Vychází první svazek napínavé románové trilogie z časů dobytí Anglie Normany. Příběh normanského válečníka Tancreda Ve znamení meče vypráví britský historik a spisovatel James Aitcheson.
„Období kolem normanské invaze mě poprvé začalo fascinovat, když jsem ještě studoval v Cambridgi,“ říká britský historik a spisovatel James Aitcheson. Jeho zájem se odrazil v románové trilogii, jejíž první díl právě vychází. Vzrušující příběh, naditý bitvami a intrikami, autor netypicky vypráví z pohledu vítězných Normanů.
„Dobytí Anglie Normany je jeden z rozhodujících milníků anglické historie a letopočet 1066 je na ostrovech hluboce zakořeněný v obecném povědomí. Zatímco však události toho osudného roku byly mnohokrát převyprávěny, co se dělo poté, už tak známé není,“ píše Aitcheson v doslovu ke své knize Ve znamení meče.
Angličané nebyli poraženi najednou na bitevním poli u Hastings, ve skutečnosti to trvalo několik let. Léta následující po roce 1066 byla bouřlivá a podrobení Angličané se jen pomalu vyrovnávali s novými, cizími vládci. Anglie na počátku roku 1069 byla stále rozděleným královstvím. Jih a střed se podřídily relativně rychle – během týdnů po porážce krále Harolda u Hastings – a patrně již v té době přijaly přítomnost nájezdníků v zemi jako skutečnost, i když nepřijaly Normany samotné. Do léta 1068 postoupila armáda krále Guillauma na severu až k Yorku, kde král vybudoval hrad a svého jmenovce Guillauma Maleta jmenoval vikomtem. Nicméně tady jeho moc končila, protože Northumbrijci mu stále odmítali přísahat poslušnost. Mezi roky 1067 a 1068 proběhlo několik pokusů dosadit do oblasti anglického hraběte, který by byl loajální králi Guillaumovi a současně přijatelný pro místní obyvatele. Avšak všechny tyto pokusy se setkaly s neúspěchem. Nakonec – kolem vánoc 1068 – jmenoval král hrabětem Roberta de Commines a vyslal ho na sever, aby provincii dobyl silou. Právě tahle epizoda a její následky tvoří osu knihy Ve znamení meče..
„Při psaní románu jsem se snažil zůstat z velké části věrný historickým událostem. Northumbrijské povstání – včetně bitvy v Durhamu, smrt hraběte Roberta de Commines, obléhání Yorku a jeho osvobození králem Guillaumem – se skutečně událo v prvních měsících roku 1069 v popsaném sledu. Tancred
a jeho společníci jsou sice fiktivní postavy, ale mnohé další jsou založené
na skutečných historických osobách,“ vysvětluje Aitcheson.
Román Ve znamení meče vrcholí v okamžiku, kdy král Guillaume v březnu 1069 vysvobodí York z obležení. Ale jak se brzy ukáže, je to jen začátek nepokojů, kterým budou Normané čelit, a Tancredův boj bude pokračovat.
Z anglického originálu Sworn Sword vydaného nakladatelstvím Preface 2011 přeložila Petra Pachlová
Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2016
Odpovědná redaktorka Adéla Tošovská
Počet stran: 424
Cena: 368,- Kč
První vydání
Anotace:
Ve znamení meče je první díl románové trilogie z doby těsně po normanském vítězství na britských ostrovech. Hlavní hrdina Tancred bojuje na straně Normanů, kteří nemají ani tři roky po rozhodující bitvě u Hastings (1066) své panství v Anglii jisté a musí čelit povstáním neustále doutnajícím mezi původními anglosaskými obyvateli. Tancred je středověký rytíř, který se nejlépe cítí ve válečné vřavě, ve světě fyzické síly a jednoznačných povelů. Ve službách normanského šlechtice pomáhá udržovat mír na samé hranici normanského vlivu v severní Anglii. V situaci, kdy Normané ztrácí město Durham a schyluje se k rozhodující bitvě o York, je Tancred pověřen poněkud záhadným úkolem doručit zprávu do kláštera na jihu Anglie. Ze zdánlivě náhodné odbočky mezi bitvami se stává hlavní zápletka, když Tancred zjistí, že zpráva je určena vdově po posledním anglosaském králi Haroldovi…
Román, který je poněkud netypicky vyprávěn z pohledu vítězných Normanů, nabízí vše, co čtenáři od románu ze středověké Anglie očekávají: napětí mezi francouzskou raně středověkou kulturou s jejími ideály lenní oddanosti a vojenské cti a tajemným světem anglosasko-keltské civilizace, dále líčení bitev, pletichy a intriky mocných a samozřejmě milostnou zápletku.
