Nakladatelství 65. pole přichází v edici Za obzor s další zajímavou novinkou od cestovatelky a novinářky Sarah Baxterové, autorky velmi úspěšného titulu Posvátná místa světa. V bohatě ilustrovaném průvodci, nesoucím název Skrytá místa světa, mohou čtenáři navštívit 25 míst, která mají jedno společné – jsou obestřená tajemstvím a mnohdy nejednou záhadou.
Jak sama autorka říká: „Nejde o zevrubného průvodce, ale o letmé poodhalení několika málo neznámých koutů na světě.“ Cílem knihy je poodhrnout roušku tajemství těchto míst a připomenout dávno zapomenuté příběhy, které se k nim váží. Čtenáři tak mohou mimo jiné prozkoumat např. Phnom Kulen v Kambodži, první hlavní město Khmerské říše, či údolí Kaisertal v Alpách, skryté hluboko v horách.
Mezi klady tohoto ojedinělého průvodce nepatří jen čtivost a nádherné ilustrace, ale i osobitý způsob autorčina podání. Dá se říci, že kniha se svými ilustracemi vytváří malé umělecké dílo a je nejen zábavná, ale i poučná. Její přečtení dává čtenářům možnost poznat místa na naší planetě, o kterých by se jinak těžko dozvěděli. Kniha je dotažena i graficky a v kombinaci s jemnými ilustracemi vytváří malé umělecké dílo. Celkově působí velmi esteticky.
Anotace
Sarah Baxter – Skrytá místa světa
Působivý a nádherně ilustrovaný průvodce cestovatelky a novinářky Sarah Baxterové vás rázem přenese na místa obestřená tajemstvím. Všechna skrývají opravdový lidský příběh — od tajných svatyní a dávno zapomenutých měst po odlehlé idylické kouty, kam se musí návštěvníci trmácet, vyšplhat po skalách či přebrodit řeku, jen aby je spatřili.
Sejděte z prošlapaných cest a stranou pozornosti davů objevte skrytá místa světa. Proklouzněte branou do mayského podsvětí, potápějte se k japonské Atlantidě nebo se projděte opuštěnou anglickou vesnicí, kde se zastavil čas.
Z anglického originálu The Inspired Traveller’s Guide: Hidden Places přeložila Sylva Ficová Ilustrace Amy Grimesová Odpovědný redaktor Dominik Melichar 144 stran
Cena: 348 Kč
O autorce:
Sarah Baxterová vyrůstala v anglickém Norfolku a dnes žije v Bathu. Díky své vášni pro cestování a pobyt pod širým nebem projela Asii, Austrálii, Nový Zéland a Spojené státy, a nakonec se rozhodla pro kariéru spisovatelky. Více než deset let působila jako redaktorka časopisu Wanderlust, bible nezávisle smýšlejících cestovatelů, a o cestování psala pro celou škálu různých dalších publikací, včetně deníků The Guardian, The Telegraph a The Independent. Přispěla do více než desítky průvodců Lonely Planet a je autorkou knihy A History of the World in 500 Walks (Dějiny světa v 500 vycházkách) a A History of the World in 500 Railway Journeys (Dějiny světa v 500 cestách po železnici).
Ukázka:
TIBERIOVA VILA
VYHLÍŽET VEN z této jeskyně do sluncem jiskřícího Středozemního moře znamená dívat se očima legend. Z chladných stínů skrápěných vodou můžete mít stejný výhled jako Odysseus, král Ithaky, který se zde zastavil na cestě domů z Tróje, a vyhlížet ven jako císař Tiberius, jenž v této pobřežní skrýši hodoval a dováděl, aby unikl Senátu a Římu. A přece tato jeskyně zůstala po tisíciletí ukrytá. Nedaleké městečko, pojmenované po podobných jeskyních, o tomto konkrétním podzemním pokladu mlčelo jako o skrytém tajemství… Císař Tiberius, adoptivní syn a nástupce Augusta Caesara, prvního římského císaře, vládl v letech 14 až 37 našeho letopočtu. Podle všeho nebyl hezký, oblíbený ani zvlášť příjemný – Plinius starší mu říkal tristissimus hominum (nejtrudnomyslnější člověk). Podle všeho si svou roli ani moc neužíval. Během své vlády se z hlavního města vzdálil a raději trávil čas v jižní Itálii, kde se jako morálně pochybný samotář vyhýbal odpovědnosti. Postavil několik vil, včetně tuctu domů na ostrově Capri, z nichž tři se dochovaly dodnes. Vědělo se však také, že Tiberius má letní sídlo na pevnině, někde mezi Neapolí a Římem, podél starověké pobřežní silnice; soudobí historici psali o jeho „vile zvané Grota“, jež údajně ležela u města Terracina. Nikdo však nevěděl, kde přesně. Až v roce 1957 stavitelé nové přímořské dálnice učinili neuvěřitelný objev. Pouhých několik metrů od starého města Sperlonga, na úpatí Monte Ciannito, našli archeologický poklad: zbytky místností, nádvoří, bazény, rybníky a velkolepé sochy vhodné i pro krále. Sperlonga je malebná změť uliček, střešních teras a obílených domů obrostlých liánou bugenvilea, jež se vine až ke dvěma nádherným zlatým plážím. Původní název města, Spelunca, pochází z latinského speluncae, což znamená „mořské jeskyně“ – a mnoho takových do místního písečného pobřeží vyhlodalo Tyrhénské moře. V nich byl objeven důkaz o lidském osídlení sahajícím až do éry mladého paleolitu. Svědectví o Sperlonze coby místu, kde stávalo mytické spartánské město Amyclae, jež záhadně zmizelo před asi 3000 lety, je již méně, to však podobná tvrzení neumlčelo. Vila ve Sperlonze patřila Tiberiově rodině po několik generací. Údajně šlo o přepychovou několikapatrovou rezidenci, jež se tyčila do kopce a zahrnovala přírodní mořskou jeskyni přestavěnou na okázalý hodovní sál zdobený mramorovým obložením, mascheroni (groteskními maskami) a impozantními sochami. Tady se Tiberius a jeho hosté povalovali na lůžkách vytesaných do skály a večeřeli na umělém ostrově uprostřed zdobného bazénu plného ryb; jídlo jim prý vozili na minia turních lodičkách. Po pádu Západořímské říše v šestém století tehdy už zdevastovanou vilu používali místní obyvatelé jako útočiště před útoky Saracénů. V roce 1534 celé město srovnal se zemí pirát Barbarossa, zatímco příroda Tiberiovo útočiště pohřbila pod hromadami písku. Osud Sperlongy se nakrátko změnil v polovině dvacátého století. Když se na světlo dostaly jeho vzácné pozůstatky, městečko objevila společenská smetánka a toto slunné a velkolepé místo nedaleko Říma lákalo i herce a herečky, například Brigitte Bardot. Dnes už sice Sperlonga v módě není, ale vila fascinuje i nadále. Leží na konci dlouhé, krásné pláže u tak široké jeskyně, až se zdá nemožné, že se kdy na ni mohlo zapomenout. Sousední muzeum dnes vystavuje poklady nalezené uvnitř jeskyně, včetně obrovských rekonstruovaných soch představujících příběhy z Odyssey: útok Skylly, Odysseovo zvedání mrtvého Achilla i oslepení kyklopa Polyféma. Několik ozdob zůstává i uvnitř samotné groty. Můžete v ní volně bloumat podél nízkých kamenných zídek, procházet se kolem rybníků i vstoupit do samotné jeskyně – přirozeného výklenku ve vápenci, kde kdysi pobývali nejmocnější muži světa.
Foto: www.65pole.cz
