Monika Valentová – Kosátko a strašpytlové

Není strašpytel jako strašpytel. Člověk by se bát trochu měl, ale neměl by být vystrašený za každou cenu. To už dneska ví děti, které jely na výlet s odborníky z Ministerstva strachu.

Paní učitelce Půjdetové se totiž vyvedl parádní kousek. Do autobusu nechala nastoupit děti, které si nesly svůj díl obav ze tmy, bouřky, návštěvy zubaře či pavouků. Ovšem odpoledne po výletu všichni vystoupili jako hrdinové! Pokud chcete vědět, jak se to všechno odehrálo, nezbývá než se pustit do čtení. Určitě se vám bude výlet s Kosátkem, Pejrem a Půjdetovou líbit!

 

Monika Valentová

Kosátko a strašpytlové

Ilustrace Karolína Wellartová

Pevná vazba, 160×195 mm, 72 strany

Cena: 199,- Kč

 

O autorkách:

MONIKA VALENTOVÁ (roz. PETRLOVÁ) (1985) se narodila a žije v Olomouci. Vystudovala obor tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Je autorkou celovečerní divadelní hry Inzerát a spoluautorkou jednoaktové hry Sluší?. Její prozaický debut – sbírka povídek Hafni! a jiné povídky (2011) – vzbudil sympatie čtenářů i recenzentů. Na ni úspěšně navázal druhý soubor deseti příběhů ze života Mrkev pro vězně (2014), v němž opět baví čtenáře historkami, veselými i smutnými, které se mohou přihodit každému z nás. V roce 2017 vydala třetí povídkovou knihu pro dospělé – Nelidské zdroje. Dětský literární svět obohatila knihou Na skok u cestonautů (nakladatelství Modrý slon), kterou vydala už jako Valentová. V letošním roce pak vyšla dvě veršovaná leporela Pokojíček a Popeláři.

 

KAROLÍNA WELLARTOVÁ (1991) je ilustrátorka a malířka původem z Olomouce. Její umělecká tvorba je silně spjatá s přírodou. Podstatnou část portfolia tvoří biologické studie. Na to, co a jak dnes kreslí a maluje, měly největší vliv zvířecí a botanické studie Albrechta Dürera. Ve svých obrazech kombinuje zajímavé prvky z okolního světa s motivy ze světa literárního, většinu času totiž tráví ilustrováním pohádkových a fantazijních příběhů. Její díla byla publikována v prestižních amerických magazínech, jako jsou Spirituality & Health nebo Orion, nejuznávanějším americkém magazínu o životním prostředí. Pokud vás zajímá, na čem právě pracuje, podívejte se na její web carolwellart.com, nebo na Instagram, kde své práce pravidelně zveřejňuje pod jménem carolwellart.

 

Ukázka:

„Nááá-stu-po-vááát,“ křičí uprostřed mumraje dětí náhradní úča, kterou dnes máme místo té naší, nemocné, a popohání nás do autobusu. Jmenuje se, a teď si necvrnkněte do kalhot, Půjdetová. Její manžel je asi pan Půjdeto.

Šedé sako, které mívá při dozoru v jídelně, vyměnila za sportovní oblečení – dokonce má kšiltovku, takže jsem měl co dělat, abych ji vůbec poznal. Její pronikavý hlas by ji však prozradil, i kdyby jela na výlet v přestrojení za klokana, proč by to ale dělala, že?

Chaos na parkovišti, kde se všichni překřikují, kde není zcela zřejmé, kdo odjíždí a kdo zůstává, kdo už pusu od mámy dostal a kdo ji teprve dostane, nebo komu patří který batoh, se postupně mění ve výlet s jasně danými pravidly.

Kolem mě to bzučí jako ve včelím úlu, po včelách tu přitom není ani památky. Bzučí tu naši rodiče, kteří se nám snaží ještě naposledy připomenout, jak se máme na výletě chovat. Řeknu vám, ta výchova je fakt vážná věc. A kolik zabere času! Víc než sport, malování, pohádky a hudebka dohromady. Nikdo z nás přitom neví, jestli už jsme jako vychovaní… nebo ještě ne. Ani jak dlouho to celé bude ještě trvat. Přiznám se, že to nezávidím ani našim, ani vašim. Naštěstí jsem pořád ještě dítě.

Paní Půjdetová v ruce drží seznam nás, co jedeme, a u každého jména si dělá fajfku. Taky nám říká, kam si máme sednout, a to je trošku zrada, protože jsem chtěl sedět s Alexem. Minimálně půlka autobusu už je navíc obsazená. Uvnitř sedí dospělí, které neznám. Od nás ze školy teda určitě nejsou.

 

Foto: JaS nakladatelství

 


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353