O autorovi:
James Aitcheson se narodil v roce 1985 ve Wiltshire v jihozápadní Anglii a během studií historie na Emmanuel College v Cambridgi se začal intenzivně zajímat o anglický středověk, zvlášť o anglosaské období a následné ovládnutí Anglie Normany. Právě tato událost totiž znamenala zásadní obrat ve vývoji země.
Ve znamení meče je autorův románový debut a zároveň první díl trilogie zasazené do neklidných časů po bitvě u Hastings (1066). Autor v současné době pracuje na svém čtvrtém románu.
Ukázka:
Na tvář mi začaly dopadat první kapky deště tvrdé a chladné jako ocel. Tíha brnění mi drtila ramena a záda i zadek mě bolely. Vstávali jsme za rozbřesku
a většinu dne jsme strávili v sedle. A teď už zalesněné vrchy znovu přikryla noc jako deka.
Stoupali jsme do kopce, ale kopyta našich koní byla na vlhké půdě sotva slyšet. Stezka, po které jsme jeli, byla úzká, z obou stran těsně lemovaná stromy a jen o málo širší než pěšina pro vysokou, a tak jsme postupovali za sebou. Větve bez listí se mi otíraly o ruku, některé jsem si musel odhrnovat z obličeje. Nad našimi hlavami se z mraků snažil vysvobodit úzký srpek měsíce a vrhal
na nás chladné světlo. Pak se přivalila další mračna, déšť zhoustl a bubnoval
o zem. Přetáhl jsem si přes hlavu kápi pláště.
Tu noc nás bylo pět: všichni jsme sloužili našemu pánovi už několik let jako věrní rytíři jeho družiny. Všechny ty muže jsem dobře znal, po jejich boku jsem bojoval tolikrát, že by se mi to nechtělo ani počítat. Tihle muži byli i ve velké bitvě u Hæstinges a přežili ji.
A já jim velel. Já, Tancred z Dinantu.
Byl dvacátý osmý den měsíce ledna roku tisíc šedesát devět od vtělení našeho Pána. A tohle byla třetí zima od invaze, kdy jsme se prvně shromáždili na druhé straně Úzkého moře, nalodili se a za podzimního přílivu ho přepluli. Třetí zima poté, co vévoda Guillaume dovedl u Hæstinges naši armádu k vítězství nad křivopřísežníkem a uchvatitelem Haroldem, synem Godwina, a co byl přijat
v kostele Westmynstre a korunován právoplatným králem Angličanů.
Teď jsme se nacházeli v Dunholmu, dál na severu, než se kdokoli z nás kdy ocitl; byli jsme v Northumbrii, jediné provincii anglického království, která se
i po víc než dvou letech stále odmítala podrobit.
Ohlédl jsem se přes rameno, abych se ujistil, že nikdo nezaostává, a postupně jsem všechny přejel očima. V mých stopách jel Fulcher Fitz-Jean, mohutný muž se širokými rameny. Za ním Ivo de Sartilly, rytíř stejně rychlého meče jako jazyka, pak Gérard de Tillières, mlčenlivý, přesto vždy spolehlivý.
A na samém konci řady, téměř se ztrácející ve stínu noci, se rýsovala vysoká, dlouhonohá postava Euda de Ryes, kterého jsem znal déle a věřil jsem mu víc než komukoli jinému v družině pana Roberta.
Pod plášti měli muži svěšená ramena. Všichni svírali kopí, jenže jejich špičky nemířily k nebi, aby je při útoku snadno stiskli v podpaží, ale byly sklopené dolů k zemi. Věděl jsem, že v takovou noc žádný z nich nechce být venku. Všichni by byli radši pod střechou u plápolajícího ohně se džbánem piva nebo vína, nebo by se se zbytkem armády připojili k drancování ve městě. Stejně jako já.
Foto: www.ivysehrad.cz
