Kniha Živoucí kruh od Jana Bílého je o velmi těžkém a starobylém tématu, které je tu ale zpracováno s neobyčejnou lehkostí a srozumitelnou. Čtenář se potká s neobvyklou emocí: s jakousi přirozenou touhou, s jakýmsi věčným „vždyť je to TAK, tak proč to TAK není!“ Návrat do cyklického času – jakkoliv to zní složitě, je to o navrácení fascinace světem, časem, fázemi roku a starobylými svátky. V tomhle prožívání je naše duše doma.
Jen jsme to už dávno zapomněli vlivem tlaku rádoby vyspělé civilizace.
Náhle jako čtenář opět pochopíte, proč citlivý člověk v dnešní době zažívá ten plíživý pocit vykořeněnosti….
„… Začali také spolu mluvit výlučně prostřednictvím malých krabiček, které, kdykoliv tyto na sebe upozornily, přikládali k uchu se slovy: ,Sakra, už mě zase někdo otravuje.ʻ Jejich dětská zvídavost a schopnost úžasu se vytratily stejně, jako jejich radost a štěstí. Zde by naše pohádka mohla skončit. Ale protože každá počestná pohádka by měla mít šťastný konec, budu vyprávět ještě kousek.
Nějakou dobu poté, co jim došla ropa a uhlí a delší dobu poté, co se všechno to škodlivé záření z jejich porouchaných elektráren vyzářilo, poté, co v důsledku všeobecného nedostatku všeho, co jejich krabice potřebovaly, tyto zhasly, a také už dávno nesvítilo žádné pouliční osvětlení, tehdy opět vyšly hvězdy. Lidí zbylo tak málo, že se jim nevyplatilo mezi sebou ani válčit, ani trumfovat sousedy, a tak měli hodně času. Samočisticí schopnost matky přírody se ukázala překvapivě větší, než vědci předpokládali – zato vyhynula většina vědců. Moře tehdy bylo docela čisté a tu a tam z něho vyskočil delfín. Protože už nebyly ulice, zmizela také pouliční kriminalita, a tak se lidé nebáli se zvečera procházet a v noci vysedávat na břehu moře, u ohňů pod Lunou a Mléčnou dráhou, a vyprávět si prastaré příběhy.
A tu, jednoho večera, doprovázena šuměním mořské pěny a rozkvétáním mořských sasanek, uprostřed rejdících ryb a moudrých chobotnic, vystoupila z vod a jemného oparu vznášejícího se těsně nad slaným horizontem Venuše. Krásná a zářící, plná lesku a obdivu. A všechno mohlo začít znovu…“
Tato kniha umí neobyčejně vystihnout pocity, tak hluboce zasunuté, že už si je ani neuvědomujete. Velkou výhodu z hlediska čtenáře spatřuji v tom, že o poměrně těžkém tématu (který naprosto vybočuje z tradičních duchovních čtiv a když už, tak je to většinou nezáživné těžké čtení), dokáže Jan Bílý psát velmi chytlavě a rozvíjí logiku, kterou si doslova uváže vaši vlastní myšlenku a už už… se nedokážete odtrhnout, protože v duchu přikyvujete a… sami hledáte řešení.
No posuďte sami. Jak je to třeba s Velikonocemi:
„Ať už ale patronovala svátku jara jakákoliv bohyně, patriarchálnímu křesťanství to moc nevyhovovalo. Jak ale vymýtit pohanské uctívání jara, plodnost a sexuálního spojení mezi mužem a ženou? Možná že to byla náhoda, pravděpodobně ale záměr: V bezženství žijící mniši přišli na jednoduché řešení – svátky plodnosti se budou slavit v období ubývajícího Měsíce! To je ovšem stejně smysluplné, jako byste chtěli pořádat tantrický rituál na hřbitově!“
Ha! A jsme u toho. A takových přešlapů, které si civilizovaný člověk udělal ve vnímání cyklického času (ať záměrně nebo nezáměrně), je tu celá řada. Je to tu nejen o vlivech Luny, která je pro pochopení jednotlivých životních cyklů, na kterých v podstatě stojí samotná podstata bytí a žití, ale také o ročním cyklu, o cyklu našich duší a o rozdílu mezi ženským vnímáním cyklického času a o lineárním času, který zase vnímají muži.
Autor tuto knihu psal při svém pobytu na Krétě, kterou považuje za magickou.
Moc se mi líbí závěrečná myšlenka nad jeho knihou Živoucí kruh. Jen rozhazuje semínka k přemýšlení, učte se sami… a dejte mu vědět, když budete mít pocit, že nemá pravdu. Však jeho žáci, jeho účastníci workshopů a mužských kruhů, jsou pro něj největší inspirací a celý svět je obrovskou výzvou a labyrintem k hledání. Souhlasím s ním, protože právě o tom všem život je.
O autorovi
Jan Bílý, nar. 1954, emigroval v roce 1976 do Německa a od roku 2002 žije a pracuje opět v České republice. Lektor seminářů osobního rozvoje, systemických konstelací a mužských kruhů. Autor pěti knih (Úžasná síla celku, Láska, vztahy, konstelace, Růže pro Plúta, Co se stalo s Popelkou po svatbě a Kruh mužů) a mnoha článků v médiích a na svém blogu www.janbily.blogspot.com
Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz
Foto: Nakladatelství Synergie Publishing SE
