Hned na začátku píšu, že jsem z knihy nadšená. Sice jsem ji četla delší dobu, ale já jsem prostě někdy musela od ní odejít. Hodně mě deptalo jak se číňané v 19. století chovali k ženám a nejspíš toho hodně přetrvává do současnosti. Já nechápu, že to došlo tak daleko, že ženy neznamenaly nic. Jejich hodnota rostla úměrně s tím kolik porodila synů. Cože? To tam neexistuje zdravý rozum. To si neuvědomují, že musí být rovnováha muž – žena, že jeden bez druhého by tu nebyl? A to doslova…
Hlavní hrdinkou je Lilie, která se narodila kolem roku 1823 ve vesnici Pchu-weje, která leží v Jung-mingu, vévodství Věčného času. Lilie příběh vypráví na sklonku svého života, kdy ji bylo osmdesát let. Všichni blízcí jsou kolem ní již mrtví. Tehdy se lidé doživali asi padesáti let, takže Lilie je hodně přežila. Lilie se narodila do rodiny chudého rolníka. Měla čtyři sourozence a v domě s nimi ještě žili otcova matka, otcův mladší bratr se svoji manželkou a dcerou Spanilou lunou, která byla stejně stará jakou Lilie. Život tehdy byl svázán tradicemi a ženy se ve všem podřizovaly mužům. Byl to svět ve světě. Holčičkám kolem sedmého roku byly podvázány chodidla, která měla mít ideální délku sedmi centimetrů. Pokud nebyly nohy podvázané, byly dívky neprovdatelné a tedy bez hodnoty. Vůbec nechápu, kde se tato hrůzná tradice vzala, ty ženy trpěly do konce života. Nemohly pořádně chodit, kolébaly se na zlomených kostech znovu srostlých a delší trasa pro ně znamenala krev a bolest. Nechápu. Tato tradice jim vydržela až do poloviny 20.století. Poté kdy se mohly trochu pohybovat, učily se šít, příst, vyšívat, uvařit a uklidit. Většinu dne pobývaly v ženské světnici, vnější svět byl určen mužům. Později jim byl pomocí dohazovačky a rodičů určen manžel a začaly přípravy na svatbu. Snoubenci se viděli až v den svatby. Lilie měla štěstí na muže. Ale středem jejího vyprávění je přátelství se Sněžným kvítkem, které začalo v jejich osmi letech a bylo zpečetěno smlouvou na celý život. To co se stalo s jejich přátelstvím bylo výsledkem nepochopení a mělo to zničující účinek na obě ženy.
Román se moc dobře čte. Je fascinující, jak jiný svět se mi před očima otevřel. Autorka podrobně líčí tradice a zvyky tehdejší doby, do které zahrňuje tajné ženské písmo, které provází přátelství Lilie a Sněžného kvítku. Hlavní hrdinky mi nebyly sympatické, celkově se mi ta doba jako ženě nelíbila. Ale přesto mě příběh uhranul a já ho se zájmem četla každý večer, protože je neuvěřitelné, jak se někde jinde žilo a jak může být kultura jiná od té naší evropské. Není to o lásce, ale o životě jedné ženy a jejím přátelství k jiné ženě v Číně, kdy žena něco málo znamenala, pokud porodila syna. Jinak byla nic. Knihu vřele doporučuji všem, kteří se zajímají o jiné kultury, i těm, kteří si připadají nedoceněni nebo si na něco stěžují. Po přečtění této knihy na vás padne vděk, že jste tam kde jste a máte, co máte.
Hodnocení: 90%
Více infa: https://www.jota.cz/tajemstvi-hedvabneho-vejire
Foto: Nakladatelství Jota
