V Nakladatelství Epocha právě vychází nový titul literatury faktu, kniha Co nezavály písky Mezopotámie s podtitulem Lekce z manipulace a servility. Češi a Irák 1990 – 2010.
Kdo čistil Saddámu Husajnovi cestu k moci? Proč pokračovaly sankce OSN i po iráckém stažení z Kuvajtu v roce 1991? Kdo poskytl Iráku zakázané zbraně, kterými bylo zdůvodňováno pokračování embarga OSN? Byla to náhoda, že se Česká republika jako první země světa zapojila do amerických plánů na »osvobození« Iráku a že jako první evropská kontinentální země vyslala svoje vojáky k irácké hranici? Skutečně hrozil irácký útok americkému rádiu v Praze a skutečně Irák ohrožoval mezinárodní bezpečnost? Kdo vymyslel spojení Iráku s islámskými teroristy? Jak to, že v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení? Proč se Irák po »osvobození« stal nejnebezpečnějším místem na světě a proč Praha degradovala z privilegovaného hospodářského partnera Iráku na přehlíženého outsidera? Kdo zavlekl do Iráku infekci Al-Káidy, mor občanské války a bezprecedentní korupci? Na tyto a řadu dalších otázek hledají odpovědi dva autoři, kteří mají s moderním Irákem mezi českými publicisty bezesporu největší osobní zkušenost.
Miroslav Belica prožil v Iráku v době sankcí OSN jako vedoucí zastupitelského úřadu České republiky přes čtyři roky a jeho syn Tomáš jako student ještě o dva roky více. Oba dva měli štěstí, že znalost arabštiny a dalších světových jazyků jim umožnila stýkat se s širokým a velmi různorodým spektrem lidí: Iráčanů ze všech společenských vrstev, s rodinami diplomatů ze Západu i Východu, s pracovníky agencií OSN, s našimi experty i se zahraničními novináři. Vedle toho měli možnost pracovat s databázemi a informačními zdroji světového tisku a mezinárodních organizací. Na vlastní kůži poznali Irák, jaký je, mohli porovnávat realitu s propagandou Saddámova režimu, stejně jako s mediálním managementem a reálpolitikou druhé strany. Získali citlivost na falešné tóny a zkreslování, alergii na manipulace a lži, padni komu padni. Někdy s pobavením, jindy s rozhořčením sledovali, jak kolem irácké horké kaše tancovala pod cizí taktovkou podstatná část českého establishmentu a jak se s tím vypořádávala takzvaná nezávislá, seriózní média.
Miroslav Belica – Tomáš Belica
Co nezavály písky Mezopotámie
1. vydání
vázaná s přebalem
formát 145 x 205 mm
344 stran + 16 stran fotopřílohy
cena: 349,- Kč
Ukázka
Náhle vše jako by na povel utichlo. Zasvištěla kola brzdících limuzín a z útrob vedlejšího ochozu vystoupil důstojně, nicméně docela svižně na malou ohrazenou plošinu s řečnickým pultem hned vedle diplomatického sboru Saddám Husajn. Sám v polní vojenské uniformě bez distinkcí. Všichni povstali a téměř všichni, ale určitě všichni v prostoru vyhrazeném ministrům a generálům, doslova s posvátnou úctou vzhlíželi ke svému prezidentovi. Pár metrů od něj se rozestavilo několik pistolníků v khaki uniformách se samopaly a na chvíli rovněž, než dohrála státní hymna, i jeho syn Kusaj ve šviháckém civilním obleku. Vojenský orchestr spustil první řízný pochod a pod námi začaly mašírovat kolony iráckých ozbrojených dobrovolníků – zpravidla v civilu a jen občas nesoucích nějakou starší vojenskou pušku.
Moji pozornost, stejně jako řady mých kolegů, ovšem nepoutali defilující dobrovolníci, ale vysoká postava muže s charakteristickým knírem hned vedle nás. Prakticky nikdo z nás doposud Saddáma Husajna na vlastní oči neviděl. Od prohrané války v roce 1991 se irácký prezident nikdy před shromážděným diplomatickým sborem neobjevil. Důvěru k diplomatům Saddám Husajn ani před tím nechoval a po epizodě s americkou velvyslankyní Gilespieovou se akreditovaných diplomatů programově stranil. Přirozeně hlavně z bezpečnostních důvodů, aby byla minimalizována možnost detekce místa, kde se nachází, protože s eventualitou zásahu »chytrou« americkou střelou trvale počítal. Uvědomili jsme si, že i my v těchto hodinách nechtěně hrajeme úlohu živých štítů.
O autorech
PhDr. Miroslav Belica (*1952)
Diplomat, orientalista, analytik. Vystudoval mezinárodní žurnalistiku a arabistiku na MGIMO, doktorát filozofie získal na Univerzitě Karlově v Praze. Problematikou Blízkého východu se zabývá čtyři desetiletí. V zemích tohoto regionu prožil v řadě diplomatických funkcí téměř patnáct let, v letech 1996–2001 působil v Iráku. Poté až do roku 2004 pracoval na ministerstvu zahraničí jako zástupce ředitele odboru OSN a odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. V současnosti se zabývá energetickou politikou, bezpečností dodávek energetických zdrojů. Působí v poradních orgánech Evropské komise.
Tomáš Belica (*1981)
Novinář. Středoškolské vzdělání získal na mezinárodní škole při OSN v Bagdádu. V letech 2000–2003 studoval na Filosofické fakultě Bagdádské univerzity, katedře angličtiny a francouzštiny. Pracoval u francouzské mediální společnosti Avedya a dva roky v politickém oddělení deníku Blesk. V současnosti je redaktorem deníku Metro.
Foto: Nakladatelství Epocha
