Jediné mínus, které jsem na knize našla je, že mohla být delší. Autorka má skvělý poetický sloh. Děj byl úžasný, zaujal mě od první stránky. Ale na konci jsem si říkala, to bylo všechno? Já toho chci vědět více o Lídě, o jejím osudu v Čechách. Byla zde uvedena historka o nalezené věci. Já myslela, že bude ještě nějak rozvinuta. Těšila jsem se a nic… Taková škoda.
Celkově kniha má obrovský potenciál, který nebyl pro mě naplněn.
Jsou zde dvě dějové linky. Jedna je Lídy, která je v domově důchodců a má Alzheimerovou chorobu. Lída se těší na večer, kdy vzpomíná na své dětství na Ukrajině a na svou první lásku. Za druhé světové války byla odvedena do Německa do pracovního lágru. Zde se odvíjí zajímavý příběh, který ji zavede do Česka.
V druhé dějové lince vystupují dvě patnáctiletá děvčata – Káťa a Eva. Shodou okolností se dostanou do domova důchodců a poznávají Lídu. Chtějí ji pomoci a pátrají po jejích příbuzných a známých. Děvčata také prožívají svou první lásku. Která je zde moc hezky, tak nějak čistě, popsána.
A to je to, co mi připadalo, tak trochu zvláštní. Těžký osud Lídy, který byl v Česku jen naznačen. Já bych si tak ráda přečetla o jejím synovi, o jejím přátelství s Valjou, kamarádkou z dětství. Někdo má možná rád náznaky. Já ne. Mám sice fantazii. Ale tady mi vyloženě chyběla část příběhu. Připadám si okradena. Pomóc!!! No, tak jo, přeháním. Ale faktem je, že příběh, který je tu započat je opravdu dost dobrý a je useknut. Linka mladých děvčat, byla hezká, ale tak nějak jsem ji brala okrajově. Lída je právem zastínila.
Možná vás zajímá jako mě, proč název Lizucha? V knize je to zmíněno a váže se k nostalgické vzpomínce na dětství. Která to je, si musíte přečíst. O překvapení vás nepřipravím.
Autorka si dala záležet na popisech. Moc se mi to líbilo. K tomu nádherný obal. Díky useknutému ději, dávám jeden bod dolů. Pro mě je to, jako bych lízala moc dobrou, kopečkovou zmrzlinu a v půlce mi spadla na zem. Mohu si jen domýšlet, jak by asi chutnala. Takže příště prosím, zmrzlinu celou. Děkuji.
Foto: Nakladatelství Jota
