Nakladatelství Epocha vydává 54. svazek Fantastické Epochy: Vášeň a intriky – Merry Gentry v Objetí mrazu. Laurell K. Hamiltonovou proslavila u nás i po celém světě bestsellerová série Anita Blakeová – lovkyně upírů, která v dnešní době čítá již dvacet čtyři dílů. Během psaní Anity Hamiltonová dostala nápad a zrodila se nová dark fantasy série Merry Gentry.
Stejnojmenná hlavní hrdinka pracovala jako soukromé očko v Los Angeles v oddělení pro nadpřirozené případy. A že o ně ve světě, kde vedle lidí žijí všemožné druhy kouzelných bytostí, není nouze.
Merry, která v sobě má malou příměs kouzelné krve, je však ve skutečnosti princeznou Temného království a má nárok na trůn. Jenže ne každý by ji na něm rád viděl. Proto utekla do lidského světa a skrývala se pod falešnou identitou.
Série Merry Gentry začíná ve chvíli, kdy je její tajemství prozrazeno. Merry se vrací ke dvoru a musí čelit mocenským pletichám, v nichž sex a láska jsou jen nástroji k dosažení vyšších cílů. Zachovat si důstojnost a zůstat věrná svým citům a zásadám není snadné, když Merry na každém kroku jde o holý život…
Anotace:
„Meredith, Meredith, ne, neukradnou mi tě!“ ječel za mnou Taranis.
Zpoza nás se vyřinulo zlaté spalující světlo. Jako první nám do zad udeřil žár. Rozpoznala jsem Rhysův hlas. Slyšela jsem za námi dupot nohou, ale věděla jsem, že dorazí příliš pozdě. Na rozdíl od toho, co se ukazuje ve filmech, světlo nemůžete předběhnout. Dokonce ani sidhe nejsou tak rychlí.
Princezna Meredith, dědička Temného trůnu, už dávno není soukromým očkem z Los Angeles. Svůj obyčejný život musela opustit a stát se nadějí Říše kouzel – pokud ji tedy její protivníci – nebo sadistická teta Andais, královna Vzduchu a Temnoty – nezabijí dřív, než stihne otěhotnět s některým ze svých milovaných osobních strážců.
Ovšem nyní jsou tři z těchto mužů, kteří by za Meredith položili bez váhání život, obviněni ze znásilnění šlechtičny Požehnaného království. Od začátku je jasné, že Taranis, král Světla a Iluzí, sleduje vlastní cíle a Merry bude muset tentokrát podstoupit bitvu s tím nejhorším možným nepřítelem – s lidskými právníky. O čest, život svých milenců a vlastní svobodu. Má ale vůbec šanci, když je jasné, že její strýc Taranis podléhá šílenství a chtíči a nehodlá hrát fér? Merry se ocitá ve víru intrik a pozornosti mužů, o které rozhodně nestojí – zvláště když to znamená ztrátu těch, které skutečně miluje…
Pokud jste si mysleli, že nebezpečí číhá jen v Temném království, je na čase změnit názor!
Info o knize:
Autorka: Laurell K. Hamiltonová
Překlad: Dominika Moulíková
Foto na obálce: Jakub Jíra
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Formát: váz. s přebalem, 130 x 194 mm
Počet stran: 256
Cena: 229,- Kč
O autorce:
Laurell K. Hamiltonová se narodila v roce 1963) a je a v současné době žije spolu s rodinou ve městečku Sims ve státě Indiana. Počátky její literární kariéry měly podobu hrstky povídek, fantasy románu Nightseer a také dvou knih z prostředí televizního seriálu Star Trek: Next Generation a RPG hry Ravenloft. Skutečný úspěch jí ale přinesla až rozsáhlá série Anita Blakeová, lovkyně upírů, které se po celém světě vydalo více než šest milionů výtisků v šestnácti jazycích, dočkala se komiksového zpracování a stala se jedním ze základních kamenů dnes tolik populárního subžánru paranormálních romancí. Tuto vlajkovou loď autorčiny tvorby doplňuje podobně laděný cyklus Merry Gentryová, v němž stejnojmenná hlavní hrdinka opustí nadpřirozenou říši a ukryje se v moderním Los Angeles, kde si zařídí zcela novou identitu jako soukromá vyšetřovatelka.
Více infa na: www.laurellkhamilton.org
Ukázka:
„Králi Taranisi,“ prohlásila léčitelka, „vyléčit princeznu Meredith není v mých silách.“
„Uzdrav ji!“
„Mnoho z bylin, které bych použila, by mohlo ublížit dětem, které nosí.“
„Řekla jsi dětem?“ zeptal se a zněl téměř normálně a příčetně.
„Čeká dvojčata.“ Jednoduše se v tom spolehla na mé slovo.
Toho jsem si cenila.
„Moje dvojčata,“ zaradoval se král svým obvyklým kokrhavým hlasem plným arogance. Přišel zpátky k posteli a zprudka se na ni posadil, až jsem nadskočila. Bolest hlavy a nevolnost se se zařváním znovu probudily k životu. Když mě sevřel v náručí, vykřikla jsem. Ten pohyb představoval utrpení.
Křičela jsem a i ten zvuk mě bolel.
Taranis při mém křiku znehybněl. Hleděl na mě a ve svém nedostatku pochopení se podobal dítěti.
„Chcete, aby vaše děti zemřely?“ zeptala se léčitelka.
„Ne,“ odmítl a stále se zmateně mračil.
„Je smrtelná, můj králi. Je křehká. Musíte nám dovolit odvést ji někam, kde ji mohou vyléčit, nebo vaše děti zemřou nenarozené.“
„Ale jsou to mé děti,“ odvětil a byla to víc otázka než prohlášení.
