Jiřího Holuba jsme znali jako autora knížek pro děti. Publikoval povídky ve sbírkách tvůrčí skupiny Hlava nehlava (Zuby, nehty, Tisíc jizev, Ruce vzhůru) a vydal dvě půvabné knížky s notnou dávkou humoru a velkou mírou fantazie. V roce 2009 v Knižním klubu spatřila světlo světa knížka Kolik váží Matylda, o rok později, v roce 2010 se na knižních pultech zabydlela strašidla z Nnakladatelství XYZ Vzpoura strašidel.
„V letošním roce nás autor překvapil – myslím nás, kterým se jeho knížky pro děti a dospělé s duší dítěte líbí. Do světa vypustil svůj první román pro dospělé Zádušní mši pro hraběnku (Knižní klub). Trošku jsem se obávala, zda vyložený humorista, autor, který dokáže vidět svět dětskýma očima a skvělým dětským jazykem jej popsat, dokáže vstoupit do nových vod. A aby si to ani trošku neusnadnil, hned se pustil do historického tématu.
Nezklamal! Ač vážné a ne vždy veselé téma je zpracováno s humorným nadhledem, posunuje nás vpřed vtipnými dialogy a všichni aktéři dramatického příběhu s roky v mysli nestárnou. Jaké pohlazení…“ říká o Holubově novince Jana Semelková.
Průvodkyní příběhem je nám Johanka Doubková, dcera správce zámku. S vtipem a nadhledem nám vypráví o událostech, které se semlely na onom panství v rozpětí pětačtyřiceti let. Poprvé se s ní setkáme na konci války, kdy za dramatických okolností opouští zámecká rodina Lhotu. Jsou to Němci, kteří musí opustit svůj domov a míří do Rakouska. Nikoho nezajímá, že byli dobrými pány a za války mnoha lidem pomohli. Pro osmiletou Johanku jde o noc plnou pláče, loučení a hlavně o noc, kdy ztrácí tatínka, kterého zastřelil udavač Krause, jenž vedl k zámku skupinu vyvlastňovatelů. Johanka nechápe, proč nikdo není potrestán, táta přece hájil zámek před drancováním.
Po zestátnění Lhoty Johanka zůstává s maminkou na zámku. Maminka se stala kastelánkou a dcera jí často pomáhá provádět návštěvníky po komnatách. Johančiným snem je studium historie. Ani ne tak kvůli tomu, kde bydlí, jako spíš kvůli spolužáku Honzovi, kterého tajně miluje. Na studia se dostane, ale s Honzou, který si také vybral dějiny, se nepotkává – on je v Praze, ona v Brně.
Jednoho dne v sedmdesátých letech přijde mamince dopis z Rakouska. Kněžna Sofie zemřela a její poslední přání bylo, aby její popel byl uložen v zámecké kapli na Červené Lhotě. Maminka k údivu už dospělé Johanky začne organizovat přes veškeré nebezpečí velikou akci. Svolává bývalé služebnictvo a před zraky zákeřného Krauseho (bydlí přímo u zámku) začínají přípravy…
Zkrátka strhující příběh plný lidského porozumění a vzájemné tolerance si přečtěte sami, opravdu stojí za to. Navíc, autorův humor, který tak dobře známe z jeho textů pro děti, hladí i tady – i když trošku dospěle, rošťáctví z něj nezmizelo.
Pojďme tedy navštívit Červenou Lhotu, vraťme se do doby ne až tak daleké. Zamysleme se nad spravedlností, zkusme přivolat historii. Ostatně, to umí Jiří Holub nadmíru dobře, protože historie je – jak vidíme v jeho knihách – jeho velkou inspirací, zálibou i zaměstnáním. Všichni, kdo se obávali, zda Jiří Holub dokáže vstoupit do literatury pro dospělé, se už obávat nemusejí. Umí a jde mu to skvěle!
Foto: Knižní klub
