Nakladatelství Epocha vydává 16. svazek edice Fantastická Epocha: Laurell K. Hamiltonová – Polibek stínů. „Na trůn může usednout jen jeden…“ Bestsellerová autorka, Laurell K. Hamiltonová, přichází s novou hrdinkou! Těšte se na akci, napětí a erotiku!
Laurell K. Hamiltonovou proslavila jak u nás, tak po celém světě její bestsellerová série Anita Blakeová – lovkyně upírů, která v dnešní době čítá již úctyhodných dvacet dva dílů. Během psaní Anity však Hamiltonová dostala nápad na jinou sérii – a zrodila se nová dark fantasy série Merry Gentryová. Merry je stejně jako Anita silná a nezávislá žena, na rozdíl od bojovné Anity, která si přivydělává likvidací zdivočelých upírů, Merry se snaží co nejlépe skrývat před svou minulostí a rodinnými intrikami.
Jenže před minulostí nelze utíkat věčně, a tak i na Merry pochopitelně dojde. Jak se s tím vypořádá je jen na ní, ale v tuto chvíli série Meredith Gentryová obsahuje osm dílů a autorka pracuje na dalším. Jak ale sama napsala na svém blogu, ona a Merry se do krve pohádaly, protože zápletka devátého dílu by mohla zničit Merryino šťastně až navěky – Merry proto přestala jako hrdinka spolupracovat a kvůli tomu Laurell K. Hamiltonová poprvé po dvaceti letech propásla termín odevzdání rukopisu. Jak je vidět, Merry je opravdu číslo a její dobrodružství nesmí uniknout žádnému fanouškovi (či fanynce) akce, napětí, romantiky a především erotiky.
V knižní edici Fantastická Epocha vychází pod názvem Polibek stínů první díl série Meredith Gentryová od americké autorky Laurell K. Hamiltonové.
Merry Gentryová je žena, s níž není radno si zahrávat. Pracuje pro soukromou detektivní kancelář v Los Angeles, která se specializuje na případy s nadpřirozenými motivy. A že ve světě, kde vedle lidí žijí všemožné druhy kouzelných bytostí, o takové případy vůbec není nouze.
Jenže Merry není jen člověk s malou příměsí kouzelné krve, která jí propůjčuje zvláštní schopnosti. Ve skutečnosti je princeznou Temného království, členkou královské rodiny, a od trůnu ji dělí jen několik krůčků. Právě intriky a úklady těch, kteří by ji rádi odstranili z nástupnictví, ji přiměly utéct do lidského světa a za každou cenu svou pravou identitu skrývat.
Poklidná léta, kdy ji ohrožovali jen zločinci a nástrahy velkoměsta, však skončila. Její tajemství bylo prozrazeno a nezbývá než se vrátit ke dvoru a čelit mocenským pletichám, v nichž sex a láska jsou jen nástroji k dosažení vyšších cílů. Zachovat si důstojnost a zůstat věrná svým citům a zásadám není snadné, když Merry na každém kroku jde o holý život…
Anotace:
„Los Angeles je místem, kam se lidé přichází schovat. Taky jsem se sem přišla skrýt a povedlo se mi to. Nemůžu se vrátit domů, moji příbuzní a jejich spojenci by mě zabili. Každá dívka touží být princeznou z Říše kouzel. Není o co stát. Věřte mi.“
Detektivní kancelář zaměřená na nadpřirozeno, pro niž pracuje soukromá vyšetřovatelka Merry Gentryová, se ujímá neobvyklého případu – je totiž proti zásadám firmy řešit rozvody. Málokdy se však stane, že o prošetření nevěry žádá společně s manželkou i jedna z milenek, a obě jsou vyděšené k smrti.
Merry si myslí, že svou roli volavky bez problémů zvládne. Kromě spolehlivých kolegů v záloze a nějaké té skryté zbraně má přece magické schopnosti. Netuší, že tenhle případ zničí vše, o co v posledních letech usilovala. Merry má totiž tajemství. Ve skutečnosti je princeznou z Říše kouzel, přesněji řečeno jednou z potenciálních dědiček trůnu Temného království. Utekla, aby si zachránila život.
Teď je vše prozrazeno a pavučina intrik ji znovu stahuje do krásného, fantaskního, krutého světa, kam už se nikdy nechtěla vrátit.
