Jenny Milchaman – Když padne noc

Mrazivý thriller. Thrillerů jsem četla málo, ale zatím žádný nebyl mrazivý. Nejvíc se tomu přiblížil tento. Dlouho jsem při čtení neměla tíživý a nervózní pocit z osudů hrdinů jako u této knihy. Šíleně moc jsem si přála konec. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne a chtěla jsem to mít za sebou, abych už měla klid. Já vím, proč těchto knih čtu méně. Nemám na to nervy. Takže za mě je tato kniha výborně plíživě mrazivo čtivá.

když padne noc
Přestože se děj odehrává během jedné noci a vystupuje tu pět hlavních osob, dokázala mě kniha chytnout a nepustit. Měla jsem ji přečtenou za jeden den. Aspoň k něčemu je nemoc dobrá. Mám více času na čtení.
Hlavní postavou je Sandy, matka patnáctileté Ivy a manželka outdoorového sportovce Bena. Postavili si v horách luxusní dům a jsou zdánlivě spokojeni. Píšu zdánlivě, protože od začátku jsem tušila, že něco v rodině nehraje. Proč Sandy lže Benovi v malých věcech? Ve vyprávění se střídá se Sandy trestanec Nick. Vidíme, co se děje v jeho hlavě při útěku z vězení. Jeho chladnokrevné počínání s bezohledností mě fascinovalo. Já vím, že takoví lidé existují, ale přímý kontakt, i když pouze knižní, je zajímavý. Prostě pro někoho je na prvním místě jeho vlastní já a ať udělá cokoli, je to správné. Mezi těmito dvěma vypravěči je vždy vsazena kapitola do minulosti, kdy sledujeme Nickovo dětství. Je tu ukázán jasný příklad opičí matky. Ať Nick udělal cokoliv, matka ho vždy omlouvala. Pro ni byl Nick nejúžasnější, nejchytřejší a nejlepší dítě na světě. Hodně jsem přemýšlela, zdali by se Nick choval jinak, kdyby vyrůstal v normálně milující rodině. Nevím, ale fakt by mě to zajímalo. Myslím, že by byl jiný. Věděl by, že za špatný čin hrozí trest. Matka ho nikdy netrestala, jen chválila a podporovala – ve všem, i v tom špatném. Musím říct, že návraty do minulosti byl skvělý nápad. Bavilo mě to a hlavně přitahovalo.
Už ze začátku se dá tušit, že vše bude nějak propojené. Dokonce i já jsem to uhádla. Ale vůbec mi to nevadilo. Příběh si držel mou pozornost až do konce, který byl napůl překvapivý a napůl předvídatelný. To si musíte přečíst, abyste pochopili.
Knihu vřele doporučuji všem, kteří mají rádi drama s postupně odkrývanými souvislostmi. Psychologie postav je výborně prokreslena a já si je všechny uměla dobře představit. Možná proto na mě kniha tak působila. Přála jsem všem takový konec, jaký si zasloužili. Což se mi ve všech případech nesplnilo.
Také musím pochválit obálku. Je nádherná, opravdu z ní mám pocit sněhové bouře. Nakladatelství Mysterypress má dobře našlápnuto vydávat skvělé tituly. Je to již druhá kniha (první byl genealogický thriller Stopy v krvi), která mě hodně zaujala. Těším se na další.

Foto: Nakladatelství Mysterypress