Jakmile jsem uviděla na obálce poznámku, že je tato kniha pro čtenářky Jojo Moyesové, věděla jsem, že ji chci číst. K tomu anotace, která mě zaujala na první pohled. Cítila jsem, že román o životě s lehkou dávkou romantiky je přímo pro mě. A taky, že ano. Kniha se dobře četla a moc se mi líbila.
Příběh vypráví třicetiletá Hana a odehrává se v Londýně. Na závěr každé kapitoly je ponecháno místo jejímu manželovi Tomovi, kde se vrací do minulosti. Vypráví o prvním setkání s Hanou a postupně se dostane až do současnosti. Je to hezky vymyšleno a správně to do sebe zapadalo. Střípky vzpomínek, které doplňovaly Hanino vyprávění.
Nejvíc se mi líbilo vyjádření lásky Toma k Haně. Popis jeho pocitů, o kterých Hana neměla ani tušení. Láska, kdy se na Hanu jen podívá, je pro něj nádherná a je šťasten, že je s ní. Hanu dobře zná. Ví, co jí dělá radost, ale má ji tak rád, že ji chce jen pro sebe. Ale v dobrém, nechce ji ublížit, a přesto to dělá.
Pár potkáváme v momentě, kdy chce Hana sdělit Tomovi, že od něj odchází. Má v plánu jet učit děti do Tanzánie. Hana je učitelka a Tom je právník. Doma, díky nepříjemné ředitelce, ztratila jiskru a elán k učení. Práce ji deptá a do toho si přestali rozumět s Tomem. Hádky jsou na denním pořádku. V noci, kdy se rozhodne, že to Tomovi řekne, dostane Tom mrtvici.
Hana je hodná a citlivá žena. Ví, že Toma nemůže v této situaci opustit. Je nešťastná. Cesta do Tanzánie se odkládá na neurčito. Na Hanu je toho hodně, chce si udržet práci, pomáhá ve všem Tomovi, který se postupně vrací do života. Je to pro ni náročné, ale postupně zjišťuje, že i Tom přehodnotil své priority a chce si hanu získat zpátky. Podaří se mu to? Projeví se jeho láska jako nesobecká a dopřeje ji uskutečnit svůj sen? Zvládne se Hana vyrovnat se svými výčitkami? Hlavní hrdinové toho mají hodně na přemýšlení a řešení. Do toho je zde komplikovaný vztah Toma ke své mladší sestře Julii.
Kniha je velmi dobrá. Malinko mi k tomu něco chybí, abych řekla, že je dokonalá. Ale s určitostí vím, že je to krásný příběh o lásce normálních, obyčejných lidí. Ti mají problémy, se kterými se může potkat každý z nás. Výstižně je zde pospána situace člověka po mrtvici. Je poznat, že autorka pracuje ve zdravotnictví a dobře si uvědomuje statečnost pacientů po mozkové příhodě. Tom je zářný příklad, že mnoho stresu a práce škodí i v mladém věku. To, co mu připadalo samozřejmé, jako se obléct či uvařit čaj, mu přijde nyní jako nadlidský úkon. Knihu vřele doporučuji.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
