Martina Boučková – Já a Anastázie

Upřímně, letošní zima se příliš nevydařila. Alespoň co do počasí. Sněhu moc nenapadlo. Byl to spíš takový poprašek před Vánoci a potom sněžilo asi týden v lednu, jenže to už bylo stejně po prázdninách. V prosinci tedy sídliště chvíli vypadalo jako cukrem posypaná báboka, ale asi jen proto, abychom chytli tu správnou předvánoční atmošku. Na Štědrý den nakonec pršelo.“ Tak a já doufám, že letos to tak nebude. Ale jako začátek dětské knížky je to paráda. Tak nějak ze života.

Markéta a Anastázie – dvě kamarádky, které spojuje přátelství, které roste přesně tak, jak má. Ze vzájemné zvědavosti a ze vzájemné naprosté rozdílnosti. Anastázije, Stejzi, je taková jemná, zvídavá, Markéta jde do všeho po hlavě. I do přemýšlení o životě, o své budoucnosti, nesmrtelnosti brouka a nezastaví ji ani angína.

A v obyčejném životě se toho dá zažít opravdu mnoho, spolužáci jsou kapitola sama o sobě a děti zjistí, že někoho oblíbeného i nesnesitelného mají snad všude. A někoho záhadného. Někoho upovídaného až běda. A spoustu nevděčných kluků, kteří nevezmou na Velikonoce zavděk vajíčkem, kdepak…

Asi takhle…: NESMÍME BÝTI TROŠKAŘI

Příběh není žádné komorní povídání, nic tichého do očí. Máte-li rádi zvídavou a velice upovídanou hrdinku, která má rozhled po světě a který ještě nemá, ráda se ho naučí, vstřebá a řekne vám svůj názor, je tohle ta pravá knížka pro vás. Holčičí, dobrodružná takovým jemným, příjemným způsobem. A je nahlédnutím do duše každé holky, která kdysi byla malá. Toužila zažívat dobrodružství kousek za domem, protože tolik tajných a záhadných míst tu je! Rodiče si rozpomenou na fantazii, která jim dovolovala prožívat dobrodružství každý den.

Čirou fantazii probouzí barvité popisy nejen prostředí, ale také myšlenkových pochodů obou hrdinek. Tady plný počet bodů za to, že děti Martina Boučková odnese do světa svého příběhu skutečně rychle a naplno.

A pak přišlo jaro… a čas rozloučit se s dědečkem.

A víte, proč se sedmikráskám říká chudobky?

Když umře brouček, kvete sedmikráska a chudobka jí říkají, neboť ji vždycky doprovází láska těch, kdo na růže nemají…“

Ano, kdoví, kde to Markétčin dědeček vyčetl, ale poetičnost a smutná krása poslední kapitoly se může do paměti čtenáře otisknout třeba právě takto.

Několik krásně spletených dějových linií nenechá čtenáře se nudit. Někdy jste informacemi až pohlceni a jen mi je trošku líto, že příběh nedostal pořádně tlustou knihu – kolik zvláštních všedních dnů bych mohla s hlavní hrdinkou prožít. Nechtělo se mi s ní loučit, protože byla…. Něčím jedinečná. A není to jen ta mentální upovídanost.

Je v ní spousta dětské naděje, víry v to, že osud je tu pro nás.

Víry, kterou obyčejně po čase ztrácíme, a proto je dobré si ji připomenout.

I v takovémto, dětském, dívčím a lehce potrhlém příběhu. A i kdyby to dětem rozzářilo očka a dospělým jen připomnělo, že mají více vnímat krásu počasí kolem sebe – tak to je přesně to, co takovéto něžné knížky mají dělat!

Ilustrace: Daniela Skálová

Více infa: https://www.kosmas.cz/knihy/266188/ja-a-anastazie/

Foto: Nakladatelství Fragment


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353