Nakladatelství Epocha vydává nový titul: 5. svazek edice Traumata války: Jan Němeček, Daniela Němečková – Prototyp zrady. Životní příběh Augustina Přeučila.
Příběh programové zrady – tak by se daly nazvat osudy Augustina Přeučila, československého pilota, který z příkazu gestapa odešel v roce 1939 do exilu. Zamířil nejprve ke vznikající československé vojenské jednotce do Polska, na prahu války odjel do Francie a později do Velké Británie, odkud jako příslušník RAF dezertoval. Ulétl s britským stíhacím letounem a s cennými informacemi zpět do nacisty okupované Evropy. V Protektorátu Čechy a Morava pak působil až do konce války jako placený konfident ve službách gestapa. V dějinách našeho odboje není tak specifický případ zrady. Proto ani poválečný trest za Přeučilovy zločiny při přelíčení před mimořádným lidovým soudem nemohl znít jinak než – smrt.
Téma bylo zpracováno i na základě rozsáhlého studia nově objevených dokumentů z domácích i zahraničních archivů. V intermezzech je rozšiřují ucelené příběhy dalších konfidentů, původně vojáků naší zahraniční armády – Antonína Vašíře, Viliama Gerika a Karla Čurdy.
O autorech:
Doc. PhDr. JAN NĚMEČEK, DrSc. je vedoucí vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR v Praze. Specializuje se na československé dějiny první poloviny 20. století, se zaměřením na období druhé světové války a na dějiny československé zahraniční politiky. Autor mnoha publikací, odborných studií a velkých edičních projektů – například ediční řada Dokumenty československé zahraniční politiky 1918–1945.
Mgr. DANIELA NĚMEČKOVÁ je interní doktorandka Katedry právních dějin Právnické fakulty UK, odborně se zabývá retribucí ve středních Čechách. Osudy A. Přeučila zkoumala již v roce 2013 v rámci soutěže Studentské vědecké odborné činnosti; za tuto práci získala fakultní i celostátní ocenění. Je spoluautorkou kapitoly o procesu s Jířím Stříbrným v monografii Oběti komunistické spravedlnosti. V roce 2015 obdržela Cenu Josefa Hlávky.
Titul je možno zakoupit také jako E-knihu ve formátech e-pub, pdf a mobi
Edice představuje nové pohledy na vojenské konflikty, jejichž traumatizující dopad lze sledovat i desítky let po jejich ukončení. Příběhy obětí, svědků a zločinců zrcadlí hluboké společenské otřesy, které zejména Evropě přinesla válka. Odborně pojaté publikace se budou zabývat také každodenním životem „malých“ jednotlivců stižených válkou, a to na pozadí přelomových událostí starého kontinentu.
Ukázka:
[…] V Anglii nebylo tedy zprvu zcela jasno, co se vlastně stalo: první informace hovořily o Přeučilově letounu, padajícím do moře. Avšak brzy přišly z pevniny varovné signály. Již dvanáct dní po jeho úletu do Němci okupované Evropy, 30. září 1941, přišla do Londýna zpráva adresovaná Cpt. Pageovi z War Office, hovořící o událostech, které se staly u obce Ortho:
„Ze zcela spolehlivého zdroje: 18. září v 18 hodin a 15 minut (greenwichského času), poté, co opsalo celou otočku, přistálo úspěšně v Ortho (poblíž Laroche) jednomístné letadlo šedé barvy. Vystoupil z něj pilot v anglické uniformě a poté, co obdržel civilní oblečení na sousedním statku, opustivši svůj stroj, zmizel v lesích. Pilot hovořil francouzsky.
Následující den, devatenáctého, v 5 hodin greenwichského času, upozornil místní strážník Němce. Ti poslali padesát mužů, kteří marně prohledali celé okolí. Chvíli před jejich odchodem vyšel pilot ze sousedního lesa a zamířil přímo k Němcům, s nimiž se začal bezprostředně bratříčkovat. Okamžitě označil osoby, které mu poskytly oblečení, uváděje dokonce skladbu rodiny. Následovalo okamžité zatčení čtyř osob: rodičů a jejich dvou dcer.“
O předání zprávy se zasloužili členové belgické zpravodajské sítě Clarence, která navazovala na tradice zpravodajské sítě La Dame Blanche (Bílá paní) z dob první světové války a vznikla (či spíše obnovila činnost) již po belgické kapitulaci 28. května 1940, a to pod velením veterána Walthère Dewé-a, jenž zahynul 15. ledna 1944 v Bruselu při pronásledování gestapem. Spojení s Londýnem síť udržovala nejprve přes kurýry, od ledna 1941 navázala i kontakty prostřednictvím vysílaček. Tato síť, jež čítala na 1547 odbojářů, poslala do Londýna na 872 radiotelegrafických depeší a 163 zpráv, dopravovaných kurýry přes Francii a Španělsko.
Pozdější zpráva Clarence přinesla přesnější údaje o zatčených osobách: jednalo se o Léona Charliera, hajného, a jeho manželku; dále o podkováře Amanda Duranda a o jednoho mladého muže, v místě cizího. Dodatečná zjištění belgického odboje přinesla pak nové podrobnosti o přistání Přeučilova letounu:
„Zde jsou doplňující informace, které se nám podařilo o této události nashromáždit: V momentě přistání bylo ještě jasno. Pilot místním oznámil, že měl poruchu s palivem a že kvůli nedostatku paliva nemohl zažehnout stroj. Místo, kde se stroj nachází, je v močálovitém terénu málo vhodném pro přistání, zatímco nedaleko odtud se nachází lepší terén, který byl Němci užíván jako letecký prostor v roce 1918.
Stroj byl netknutý až na vrtuli se čtyřmi listy, která se zlomila, a zničené pravé kolo. Pilot byl na palubě sám. Byl lehce zraněn na hlavě. Dle tvrzení místních obyvatel hovořil francouzsky s přízvukem snad českým (toto přesvědčení možná vyplývá z přítomnosti dvou tříbarevných praporků natřených na obou stranách kabiny, které připomínají českou vlajku).
Muž se 19. září okolo 10. hodiny sám od sebe šel, zvedaje ruce, vzdát Němcům. Vyšel z lesa u Barrière de Champlon, 12 kilometrů od místa přistání, v momentě, kdy se Němci chystali k odchodu, neboť považovali své pátrání za neúspěšné. Podle nepřímého svědka byl pilot viděn, jak 19. září vtipkuje s Němci a kouří s nimi….“
Foto: Nakladatelství Epocha
