Udivuje mě, že se o této knize nikde nepíše. Přitom je úžasná a neuvěřitelně silná svým příběhem o životě v Číně od roku 1949 a vrcholí popisem situace v roce 1989, kdy demonstrace studentů byla potlačena vojenskou silou. Dozvěděla jsem se zde spoustu nových informací, které jsem si potvrdila na wikipedii. Je to krásně napsané povídání o bolestné době plné nespraveldnosti, křivd, lží a útlaku. Pro mě je to až neuvěřitelné, že se to dělo, ale dělo. Příběh je nejspíš smýšlený, ale odehrává se na pravdivém pozadí vlády Mao Ce-tunga, který byl od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976.
Jen pro vaší představu vám zde píšu, že Mao měl oficiální přezdívku Velký kormidelník a spolu s J. Stalinem a A. Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům 20.století, připisuje se mu několik desítek milionů obětí, přesto se však dosud v Číně těší úctě, je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.
Zpátky k příběhu, který je psán na dvou vlnách, jež se v závěru spojí.
Nejdříve se seznámíme s jedenáctiletou Marií, která žije s matkou v Kanadském Vancouveru. Její rodiče pocházejí z Číny a otec v jejích deseti letech spáchal za nevyjasněných okolností sebevraždu v HongKongu. V roce 1991 (Marii bylo 11 let) vezmou k sobě na chvíli dvacetiletou dívku Aj-ming, která uprchla z Číny po studentských nepokojích v roce 1989. Aj-ming je v Kanadě nelegálně a chce dostat status uprchlíka v USA. Po dobu její přítomnosti se s Marií spřátelí a začne ji vyprávět příběh své rodiny, ve kterém se setká i s Mariiným otcem Kchajem.
Aj-ming líčí osudy rodiny od své babičky Buřiny přes dětství jejího nejstaršího syna Vrabčáka (otec Aj-ming) až po její dospívání. Rodina se snaží přežít hrozné události té doby, která spočívá v pozemkové reformě přes hladomor až po Kulturní revoluci v roce 1969, která zasáhne do rodiny nejvíce, přes hudbu a Knihy záznamů. Vrabčák je učitelem na konzervatoři a skládá hudbu. Zde se sblíží se studentem Kchajem a jejich životy se proplétají a náhodně setkávají až do jejich smrti.
Marie ztrácí kontkakt s Aj-ming a snaží se jí během několika let najít. Příběh Aj-ming pokračuje až do přítomnosti.
Kniha se nečetla lehce. Je psáná krásným jazykem s lyrickým nádechem přes hudbu, takže jsem se na čtení někdy musela hodně soustředit. O to více jsem vnímala krásu jazyka a hrůzu žití v Číne. Komunistická strana určovala, kde budou lidi pracovat a žít.
Často jsem nad knihou přemýšlela a hodně mě zasáhla. Vím, že si ji časem přečtu znovu. Pro zajimavost vám zde kopíruji z Wikipedie fakta o té době, abyste měli aspoň vzdálenou představu, jak to bylo šílené a hrozné. Knihu celým srdcem doporučuji.
„V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie, a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to, že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching[zdroj?], zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec. V důsledku došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví (byly páleny knihy, vypleněna muzea a ničeny historické budovy) a země se zmítala v chaosu. Kampaň trvala do roku 1969, ale její výsledky přetrvaly do Maovy smrti v roce 1976 a dále.
V květnu 1984, po 31 měsících intenzivního vyšetřování, ověřování a přehodnocování Ústředním výborem, jsou počty vztahující se k Velké kulturní revoluci tyto: 4,2 milionu lidí bylo zatčeno a vyšetřováno, 1,7 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí, 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno, 237 000 lidí bylo zabito, 7,03 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200 rodin bylo rozbito. Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí, že v průběhu revoluce zemřelo 7,73 milionu lidí nepřirozenou smrtí.[9]
Celkově se odhaduje, že Mao Ce-tung je zodpovědný za smrt 40 až 70 milionů lidí prostřednictvím hladu, nucených prací a poprav. Na počátku 50. let byl prakticky v každé čínské vesnici určen pro veřejnou popravu alespoň jeden statkář, ale obvykle několik, což si vyžádalo odhadem 2 až 5 milionů obětí.“
Hodnocení: 100%
Více infa: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/43223215/nerikej-ze-nemame-nic/
Foto: Nakladatelství Plus
