Venku fičí vítr. Sedím v podkroví a mám pocit, že mi odnese střechu nad hlavou. Ve větrné atmosféře jsem dočítala tuto knihu a mám z ní smíšené pocity. Nevím, jestli je to umocněné zvuky z venku, kdy slyším tanec se stromy, jež doprovází, foukává písklavá písnička. Nebo knihou, která měla pro mě až moc stísněnou atmosféru.
I to patří k životu. Ráda čtu příběhy skutečných lidí. Nečekejte zamilované dílko. Takový pocit jsem dostala z obálky, jež na mě dýchla milou romantickou atmosférou. Opak je pravdou. Kniha skrývá v sobě podtóny osamění a smutku. Lehce to vyváží nalezena láska v zralém věku, která v hlavních hrdinech probouzí nerozhodnost, jak žít dál. Zůstat pohodlně v zajetých kolejích nebo udělat změnu, v které riskují neznámý výsledek? A co stáří, které se neumí vypořádat s výčitkami svědomí z chyb, které se udály kdysi v mládí, jejíž následky si nese v alkoholovém opojení doteď. Je to zajímavé vrstvené vyprávění několika osob, které jsou spolu pevně provázané.
Styl autorky je jednoduchý, přímý, úsečný s důrazem na pomalé odkrývání vzájemných spojitostí. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla a začetla se. Autorka ve mně probudila zvědavost co, s kým a kde souvisí. Hodně jsem nad čtením přemýšlela. Takže oddechové čtení je to napůl. Dalo by se říct, že události se odvíjejí pomalu a nic moc se tam neděje. Příběh se soustředí na pocity hlavních hrdinů. Asi od půlky se rozvíjí akce, která se valí k neuvěřitelnému závěru. Musela jsem si to přečíst dvakrát, abych se ujistila, že jsem se nespletla. Příběh má své plusy i mínusy. Předně musíte mít na knihu chuť. Pokud se chcete vnořit do písmenkové klidné vody, ve které za chvíli přistane kámen a vše rozvíří, tak určitě si ji přečtěte. Můžu vám říct, že ji budete opouštět, kdy hladina sice už byla vyhlazena, ale vlnky budete ještě dlouho cítit.
Příběh vypráví pět osob. Šestatřicetiletá Eva, její dvaačtyřicetiletá sestra Elsie, Elsieina dvanáctiletá dcera Lou, Evy a Elsie jednasedmdesátiletý otec Jos a Evin šestačtyřicetiletý kamarád Casper. V knize je jedenáct kapitol. V každé z nich se střídá vyprávění všech pět osob. Dostáváme postupně reálný obraz pocitů, co koho trápí.
Přesto jsem měla pocit, že hlavní osobou je Eva. Eva se cítí velmi osaměle. Bohužel okolí to nevnímá a všichni se soustředí pouze na své problémy. Žádají automaticky a nevědomky Evu o radu a pochopení. Evě se tento luxus nedostává a cítí se více sama a sama. Umocňuje to nezdar v práci s jedním klientem. Eva je psycholožka ve věznici a muž, který na ni zapůsobil, nezvládne začlenění do společnosti po opuštění vězení. A ona mu tak věřila. Přidejte k tomu neúspěch v hledání životního partnera a nemístné poznámky vůči jejímu vzhledu. Každý z jejich blízkých zde líčí své problémy. Od dětských zákeřných vztahů s kamarády, přes partnerské nenaplněné soužití až po výčitky ve stáří, ve kterém hrdina bojuje s pocitem viny a s žitím se sobeckou ženou, ze které je protivná babizna.
Pořád přemýšlím, jestli se mi kniha více líbila nebo nelíbila. Určitě je to dobře napsaný román ukazující postavy bez příkras. Příběh nepoučuje, ukazuje vztahy, tak jak jsou. Je to neobvyklé vyprávění o obyčejných lidech.
Rozhodla jsem se! Kniha se mi více líbila. Dávám ji tři hvězdičky z pěti.
Foto: Nakladatelství HOST
