V životě jsou silné okamžiky. Například, když naposledy zíráte na stromečkový vzor na parketách v domě, ze kterého se právě stěhujete. A už nikdy se tam nevrátíte. Když se poprvé nastěhujete do sklepního bytu v rámci studentského života. Vůně parafínového zábalu, když si prvně dopřejete lázně. Možná se to už nikdy nezopakuje.
Mihotavé okamžiky při setkáních s cizími lidmi, kteří už zítra nebudou součástí vašeho života, a nejspíš už nebudou nikdy ve vaší blízkosti.
Lidské míjení.
Asi tak bych nazvala tuhle knihu Lenky Sobotové s názvem Suché konce. Lidské míjení v celé své kráse. Spletité pavučinky osudů, myšlenek a situací, ve chvílích, které jsou něčím velmi významné, ale přesto je může čas velmi brzy zasypat dávkami všednosti a dalšími rádoby důležitými záležitostmi. Ale pak možná někdy, v hovoru nebo sami u čaje, si jednoho dne vzpomenete…
„Třeba jako teta. Ta když jde na směnu do JZD, vypadá jako Kateřina Polyxena z Perglasu nebo prostě někdo na obraze v chudenickým zámku. I v tý květovaný zástěře a holinkách vypadá nóbl. A nejen proto, že do těch holinek nosí silonky, a ne tepláky jako ostatní báby. Máma říká, že smutek člověku přidá na důstojnosti.
Posledním domem na konci vesnice je chalupa s ošumtělýma písmanama vytlačenýma do omítky: Obchodní dům. Nikdo tam nebydlí. Omítka je zašedlá, zaprášená prachem ze silnice, okna tak špinavý, že skrz ně není vidět, ani když přilepím nos až na sklo, a dveře jsou opředený pavučinama. Ale ten nápis nad vchodem mi uhranul, jako by sliboval něco velkolepýho. V konzumu na návsi totiž mají velký kulový, a tak mě napadlo, že by v Obchodním domě, kdyby ještě fungoval, mohli mít větší výběr, třeba sponky nebo křížovky nebo fixky nebo krém na opalování, zkrátka něco, co jedenáctiletou holku na prázdninách zajímá. A ne jen sortiment pro jezeďáky jako mouku, mucholapky, kvasnice nebo zteplalej sýr Matador.“
Suché konce je úžasná povídková kniha, která staví právě na těchto okamžicích, které snadno zapomínáme, ale mají pro nás v tu chvíli obrovský význam. Nevýznamné drobnosti dne, které se ale ve vzpomínkách rozvoní, jako dlouho upečený pecen chleba.
Nezapomenutelné vonění
Suché konce ve mne zanechaly dojmy převážně vjemové, smyslové, voňavé a atmosférické. To je ono, atmosféru umí Lenka Sobotová vykreslit dokonale. Jste s ní, jste přímo v hlavě člověka, o kterém čtete. Jako byste uměli předvídat každou jeho myšlenku. Zažívala jsem nefalšovaný smutek, když byla povídka u konce.
Vážená autorko, víte, každá z povídek, by si zasloužila pořádně tlustý román!
Umírala jsem zvědavostí, co bude dál.. a ono… konec. Skončil den, skončila pointa a hlavní postava, která vám tak přirostla k srdci, odchází do propadliště dějin. Ach bože, tohle se ubohému čtenáři nedělá!
Za mě tedy – velká jednička s hvězdičkou. Krásné lidské dámské čtení bez patosu, naopak – s pořádnou dávkou reality, nadhledu, vtipu a slovního šarmu.
O autorce:
Lenka Sobotová je narozena v roce 1970 a vystudovala anglistiku a bohemistiku. Pracuje jako nakladatelská redaktorka a je překladatelkou beletrie z angličtiny. Její knižní debut Ilustrátorka a jiné obrázky (Argo, 2013) vzbudil příznivý ohlas recenzentů i čtenářské obce.
Foto: www.argo.cz
