Hans Hopf – Když děti často stůňou

Kdysi dávno jsem tady psala, že po problémech se žlučníkem jsem se začala zajímat o alternativní medicínu. Pan Cindler, který je přes etikoterapii (tj. mé negativní pocity se odrážejí v nemocech) mi mimo jiné řekl, že nemocná matka rovná se nemocné dítě. Začala jsem uvažovat o spojitosti mezi mnou a dětmi. K tomu jsem si přidala to, co mi řekl na mě a více jsem si začala všímat určitých věcí.

nemocné děti
Tato kniha je malá, co do velikosti, ale velká sdělením. Podtitul má psychosomatika pro rodiče. Vesměs se mi potvrdilo to, co jsem si myslela. Plus mi ukázala nové možnosti a úhly jak se dívat na nemoci dětí. Kniha obsahuje osm kapitol, které postupně rozebírají jisté druhy nemocí. Začíná s otázkou, proč se děti stávají opět malými dětmi v době nemoci. Chtějí být obletovanými, jako kdyby byly miminka. Na příkladech autor ukázal, že často s příchodem nového sourozence stavíme staršího do pozice všeho chápajícího, ustupujícího a rozumného dítěte, kdy si neuvědomujeme, že je také stále malé dítě a utíká k nemoci, ve které se o něj staráme s láskou, jak on si přeje.
Nejvíce mě zaujala třetí kapitola, ve které se autor zabývá nastydnutím, angínou, záněty průdušek, zvracením a průjmem. Jsme často takto nemocní, nejvíce ten nejmladší, který chodí do školky a dle mého je to ráj bacilů. Opět ukazuje na příkladech, že ne vždy za to mohou bacily. Dítěti Melanii s angínou den před tím bylo ukřivděno. I když měla slíbenou vyjížďku na kole s kamarádem, po vztekajícím záchvatu mladšího bratra, jí to bylo zakázáno, jen proto, aby byl mladší bratr uklidněn. Melanie měla být ta chápající a rozumná, která ustoupí. Když Melanie onemocněla, matka si uvědomila, že vždy když je nemocná, předcházely tomu silné emoce a ústupky z pozice starší sestry. Melanie obrátí negativní podněty vůči sobě a raději onemocní, hlavně aby neublížila ostatním.
Na knize se mi mimo sdělení líbilo, promítnutí zkušenosti do příběhu. To mi více přiblížilo situaci k pochopení. Je tu více psychologických informací, takže se mi kniha četla pomaleji, abych se mohla soustředit a pochopit význam. Dalo by se říct, že mě to utvrdilo více si všímat příhod před propuknutím nemoci. U mého nejmladšího syna jsem vypozorovala, že když je nemocný a jsme doma, tak je rád, protože já nemusím do práce, on do školky a jsme spolu. Zde mi autor radí, abych po nemoci podnikla se synem něco, co není pro nás obvyklé. Např. půjdeme do kina, protože už můžeme a radujeme se, že jsme nemoc porazili. Samozřejmě mu to říct. Je tu více rad, jak nejen sobě, ale i dítěti pomoci. Chce to mít jen otevřené oči a vnímat osobnost svého dítěte. Kniha je pro mě velmi zajímavá a věřím, že se k ní budu vracet. Ze spokojeného dítěte, dle mého vyroste spokojený dospělý člověk. Ráda bych pro to udělala vše, co je v mých možnostech. Knihu určitě doporučuji.

Foto: Nakladatelství Portál

1920x1080px_osudy_hvezd


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353