Dlouze očekávaný závěrečný díl trilogie Čistý je dočten a já jsem na vážkách. Na jednu stranu jsem příjemně překvapena jak reálně vše vyznělo, jak mě příběh dokázal upoutat ke katastrofické vizi a na druhou stranu jsem si představovala konec úplně jinak. Úmrtí v závěru mi připadalo zbytečné a jiná oběť, jež praví, že kapitán opouští loď jako poslední zas správné. Jsem z toho rozhozená, protože konec je zároveň otevřený s určitou tečkou a také příslibem naděje. Je to dobře promyšlené, ale špatně popsatelné, takže si to musíte přečíst, abyste pochopili.
Opět nás příběhem provází pět hlavních postav. Jsou to Patridge, Pressia, Bradwell, Lyda a El Capitán. Připomeňme si, že svět je v katastrofálním stavu po zničujících výbuších, které byly spuštěny na povel šíleného vědce Willuxe, jenž se chtěl stát pánem čisté rasy, kterou ukryl v Dómě. Dóm je obrovská kopule, ve které panuje nenápadně přísný režim. Lidé zde žijí zdánlivě normálně. Před výbuchy byli uchráněni, ale jsou pouhými loutkami ve Willuxových rukách. Jeho syn Patridge se zbouří a uteče z Dómu do světa, kde všichni, co přežili, jsou poznamenáni výbuchy ve formě splynutí s tím, co zrovna drželi v ruce. Pressia držela panenku a tak má místo ruky hlavu panenky. Nikdo nebyl ušetřen. Vnější svět je plný netvorů a znetvořených lidí. Třetí díl začíná v okamžiku, kdy Pressia, Bradwell a El Capitán ztroskotají se vzducholodí, kterou ukradli. Chtějí najít další čisté lidi, kteří by mohli mít vzorec na uzdravení postižených. Zatím Patridge s Lydou se vrátili do Dómu a zjišťují, co šíleného chce Willux ještě podniknout, aby dostal absolutní kontrolu nad vším. Přestože Willux za určitých okolností zemřel už v druhém dílu, Patridge se utápí ve falešných nadějích, že něco změní.
Musím přiznat, že mě Patridge nejvíce zklamal. Dalo by se říct, že je jiný než v předešlých dílech. Ve svých myšlenkách chce napravit otcovy chyby, ale absolutně selže. Hlavně díky tomu, že žije ve výčitkách. Zradí nejen sebe, ale i Lydu, do které se zamiloval. Závěr nelze popsat ani náznakem, protože bych vás mohlo ochudit o nějaké překvapení. Takže už je jasné, že bude svým způsobem ohromující.
Kniha je opět čtivá a výstižně popisná. Autorce se podařil vykreslit katastrofický svět velmi věrohodně. Jedině co mi chybělo, byl popis moci uvnitř Dómu. V náznacích byl vysvětlen, ale myslím, že nebyl využit plně potenciál tématu. Patridge byl pro mě, jak lekla ryba, takový nijaký a lítostivý. Pressia byla bojovnice věřící v dobro a v jeho nápravu, zamilovaná do Bradwella. Nejlépe byla popsána postava El Capitána. Ze zlého člověka se postupně přetvářel v hrdinu. Byl skvěle vykreslen a nejvíc vyčníval. Bradwell s Lydou byli trochu upozaděni. Přesto sehráli důležitou roli v příběhu.
Celkově jsem postrádala hlavní jiskru v příběhu. Bylo to dobré, ale ne vynikající. Přiznám se, že nevím, jestli bych celou trilogii četla ještě jednou. Pro ty co četli první dva díly, je povinností si přečíst tento třetí. Pokud jste ze série nečetli vůbec nic a máte rádi dystopie, tak doporučuji. Není to úplně strhující akcí, i když té je tam dost. Ale je to velmi dobře popisné jak v postavách, tak v okolní krajině. Hlavně je děsivě šokující, co může udělat jeden šíleně geniální vědec. Takže kniha vede i k zamyšlení.
Foto: Nakladatelství Jota
