Michaela Burdová – Volání sirény: Pomsta

Druhý díl ze série Volání sirény byl určitě akčnější než ten první. Ale pro mě toho dění bylo až moc. Siréna kosila lidi jako divá a v městečku byli všichni celkem klidní. Asi jim nevadila spousta mrtvých na jednom místě v krátkém období, ani jim to nebylo divné. Hlavní hrdinka se také s tímto problémkem bravurně vyrovnala. Pro mě to bylo přehnané a nereálné. To je mínus, které mi na knize vadí. Jinak se to četlo dobře. Zápletka byla zajímavě vymyšlena, ale provedení se mi nelíbilo. Bohužel potenciál pro mě nebyl naplněn. Škoda.
pomsta

Ocitáme se v malém městečku u moře. Noel bude brzy osmnáct a začínají ji prázdniny. Těžce nese ztrátu svého přítele, který před rokem spáchal sebevraždu. Noel tomu nevěří. Myslí si, že ho do moře stáhla siréna. Ví, že existují. Když jí bylo osm, jedna ji zachránila před utonutím. A tak se Noel rozhodla vypátrat sirénu a zatrhnout ji vraždění nevinných. Do městečka zavítalo mnoho nových tváří a Noel přemýšlí, kdo by to mohl být. V tomhle mi to připadalo přitažené za vlasy. Autorka udělala z Noel celkem hloupou a naivní holku. Taky škoda. Mrtvých přibývá. Noel zaujme její nový soused. Je to nádherný muž Darren. Ti co četli první díl, už tuší, že to má nějakou souvislost. Hlavní motiv je zřejmý skoro od začátku. Ale je fakt, že na závěr na mě vyskočilo i nějaké překvapení.
Kniha není úplně špatná. To určitě ne. Jen bych pár věcí udělala jinak. Popis a chování Noel, spousta mrtvých a klid kolem…..
Vadilo mi i jméno pejska Noel. Já vím, že je to blbost. A opravdu vám ho neprozradím, ale šel mi neuvěřitelně na nervy. Sdělte mi, jestli byste svému psovi dali takové jméno. Brrrr, já ne.
Autorka knihu také ilustrovala. Její kresby se mi líbily. Je opravdu nadaná. Jen co se týče psaní, musí na sobě pracovat.
Takže příběh plný vášně, smrti, pomsty a lásky je dobrý. To znamená za tři. Nenadchne, ani neurazí.

Foto: Nakladatelství Fragment