Josef Urban – 7 dní hříchů

Příběh je napsán dle skutečných události na konci druhé světové války v pohraničí, v okolí Šumperka. Moc knihy na válečná témata nemusím, co se mi narodily děti jsem na to citlivá ještě víc. Nezavírám před tím oči, vím, že se to dělo a ve světě děje. Ale proč sama sebe zbytečně trápit věcmi, které neovlivním? Této knize jsem neodolala. Zaujala mě anotace a silný příběh o zradě, lásce a přátelství. Kniha je opravdu skvělá, ale měla jsem pravdu.


Celou jsem ji četla s pocitem svíravého žaludku. Pořád jsem čekala, co se tam zase bude dít špatného na lidech. Chápu, že válka je hrozná a na konci, že lidé mají v sobě křivdu a chtějí se mstít. Odpustila bych zlodějnu, rabování, rozbíjení věcí, ale to jen od těch, kterým válka opravdu ublížila. Ale takoví posluhovači a zbabělci, kteří jsou vždy na té lepší straně a pak ubližují nevinným lidem, kteří mají náhodou špatné občanství, ale nikomu vědomě nic zlého neudělali, jsou nejhorší. Je mi jedno jestli je to Němec nebo Čech, ale pokud nikomu neublížil, tak ho třeba prostě vyženu, ať jde zpět do Němec, ale nebudu znásilňovat, bít člověka hlava nehlava, zabíjet jen pro své potěšení a tato kniha je toho svědectvím, že se to dělo. Je to hnus.
Hlavní postavou je lesník Jan Olšan. Před válkou se oženil s Němkou Agnes. Se svadbou nesouhlasili ani jedni rodiče, ale přesto se vzali. Jejich soužití je první dva roky hezké – i přes válku. Později Agnes přemluví Jana, aby přijal německé občanství. Jan to nakonec podepíše, ale cítí se zrazen a pomalu se od sebe vzdalují. Na konci války je Agnes svědkem rabování a vidí i tváře velmi známých lidí, kteří nechtějí být prozrazeni. Agnes se ocitá na útěku. I Jan je pro ně nepohodlný a pod záminkou ho zavřou do lomu k dalším německým zajatcům. Tam potkává Agnesiina bratra Jurgena. Utečou a spolu stráví sedm dní hledáním Agnes. Vyprávění se střídá z Janova i Agnesiina pohledu. Vše je ještě doplněno vzpomínkami na minulost, které jsou psány jiným typem písma. Tak jsem se v tom dobře orientovala. Válka je zvěrstvo a to, co se dělo v Sudetech po válce je taky děs. Kniha ve mě zanechala pachuť čeho všeho jsou lidé schopní. Je dobře, že se o tom píše, je potřeba to připomínat. Ale bohužel lidé jsou nepoučitelní, je to vidět v každé době. Nezbývá než se jen modlit, ať ta naše doba je tohohle vyvarována.

Foto: Nakladatelství Fragment


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353