Humorný román s podtitulem Ani bílý plášť nezakryje zelené mozky nás přivádí do prostředí vojenských lékařů. Hrdina knížky, vojenský medik Michal Kunc, vzpomíná na studia medicíny na vojenské škole, střety s vojáky z povolání, absurditu doby i to, jak se s humorem a nadhledem sobě vlastním po svém se všemi situacemi vyrovnával.
Bylo to, přiznejme, především pomocí divokých pitek, které končily dobře jen s velkou dávkou štěstí a díky jeho mistrovskému umu »ze všeho se vykecat«, a také díky kamarádům-kolegům, kteří s ním vždy »drželi basu«. Knihu doplňují ilustrace Petra Urbana.
Hlášky z knihy
„Ty vole,“ heknul Andrej, „dva roky základní služba, a medicína k tomu. To je kurva škola pro supermany, nebo co?“
„Teď je deset minut přestávka, kouří se na chodbě u popelníku. Soudruh vojín Michal Kunc půjde se mnou.“ Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že soudruh vojín Kunc jsem já a že bych si na to asi měl zvyknout.
„Sedni si, soudruh Kégl,“ kývnul Šourek ke druhé židli. „Pokud se neznáte, tak se seznámíte potom. Tady soudruh Kunc bude předseda ZO SSM a ty ho, soudruh Kégl, navrhneš. On navrhne tebe na místopředsedu! Můžete jít…“
„Jak jsem pochopil na politickým školení mužstva, tak nejpozději do konce měsíce nás napadne meinheimská divize podlejch americkejch hrdlořezů, a pokud budeme v první linii, tak nepřežijeme půl hodiny. My ovšem mír ubráníme, i kdyby neměl zůstat kámen na kameni.“
Foto: Nakladatelství XYZ
