V Nakladatelství Jota právě vychází novinka z ediční řady Beletrie – Opravdové příběhy: Helga Weissová – Deník 1938-1945. Příběh dívky, která přežila holocaust.
Vůbec první vydání autentického deníku dívky z pražské židovské rodiny, která přežila holocaust, vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy.
Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu, jež se stane součástí paměti lidstva.
V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. Dva dny po jeho nuceném odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali.
V češtině vychází autentický deník Helgy Weissové (provdané Hoškové) vůbec poprvé. Doprovází jej ilustrace, na nichž malá Helga zachytila svou touhu po normálním životě, pospolitost lidí žijících v Terezíně, snahu dospělých děti i v tak složitých podmínkách vzdělávat i každodenní podobu života v ghettu. V knize najdete také několik stránek přetištěných ze sešitu, který její příběh uchoval, a rodinných fotografií.
pevná vazba s přebalem / 204 stran / cena 348,- Kč
O autorce
Helga Hošková-Weissová se narodila 10. listopadu 1929 v Praze v židovské asimilované rodině. V prosinci 1941 byla s rodiči deportována do terezínského ghetta, prošla Osvětimí, Freibergem a Mauthausenem. Je jedním z mála bývalých terezínských dětí, které přežily holocaust. Po válce se vrátila s matkou do Prahy, otec nepřežil. Dohonila ztracená školní léta, vystudovala střední grafickou školu a současně externě gymnázium. Složila maturitu na obou školách a pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v atelieru profesora Emila Filly a Aloise Fišárka. V roce 1954 se provdala za hudebníka Jiřího Hoška, má syna, dceru a tři vnučky a dodnes žije v pražském bytě, ve kterém se narodila. Ve své umělecké tvorbě se věnuje převážně válečné tematice. Obrázky, které namalovala a nakreslila při pobytu v Terezíně a které doprovázejí její deník, byly v roce 1998 publikovány v knize Maluj, co vidíš (Zeichne, was Du siehst, Wallstein Verlag) a v roce 2010 v novele I viděl Bůh, že je to špatné (And God Saw That It Was Bad, Yad Vashem Publications), kterou napsal její tatínek při pobytu v Terezíně. Své malby a kresby vystavovala na četných výstavách po celém světě. V roce 1993 byla její tvorba oceněna udělením čestného doktorátu na Massachusetts College of Art v Bostonu. V roce 2009 jí byla udělena Medaile Josefa Hlávky za celoživotní dílo a 28. října 2009 prezidentem České republiky Václavem Klausem Medaile Za zásluhy I. stupně v oboru kultury, umění a vzdělávání.
Fotografie Helgy Weissové z prosince 1941 (tři dny před deportací).
Foto: Nakladatelství Jota
