O víkendu jsem byla se svou dcerou v Praze. Zhlédly jsme dva muzikály, prošly jsme se po památkách, prošmejdily jsme obchody, prostě správná dámská jízda. Do vlaku jsem si vybrala tuto romantickou knihu. Moje volba byla správná. Je to milé a hlavně pohodově romantické, takže mi tříhodinová cesta vlakem utekla raz dva.
Kniha se velmi dobře četla, romantika v knize je něžná a nepřeslazená. Hlavní hrdinka Helena hledala ve svých dvaceti osmi letech nejen sebe, ale překonávala zažité společenské konvence. Děj se odehrává v letech 1923-1925. S Helenou se setkáváme v těžké nemoci v Londýně, aby se poté zotavila v Paříži u své milované tety Agnes. Pro ukrácení chvíle se zapsala do výtvarné školy. Tam poznává tři dobré kamarády, kteří ji podporují a dodávají jí sebedůvěru, že jako malířka je dobrá. Aby uvěřila v sama sebe, čeká ji trochu delší cesta, na které potká sympatického Američana Sama, jež skrývá pár tajemství.
Je osvěžující, že Helena potkává v Paříži skutečné postavy ztracené generace umění a kultury jako Saru a Geralda Murphyovi nebo Ernesta a Hadley Hemingwayovy. Celkově vylíčení poválečné doby je zajímavé. Dopady války zasáhly do nejedné rodiny. V případě Heleny jde o jejího bývalého snoubence Edwarda i Sama. Taktéž je výstižně popsaná Londýnská společnost, která odsoudila někoho za něco, co ani neudělal.
Je to druh knihy, která na mě netlačí. Nechá mě v klidu čtení přerušit s pocitem, že se těším na další pokračování. Není dějově naléhavá, ale přirozeně romantická. Obálka je nádherná a dobře podtrhuje charakter a atmosféru knihy. Našla jsem pár gramatických chyb, ale v rámci pohlcení knihou jsem je neřešila. Mně se kniha prostě líbila.
Foto: Nakladatelství Jota
