Víte, jak se říká knižní jednohubka. Kniha Zimní příběh je pravý opak. Je to velký hamburger se spousty vrstvami různých chutí, na který potřebujete čas, abyste si jej vychutnali. Dlouho jsem nečetla tak čtenářsky obtížnou knihu a také dlouho jsem tak dlouho nečetla jednu knihu. Je zvláštní, je nádherná, ale nešlo ji číst rychle. Je zde více dějových linek v různých úrovních a mnoho detailních popisů. Autor si se slovy hraje, ba ne, on si s nimi přímo pohrává. A možná právě proto jsem si musela chvílemi od knihy odpočinout. V příběhu byly prvky fantasy, promíchány s filozofií o životě a časové linky, kde bylo více hlavních postav. Prostě náročný čtenářsky zážitek.
Na začátku knihy se ocitáme na konci devatenáctého století ve městě New York. Seznamujeme se s Peterem Lakem. Sledujeme jeho osud od narození, kdy se brzy stane sirotkem. Přes dospívání v nepřístupných mokřinách, z nichž ho místní lidé vyšoupli zcela nepřipraveného do města. Peterovo dospívání pokračuje v sirotčinci až po jeho útěk mezi spodinu města. Tam se přidává ke krátkokabátníkům. Je to gang složený z různých zločinců a vede ho Pearly Soames, který miluje barvy. Jeho láska ho přivede k myšlence postavit si místnost ze zlata. Pearlyho nebezpečný plán zhatí Peter a tím se stává mužem na útěku. Pearly ho chce zabít. Peterovi pomůže při jednom zátahu na něj obrovský, nádherný, létající bílý kůň. Stávají se nerozlučnou dvojicí. Peter chce vykrást nějakého boháče, aby si mohl zařídit slušný život. Při této poslední loupeži potká v domě dívku Beverly, do které se na první pohled zamiluje. Beverly je vážně nemocná a umírá. Poslední zbytky života tráví s Peterem.
Od jejich smutného konce se posuneme dál o devadesát let. Seznamujeme se s dalšími postavami, které tvoří svůj vlastní příběh, jehož hlavním místem je redakce novin Sun. Několik z nich se v neuvěřitelných situacích potkává a osudy se v jejich lásce propojí. Zdánlivě nepochopitelně se nám uzavírá kruh, který souvisí i s Peterem Lakem. Velmi šlo cítit z dění v knize, že vše je předem dané. Každý má svůj osud napsaný. A zdánlivě neřešitelné situace se vždy časem nějak vyvrbí. Tak, že by mě to nikdy nenapadlo. To, co se má stát, se stane. Myslím, že díky této knize se budu dívat úplně jinak na zimu. A to je říct, protože zimu nemám ráda. Její popis je nádherný a vyzdvihuje jí jako něco mimořádného. Co mi trochu vadilo, že ty kouzelné momenty s jakoby čarováním, zde nejsou více popsány. Nedokázala jsem to pochopit, ale prostě se to dělo. Takže, když se tam objevují postavy z doby před sto lety, které již umřely, tak nevím jakým způsobem se vracely. Jinak je celý příběh dokonale propracovaný a perfektně napsaný.
Kniha se četla pomalu. Má skoro osm set stran a tak jsem nad ní strávila více večerů, než jsem odhadovala. To si nestěžuji, jen konstatuji. Čím déle jsem ji četla, tím mi připadala lepší a lepší. Často je zde podrobný popis situace, rozšířený o lyrickou notu, která ji opěvuje. Některé tyto popisy mě bavily velmi, některé méně. Kniha Zimní příběh je dle mého určená těm, kteří milují tlusté knihy, obdivují slovní spojení jako takové, mají rádi rozsáhlé, kvalitní příběhy a věří v osud jako já.
Foto: Nakladatelství Jota