Info o knize:
Autorka: Laurell K. Hamiltonová
Originální název: Polibek stínů (A Kiss of Shadows)
Překlad: Kateřina Bínová
Obálka: Jakub Jíra
Formát: hardback, 135×200 mm
Počet stran: 392
Cena: 359 Kč
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
Edice: Fantastická Epocha (16. svazek edice Fantastická Epocha)
O autorce:
Laurell K. Hamiltonová je americká autorka, narozena v roce 1963, v současné době žije spolu s rodinou ve městečku Sims ve státě Indiana. Počátky její literární kariéry měly podobu hrstky povídek, fantasy románu Nightseer a také dvou knih z prostředí televizního seriálu Star Trek: Next Generation a RPG hry Ravenloft. Skutečný úspěch jí ale přinesla až rozsáhlá série Anita Blakeová, lovkyně upírů, které se po celém světě vydalo více než šest milionů výtisků v šestnácti jazycích, dočkala se komiksového zpracování a stala se jedním ze základních kamenů dnes tolik populárního subžánru paranormálních romancí. Tuto vlajkovou loď autorčiny tvorby doplňuje podobně laděný cyklus Merry Gentryová, v němž stejnojmenná hlavní hrdinka opustí nadpřirozenou říši a ukryje se v moderním Los Angeles, kde si zařídí zcela novou identitu jako soukromá vyšetřovatelka. Více o Laurell K. Hamiltonové se dozvíte na jejím domovském webu www.laurellkhamilton.org.
Od stejné autorky pochází i série Anita Blakeová – lovkyně upírů:
Provinilé slasti, první díl série Anita Blakeová – lovkyně upírů, byly vydány již v roce 1993, tedy v době, kdy se Meyerové o třpytivých upírech zatím jen zdálo. V době, kdy krvesajům nikdo nedával šanci na přežití a nejvíce se prodávaly harlekýnky, se na trhu objevila hrdinka, která do celého světa hrdě vykřikovala: „Já s upíry nechodím. Já je zabíjím.“
Anita Blakeová prorazila cestu dalším dark fantasy příběhům s upíří tématikou a stala se kultovní sérií žánru. Po celém světě se prodalo více než šest milionů kopií přeložených do šestnácti jazyků a dočkala se i komiksového zpracování.
Anita Blakeová pracuje jako nekromantka v St. Louis. V jejím světě vedle lidí žijí svobodně i další bytosti – vlkodlaci, zombie nebo třeba upíři. Právě od nich si Anita vysloužila přezdívku Popravčí, protože kromě oživování mrtvých se živí i lovem a likvidací zdivočelých krvesajů. Anitina dobrodružství hraničící s paranormální detektivkou jsou protkány erotikou a vztahovými peripetiemi, které Popravčí řeší s nejednou nadpřirozenou bytostí. Ve světě Laurell K. Hamiltonové, kde každá vteřina může být tou poslední, se do popředí dostává spíše animální přitažlivost a pudová primitivnost. Anita není žádná náctiletá naivka, která v rohu vzdychá po svém vyvoleném, ale sebevědomá a silná žena, která si umí jít za svým – i v otázkách vztahů.
Série Anita Blakeová čítá již jedenáct vydaných dílů. Od osmého dílu, kdy cyklus převzalo Nakladatelství Epocha, vychází minimálně tři knihy ročně a spolu s dalším novým dílem vydává Nakladatelství Epocha dotisk jednoho staršího v pevné vazbě a v nové grafické úpravě. Spolu s novým vydáním nabízí nakladatelství Epocha exkluzivní možnost vyměnit si „staré“ díly série za ty „nové“, na které čtenáři v takovém případě dostanou 50% slevu!
Ukázka:
Musela jsem se k jedubabě otočit zády, abych měla vůbec šanci zbraň nahmatat. Udělala jsem to a vsunula ruku pod polštář, když vtom se mi drápy zasekly do holých zad. Křičela jsem a stále lovila zbraň. Pařáty mě uchopily za paže a mrskly se mnou na podlahu. Dopadla jsem tvrdě a neozbrojená a Nerys se na mě okamžitě vrhla.
Kopala jsem do ní a ona mi i přes kalhoty rozdrápala nohy. Pokoušela jsem se do ní dál kopat a dostat se na nohy, ale nedala mi nejmenší šanci. Útočila na mě, drápala mě do kalhot, do svalů pod nimi, až jsem se doplazila ke stěně a už nebylo kam utéct.
„Je náš! Náš! Náš!“ ječela na mě a každé slovo doplnila seknutím drápů. Rukama jsem si chránila tělo, ale klidně by z nich servala maso a ani to by ji nezastavilo.
Očekávala bych, že v záplavě hrůzy a bolesti přestanu zářit, ale nestalo se. Z rukou se mi řinula třpytivě karmínová krev, jako by i ona samotná zářila. Cítila jsem, jak se ve mně zvedá síla jako horká pěst, rozpínala se. Síla, jakou jsem nikdy předtím necítila. Rozlila se mi po celém těle a já jsem jí zářila tak silně, že jedubaba na chvíli zaváhala.
