Pohádky mají rádi skoro všichni. Někdo to nepřizná, protože si myslí, že jsou určené jen dětem. Ale to jsou předsudky. Pohádky jsou pro každého. Kdokoliv má rád, když je zlo a nespravedlnost potrestána a vše dobře skončí. Možná raději je máme v této době, protože toho špatného je kolem nás moc a my potřebujeme věřit v šťastné konce. Tato kniha je také pohádka. Nemá tak jasně vymezené zlo, ale je tam. Díky kouzelnému domu se vyléčí ti jedinci, kteří chtějí být uzdraveni.
Myšlenka je moc hezká. Představte si starý dům, který je viděn jen těmi lidmi, kteří to potřebují. Bylo jim ublíženo a oni si zaslouží zůstat někde v klidu, aby se vyléčili ze zlých ran osudu. Dům vidí jen ženy a je jim zde nabídnut pobyt v délce devadesáti devíti dní. Poté musí odejít. Hlavní postavou je devatenáctiletá Alba. V příběhu má nejvíce prostoru. V domě se ještě nachází stará, ale krásná žena Peg, která je správcová domu a dvě ženy Carmen a Greer, které také prošly trápením. Celkově sledujeme osudy čtyř žen. Vždy je v knize odlišeno, když se příběh věnuje jiné osobě. Někdy nejde poznat hned které, což je trochu nešťastné, ale dá se na to zvyknout. Postupně jsem se seznamovala s jejich smutkem a sledovala, jak je dům nenápadně postrčil, k jejich řešení. Ze začátku mi Alba byla nesympatická. Jak se po sobě odkrývaly okolnosti jejího trápení a zážitky z dětství, začala jsem ji více rozumět a byla mi bližší. Alba prožívá křivdu ve škole a zklamání v lásce. Má dar vidět barvy kolem lidí a duchy. Je zakřiknutá, šíleně nesmělá a má strach. V domě visí všude portréty žen, které se staly po pobytu v domě slavnými. I ty mají schopnost radit a promlouvat ženám do duše. Bylo to hezké a svižné oživení dějové linky. Na konci knihy, byly všechny ženy z fotografií vyjmenovány. Každé je věnován odstavec, kde je popsáno, čím se proslavily. Za což jsem byla vděčná, protože půlka jmen mi nic neříkala. Nejspíš proto, že děj se odehrává v Anglii. Tyto osoby jsou důležité a významné hlavně pro tuto zemi. Všechny čtyři ženy pochopily, co dělají špatně a co mají udělat pro to, aby byly šťastné.
Líbilo se mi, že příběh byl podán nenápadnou, ale výstižnou formou. Někdy jsou pozitivní citáty hlavní osou příběhu, který slouží jen pro dokreslení. Vyznívá to pak moc úderně a motivační myšlenky jsou nám doslova cpány do hlavy. V této knize je to jinak. Příběh poklidně plyne, postupně se odkrývá a moudra jsou přirozeně vloženy do příběhu. To se opravdu povedlo.
Celkově se mi kniha líbila. Bohužel ji chybí trochu jiskry, aby byla nezapomenutelná. Chtělo by to plamínek příběhu více rozdmýchat. Přesto ji ráda doporučuji. Je to jedna z mála pozitivních knih, která působí přirozené a mile. Neočekávejte strhující děj, ale hezké myšlenky vtipně vsazeny do prostředí kouzelného domu, který pomáhá nešťastným a zraněným ženám postavit je na nohy a jít dál. Pokud ji začnete číst s tímto očekáváním, nebudete zklamání. Je velmi vhodná pro ty, kteří nejsou spokojeni se svým životem. Myslím, že v knize najdou spoustu skrytých rad. Jen je potřeba ji číst s otevřenou myslí.
Jak jsem začala o pohádce, tak jí také končím. Pojďme spolu do pohádky, projdeme se pamětí. Naše velké obr strachy, vyhodíme do smetí.
Foto: Nakladatelství Synergie
