Čas spěje neúprosně vpřed a vracet se nehodlá, ani nemůže. Nelze napravit nic z toho, co jsme kdysi zavinili. Můžeme jen ve vzpomínkách odhalit, kdo nás inspiroval, motivoval, naváděl správným směrem.
Lubomír Müller vykresluje okamžiky, které zažil jako dítě a jež ho provázejí životem. Krátké příběhy odhalují malého kluka s velkou fantazií, který s odvahou pozoroval svět a snažil se jej pochopit. To vše se mu otisklo za víčky a rozeznělo jeho muzikantskou duši. Od babičky získává nadhled, od dědečka rozvahu, díky tatínkovi se ničeho nebojí a maminka mu poskytla náruč vždy, když bylo potřeba. Ze střípků vzpomínek tak vznikla mozaika, která ve výsledku hladí, objímá a inspiruje k vlastnímu snění.
Lubomír Müller
Obrázky času
Ilustrační fotografie – autor.
Pevná vazba s přebalem, formát 115×185 mm
160 stran
cena 199,- Kč
O autorovi:
Lubomír Müller se narodil v roce 1955 v Plzni. Po studiích na SPŠA a Konzervatoři v Teplicích vystudoval hudební a divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně (1981, PhDr.). Do roku 1989 redaktor a zástupce šéfredaktora hudebního měsíčníku Opus musicum se sídlem v Brně. Od roku 1990 redaktor brněnského deníku Rovnost, zástupce šéfredaktora magazínu …AND YOU, vysokoškolský pedagog klavírní hry, ladič pian, klavírní koncertní doprovazeč. Od roku 1994 vydavatel vlastních pohlednic, učebních pomůcek, relaxační hudby.
Vydané knihy Schody do nebeského pokoje (2008, 2013), Oběti milostného nerozumu (2009), Láska je všechno, láska je nic (2010), Světlo mé samoty –Příběh Sáry Wittensbergové (2011), Čekanka (2013), Bílá perla v černém srdci (2014), Štěstěnky z Mléčné dráhy (2015).
Má rád dobré lidi, dobrá jídla, dobré cesty. Nevadí mu špatní lidé, špatná jídla, špatné cesty, protože ví, že špatné nikdy moc dlouho nevydrží, ale dobré ano. Věří, že ženy jsou moudřejší než muži, nicméně muži věří v opak, v důsledku čehož lidstvo opravdové moudrosti dosud nedosáhlo.
Ukázka z knihy:
Narodil jsem se v roce, kdy se u nás otevřela první samoobsluha. A taky v tom roce poprvé vběhli na Strahovský stadion cvičenci první celostátní spartakiády. V tom roce byl uskutečněn první přímý televizní přenos v republice, byli popraveni členové odbojové skupiny bratrů Mašínů, vstoupili jsme do vojensko-politického svazku Varšavská smlouva a k dosažení nejvyššího blahobytu i radosti pro všechny jsme plnili toho roku jednoletý plán na sto deset procent. Nic z toho si ale nepamatuji.
Lidská paměť je jako síto, skrz které protéká náš čas. A jak čas protéká, většina událostí našeho života se procedí a ztratí v zapomnění. Ale některé události síto přece jen zachytí, a ty si pamatujeme. Mají totiž pro nás nějaký význam. Až nastane ta pravá chvíle, pochopíme jaký.
Foto: JaS nakladatelství
