Jednu knihu jsem již od tohoto autora četla. Byla to Anna a více méně se mi líbila. A tak jsem se těšila i na tuto. Je určena dětem od sedmi let. Jsou zde zvláštní, líbivé ilustrace a milý, zvláštní příběh. Celkově je prostě zvláštní. Je to malý formát knihy a krátké povídání s koncem, který jsem až tak nepochopila. Budu věřit, že je to pohádka a konec je dobrý. Knihu jsem měla přečtenou za deset minut. Nějak jsem to vše dohromady nemohla pobrat. Byla jsem z toho tak mimo, že jsem zavolala všechny tři děti (věkové rozmezí tři až deset let) a každý si ji měl prohlídnout a říct mi, jak se mu líbí. Nejvíc se líbila té nejstarší, oba kluci jen prolistovali a řekli hezká. Žádné nadšení se nekonalo.
Ani se nedivím, když jsem jim ji začala číst nahlas, tak je to moc nebavilo. Líbily se jim obrázky a moje vlastní povídání k nim. Příběh v knize je vyprávěn malým plyšovým medvídkem Antonem. Popisuje dobrodružství se svým nejlepším kamarádem chlapcem Jonatánem. Text je hodně osekaný. Jedna stránka je o tom, že jsou na kole v obchodě, pak skok a nevím jak, ale ocitli se v letadle a letí na měsíc. Bum a z měsíce jsou v ponorce. Pak ve vlaku a ve vrtulníku. Nakonec jsou opět na kole a jedou velmi rychle. Srazí se s dodávkou a medvídek velmi smutným stylem popisuje, jak byl sám v nemocnici na židli a pak ho rodiče vzali domů na poličku k ostatním hračkám. Tak trochu depresivní. Ani slovo, jak se Jonatán uzdravuje. Také bych čekala, že medvídek bude s Jonatánem. Na poslední stránce jsou sice spolu, ale s divně vyznívajícím textem. Dcera se mě taky ptala, jak to tedy dopadlo. Přijde mi, že tato dětská kniha je spíše směrována na dospělé. Obrázky se mohou kochat všichni, ty se mi moc líbily, jsou opravdu velmi nádherné. Ale také myslím, že udělají radost spíše dospělým. Text je prostě jiný. Je to zcela netypická kniha a záleží na vkusu čtenáře.
Foto: Nakladatelství Albatros
