Na díla pana Hájíčka jsem slyšela ze všech stran samou chválu. Takže je jasné, že i já jsem si chtěla přečíst jednu z jeho knih a utvořit si názor. Povídky po určitých zkušenostech nemusím. Zde jsem ale neodolala. Když jsem měla možnost si je přečíst, se zvědavostí a ráda jsem tak učinila. Přes drobné počáteční rozpaky jsem knihu dočítala se spokojeností a s dojetím. Poslední povídka byla jedna z nejhezčích. Celkově se mi to moc líbilo a ráda si přečtu další knihy tohoto autora.
Všech dvacet povídek je zasazeno do venkova v Jižních Čechách. Většina povídek se odehrává ve vesnici Neměřice. Tím pádem se v povídkách objevují stejné osoby, za což jsem byla ráda. Autor je vykreslil tak jednoduše a výstižně, že jsem chtěla vědět, jak je to s nimi dál. V některých byl zachycen pouze okamžik jednoho večera. Malinko mi chyběl konec, přesto se mi to líbilo. V některých byl zachycen celý život. To je pro mě mistrovská práce. Na pár stránkách vystihnout podstatu toho daného člověka, ukázat ho jak se jeví lidem a pak v pár větách odkrýt jaký je doopravdy. Je to jakoby jste se dívali na maškarní bál. Chvíli někoho vidíte s maskou, představujete si, kdo se za ní schovává. Pak masku sundá a vy jen zíráte, kdo to doopravdy je. Každá povídka má své kouzlo a nic se neopakuje.
Přidejte si poetický popis venkovské krajiny a ocitnete se jako já ve vzpomínkách na dětství. Tehdy jsem jezdila na prázdniny k babi, k tetě a strejdovi. Měli býka a každý večer jsme jezdili gazíkem na futro a běhali po lese a po loukách. Sbírali jahody a cítili se šťastní. Těšila jsem se na večer, kdy mi babička povídala ty nejhezčí pohádky, které si moc nepamatuji. Ale moc dobře si vzpomínám na pocit lásky a všeho krásného kolem. Při čtení se mi obrázky míhaly před očima a já cítila vůni posečené trávy. Co je hezčího, než se při čtení cítit spokojeně?
Jemně vám nastíním poslední povídku, která udělala dokonalou tečku za celou knihou. Popisuje osud hospodářství č.p.8. Ve zkratce se dovíme, kdo tam za dlouhá léta žil a co se mu stalo. Postupně se dostáváme do přítomnosti k současným majitelům, kteří si získají vztah k tomu předešlému, který zde je v podnájmu. Tak lehce, prostě a výstižně jsou popsány těžké osudy lidí a přitom jde cítit ze slov víra v dobro lidí, které uzavírá kruh života v jednom hospodářství.
Určitě jste už pochopili, že se mi kniha velmi dobře četla. Jsem moc ráda, že jsem pro sebe objevila dalšího českého spisovatele, který umí psát. Podle Databázeknih nejsem jediná, takže vidím, že je úspěšný.
Pan Hájíček má přijet k nám do knihovny do Valašského Meziříčí 6. října na autorské čtení a pokud to nestihnu, bude ještě 7. října v Rožnově, vždy v 17 hodin. Pokud to půjde, nenechám si tuto akci utéct. Těším se. Ráda vám pak dám vědět, jaké to vše bylo. Takže se těšte i vy.
Foto: Nakladatelství Host
