Ačkoliv sám autor říká, že se nesnažil o typickou kuchařku a v žádném případě to jeho kniha není, přítomnost 650 receptů, veskrze velice zajímavých z hlediska poskládání ingrediencí, prostě nedá každé ženě, než tuto knihu v první řadě pojmout jako kuchařku. Pan inženýr autor mi snad promine, ale když se člověk nadchne do vaření, tak výzva ve stylu »bez soli, z kvalitních potravin a ještě inspirováno mezinárodními kuchyněmi«… to je výzva, za kterou zůstane chvíli stát i prvních několik desítek stran pojednání o tom, kterak sůl škodí našemu zdraví.
Náš organismus ji zná zhruba jedno procento celé doby naší existence, nemůžeme ani zdaleka vědět, jaké účinky požívání tohoto nerostu na nás má. Je to další bílý jed hned vedle cukru a bílé mouky? Je tu celkem dost pádných argumentů, z nichž nejpřesvědčivější je asi ten, že sůl klame naše tělo, zatěžuje orgány a v tu chvíli se začneme rozpadat, naše chuťové buňky se začnou chovat nepřirozeně, nehledě na to, že sůl je prostě návyková,…začneme tloustnout, protože tělo jen těžko rozpoznává kvalitní potraviny a není schopno je plně využít a o dalších zdravotních následcích asi netřeba mluvit. Jsme tlutá civilizace, která žije v nadbytku a přitom jsme nemocní a podvyživení.
Škodí, o tom žádná. Začnu tedy od začátku knihy a nechám si své kuchařské nadšení až za pár řádků. Miroslav Légl velmi hezky, čtivě, strhujícím způsobem a hlavně velmi logicky argumentuje, proč lidský organismus nemůže dobře zpracovat sůl. Potažmo nadbytek soli, který je doslova extrémní.
„Vážení čtenáři, uznávám z vlastní zkušenosti, že detoxikace od nadměrného užívání soli a ostatních chemických přísad povzbuzujících chuťové vjemy není zadarmo a neprobíhá ze dne na den. Při přechodu od masivního příjmu sodíku (soli) do přírodního normálu bude vaše chuťové centrum (uložené v mozku) vyvolávat pocity nelibosti, neslané jídlo vám nebude připadat atraktivní, přičemž tato situace bude trvat i několik týdnů.
Pak vaše chuťové centrum rezignuje na vaše rozhodnutí o změně výživového stylu, bude se chovat apaticky a vám bude potrava z chuťového hlediska vcelku lhostejná, a to až několik měsíců. Poté však vaše chuťové centrum začne testovat novou situaci, začne si vybírat, začne nalézat zalíbení v nových chutích, přejde na režim vyhledávání chutí nových, nových a stále nových, přejde z otrockého režimu jediné chuťové orientace na režim trvalého objevování, pro vás se jídlo stane atrakcí a potěšením s tím, že vystoupení z průvodu uniformní slané závislosti u vás vyvolá doslova explozi zájmu o to: „Co budeme mít příště dobrého?!
Nemusíte se mnou souhlasit, ale má vlastní zkušenost je právě taková. Míra odměny, které se mi dostalo od přírody, je obrovská. Osobně jsem přesvědčen, že případná rezignace na osolenou závislost proto, že mi na počátku změny jídlo nechutnalo, by byla naprosto kritickou životní chybou. Dnes, po čtyřech letech s překvapením beru na vědomí, že sůl a slaná chuť je pro mé chuťové centrum (nastaveno přírodou) nepříjemnost, která podvědomě vydává pokyn: Vyplivni! Pozor!“
No ano, vždyť i Pátek, kterému dal Robinson ochutnal sůl na maso, štítivě ten bílý prášek vyplivl. Nechám na každém čtenáři, jak přistoupí k těm čtyřem letem a desítkám shozených autorových kil, ale rozhodně je to jedna z kvalitních knih, jež dokáže člověku porovnat hodnoty a zamyslet se nad přirozenějším stravováním. Je to totiž jediná cesta ke zdraví.
Receptů je mnoho a jsou inspirující
Miluju kuchařky, ve kterých jsou recepty takové, že za prvé – MŮŽEME V KLIDU TVOŘIT Z DOSTUPNÝCH SUROVIN, a za druhé – MŮŽEME SI VYMÝŠLET SVÉ DALŠÍ. Miroslav Légl dal v této knize důraz sice na mezinárodní kuchyni, ale pozor, využívá přitom ingredience a suroviny, které běžně dostaneme v našich luzích a hájích. Nebojte se zdravých věcí. Krůtí prsa obalená v pruzích vepřového sádla a pěkně udušená, upečená v sádle – bože, to je slast… maso dušené na tymiánu a meruňkách, srnčí steak s kiwi, nejrůznější variace na klasická jídla jako je rizoto nebo těstoviny nebo zapékané brambory. Vše je dokonale řazeno i v závěrečném seznamu receptů pro snadnou orientaci (Polévky, Vepřové maso, Hovězí maso, Telecí maso, Skopové maso, Králičí maso, Mletá masa, Vnitřnosti jatečných zvířat, Drůbež, Zvěřina, Ryby, Bramborové pokrmy, Rýže a těstoviny, Pizza, čéča, koláč, Zelenina a luštěniny, Vejce a houby) a základní postupy nesolených vývarů, nebo kečupů či postup na výrobu nudlí.
Závěrem: obrovské množství inspirace a impuls k životní změně, která člověka bude bavit. Protože když k návodu dostanete ještě 650 receptů, nad kterými se sbíhají sliny, tak lze říci, že autor pojal svůj úkol tak, jak měl!
O autorovi:
Ing. Miroslav Légl je vysokoškolsky vzdělaný ekonom. Za svého života podnikl řadu cest po světě, při nichž se díky své zálibě v kulinářském umění seznamoval nejen se širokou škálou způsobů stravování jiných národů, ale i s důsledky, které rozdílnost v kuchařském umění a ve stravování přináší. Důvodem pro napsání této knihy byly autorovy zdravotní potíže, jež vyvrcholily lékařským doporučením a osobním rozhodnutím začít se stravovat bez použití kuchyňské soli. Publikace vychází z jeho vlastní dlouhodobé praxe a z pozitivních zkušeností, které mu životní styl bez slaných jídel přinesl.
Foto: www.eminent.cz