Pak ale zaječela: „Sežeru tu tvou kůži, holčičko, a už nebudeš zářit!“ Drápala mi ruce, až jsem vykřikla. Viděla jsem, jak se její pařát blíží k mému obličeji, k mým očím.
Vecpala jsem jí ruku do kostnatého hrudníku mezi prsa a z dlaně mi vytryskla síla. Cítila jsem, jak do ní narazila. Přestala mě drápat a jen ztuhle klečela nade mnou. Síla, která mnou proudila, mě bolela, jako bych měla celé tělo v ohni. Křičela jsem a snažila se to zastavit, ale bolest narůstala, až jsem Nerys viděla jen jako šedý skvrnitý přelud. Byla jsem krůček od toho, abych omdlela bolestí. Kdybych se tomu poddala, Nerys by mě zabila.
Bylo mi, jako by mě řezali doruda rozžhavenými noži. Konečně jsem znovu našla hlas a začala opět křičet a Nerys se přidala. Odtáhla se ode mě a plazila se k posteli. Opřela se o její bok a sledovala mě vykulenýma, nevěřícíma očima. Její kůže se začala… roztékat. Jiný výraz jsem pro to nenašla. Začala se roztékat jako hustá voda a přelila se přes její ruku jako rukavice.
„Ne, ne!“ ječela.
Její tělo se začalo vsakovat do sebe, kosti vyklouzly z kloubů a svaly vyplouvaly na povrch. Na koberec se rozlila krev a pak z ní v ostře páchnoucí vlně vytryskly hustší, tmavší tělní tekutiny. Sledovala jsem, jak se její srdce dere nahoru a s ním i ostatní orgány. Křičela velmi dlouho. Dokonce i když už z ní nezbylo víc než jen hromada masa, stále byly slyšet její výkřiky. Tlumeně, z dálky, ale živé. Nerys byla nesmrtelná a ani to, že byla převrácená útrobami ven, na tom nic nezměnilo.
Moje bolest otupěla, jako když stále cítíte amputovanou končetinu. Viděla jsem svého otce dělat podobné věci. Byla to jedna z jeho „rukou moci“. Ta, díky které si vysloužil titul Princ těla.
Plazila jsem se ke dveřím a stále hleděla na tu pulzující, hýbající se věc, kterou jsem stvořila. Když jsem se doplazila na konec postele, viděla jsem, že Černá Agnes sedí obkročmo na Sholtovi. Vsunula ten zářivý kus jeho těla do jednotvárné černi svého. Bránil se, ale přitiskla mu ruce k zemi, aby se nemohl hýbat, a osedlala ho. Mezi fae jsou bytosti silnější než sidhe. Jedubaby jsou jedny z nich.
Šla jsem k rozštípaným dveřím a Agnesin hlas mě pronásledoval chodbou. „Nerys, zabij tu bílou mrchu.“ Poslední, co jsem slyšela, bylo žalostné: „Nerys?“
Než začalo další kolo výkřiků, už jsem byla u výtahů. Jestli mě Černá Agnes chtěla zabít už předtím, po tom, co jsem provedla s její sestrou, názor nezmění. Zdálo se mi, že výtah sjíždí do vestibulu strašně dlouho. Třásla jsem se a byla mi zima. Prohlédla jsem si paže. Obě byly pokryté krví a řezné rány na nich bolely. Levá paže na tom byla hůř. Na předloktí jsem měla ránu tak hlubokou, že jsem viděla kost. Krev z ní stékala v tenkém pramínku až na podlahu výtahu. Moje kalhoty se prosakující krví zbarvily do fialova.
Byla jsem zraněná dost vážně na to, abych upadla do šoku, ale nemyslím si, že to bylo tím. Bylo to tou magií. Povedlo se mi něco, co mohla být jedině ruka moci. Něco, co uměl můj otec. Byla to jeho nejděsivější schopnost. Dokonce i on ji používal s lítostí, protože jeho oběti nezemřely. Ani Nerys nezemře. Bude navždy uvězněna v hroudě vlastního těla a tekutin. Slepá, neschopná jíst ani dýchat, ale nikdy nezemře. Nikdy.
Chtělo se mi křičet, ale věděla jsem, že když se tomu poddám, budu řvát tak dlouho, dokud mě nenajde Agnes a nevyškrábe mi oči. Nechala jsem v pokoji košili, sako i zbraň. Neměla jsem si ani čím ovázat rány. Upravila jsem si podprsenku, takže alespoň prsa jsem měla schovaná.
Dveře výtahu se otevřely a dvojice lidí se chystala vstoupit. Než mě uviděli.
Foto: Nakladatelství Epocha