Žena na mě pohlédla a pak odpověděla: „Cokoli král říká, je pravda.“
„Čeká mé děti,“ vydechl a stále zněl trochu nejistě.
„Cokoli král říká, je pravda,“ zopakovala.
Kývl a objal mě trochu něžněji. „Ano, mé děti. Lži, všechno to byly lži. Měl jsem pravdu. Jen jsem potřeboval tu správnou královnu.“ Sehnul se a vtiskl mi na čelo ten nejjemnější polibek.
Škrábání na dveře bylo hlasitější. Taranis zakřičel a vstal se mnou v náručí. „Zmiz odsud, hnusný čokle!“
Ten pohyb byl příliš náhlý a já krále pozvracela. Hodil mě na postel, zatímco jsem pořád zvracela. Zachytila mě služebná s hnědýma očima a pomohla mi najít stabilitu, takže jsem nespadla z postele. Držela mě, dokud jsem zvracela, až ve mně nezbylo nic než žluč a hořkost. Temnota se znovu pokusila pohltit svět, ale bolest na to byla příliš velká.
Ležela jsem služebné v náručí a sténala bolestí. Bohyně a Choti, pomozte mi!
Jako uklidňující příval mě zahalila vůně růží. Nevolnost ustoupila. Z bolesti se stalo tupější pobolívání místo oslepujícího utrpení.
Hnědooká služebná a léčitelka mě začaly znovu očišťovat.
Většina zvratků skončila na králi, ale ne vše.
„Dovolte nám, ať vás očistíme, můj pane,“ prohlásila druhá sloužící.
„Ano, ano, musím se očistit.“
Hnědooká služebná vzhlédla k léčitelce a strážci. „Běž s druhou služebnou a pomozte králi se vykoupat. Postarej se, ať si užije dlouhou, uvolňující koupel,“ vybídla ji léčitelka.
Dívčino tělo se lehce napjalo, ale prohlásila: „Jak si léčitelka přeje, tak se i stane.“
Léčitelka pobídla světlovlasého strážce, aby mě od sloužící převzal. Zaváhal.
„Jsi v bitvě zocelený válečník. To tě trocha nečistoty přiměje couvnout?“
Zamračil se na ni. Jeho oči zaplály náznakem modrého ohně, než pronesl: „Udělám, co je třeba.“ Převzal mě z náručí sloužící. Svíral mě velmi něžně a léčitelka ho instruovala: „Co nejopatrněji jí podpírej hlavu.“
„Už jsem měl se zraněními hlavy co do činění,“ odpověděl. Dělal, co mohl, aby mě udržel nehybnou. Když se vzdálené dveře do koupelny za králem a služebnými zavřely, strážce se mnou v náručí stejně opatrně vstal.
Léčitelka zamířila ke dveřím a on ji beze slova následoval. Ke škrábání na dveře se teď přidalo kňučení, a když je otevřeli, stál za nimi Cu Sith podobný zelenému poníkovi. Když nás spatřil, tiše vyštěkl.
„Tiše,“ zašeptala léčitelka.
Pes v odpověď zakňučel, ale nenápadněji. Stoupl si ke strážcovu boku, takže se jeho srst otírala o mé nahé nohy. Ten dotyk mi vyslal zachvění po celém těle. Čekala jsem, že mě zabolí hlava, ale nestalo se tak. Ve skutečnosti jsem se cítila o trochu lépe.
Stáli jsme v dlouhé mramorové chodbě lemované zrcadly v pozlacených rámech. Před nimi stály dvě řady Požehnaných šlechticů. Každý muž a žena měli po svém boku aspoň jednoho kouzelného psa. Někteří z nich byli stejní elegantní chrti jako mí nebozí psi. Modlila jsem se, aby byla Minnie v pořádku. Ležela tak nehybně.
Někteří psi byli obrovští irští vlkodavové. Tedy v podobě před tím, než toto plemeno téměř vymřelo. Tihle se nikdy nezkřížili s jinými plemeny. Byli to gigantičtí divocí tvorové, někteří s hladkou srstí, jiní drsnosrstí. Pohled v jejich očích neměl nic společného s pouhým zrakem, ale jen s bitvou. Byli to váleční psi natolik zuřiví, že se jich Římané obávali, chytali je a nechávali je bojovat ve svých arénách.
Dvě z dam a jeden muž drželi v náručí bíločervené psy. Všichni šlechtici milují hezké pokojové psíky.
Nechápala jsem, proč tu všichni jsou, ale přítomnost psů mě uklidnila. Jako kdyby mi nějaký tichý hlas našeptával: „Všechno bude v pořádku. Neboj se, jsme s tebou.“
Zahlédla jsem mezi nimi Hugha s jeho ohnivými vlasy. „Jak vážně je zraněná?“ Vedle jeho boku postával párek obrovských irských psů, kteří byli natolik vysocí, že mi bez problémů pohlédli do očí, když jsem ležela strážci v náručí.
„Má otřes mozku. A čeká dítě. Před měsícem otěhotněla a čeká dvojčata.“
Vypadal polekaně. „Musíme ji odsud dostat pryč.“ Léčitelka přikývla. „Ano, to musíme.“
Jak jsme procházeli, šlechtici se i se svými psy za námi semkli, takže kdyby teď Taranis otevřel dveře, spatřil by jen neprostupnou zeď sidheských šlechticů a já bych zůstala před jeho pohledem skryta.
Skutečně měli v úmyslu se kvůli mně vzepřít svému králi?
Pospíchali jsme chodbou a oni dál mluvili o zradě.
http://www.facebook.com/anitablakeova
Foto: Nakladatelství Epocha
