“
Přípravy na Velikonoce tedy proběhly, jak se patří, je jasné, že večerní povídání muselo být o nich. Kdy jindy by si děti zopakovaly koledy?
Hody, hody do provody
Hody, hody do provody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
Za kamny v koutku
na vrbovým proutku,
proutek se ohýbá,
vajíčko se kolíbá,
proutek se zláme,
slepička z něj spadne,
vajíčko se odkulí
do strejčkovy stodoly.
Vajíčko křáp,
slepička kdák,
panímámo,
máte mi ho dát!
„Jé, dědo, to jsem nevěděl, že je ta koleda tak dlouhatánská,“ obdivně prohlásil Viktor. „To se nezvládnu naučit!“
„Máš na to celý týden,“ uklidňovala ho babička a přidala koledu o hodně kratší.
Pomlázka se čepejří
Pomlázka se čepejří,
babička mi nevěří.
Vystrčte, dědečku,
babičku ze dveří!
„Tuhle zvládneš raz, dva,“ smála se Viktorka.
Viktor chvíli přemýšlel, jestli se nemá urazit, ale pak se rozesmál, vyskočil z plyšové kostky a pobíhal kolem stolu.
„Tak ještě jednu a hajdy na kutě,“ rozhodl dědeček.
Panímámo zlatičká
Panímámo zlatičká,
darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?
Foto: JaS nakladatelství
