Začnu oklikou, ale nebojte se, ke knize se taky dostanu. Tajně přiznávám, že jsem fanynka Tomáše Kluse. O hudbu se moc nezajímám, maximálně si pustím rádio. Jedině Kluse si kupuji originál CD – a to je u mě co říct 😉 –, protože ho chci podpořit. Líbí se mi jeho písničky a prostě má pro mě charisma. No a díky němu jsem objevila filmovou pohádku Tajemství staré bambitky. Hraje zde prince a tak nějak mám s ním tuto pohádku spojenou. Pohádky mám ráda, ale z téhle jsem byla přímo nadšená. Vtip, láska, poučení – vše co pohádka má mít. Proto jsem uvítala, když ji edice ČT vydala i v knižní podobě.
Kniha mimo jiné obsahuje texty písniček a fotografie z pohádky na kvalitním papíře. Prostě a jasně celkově je kniha moc hezká. Mám z ní radost. Je napsána s vtipem a s lehkostí, přesně jak filmová pohádka. Pro ty kteří ji náhodou ještě neviděli, jemně nastíním obsah. Bylo nebylo jedno království ve kterém král a královna moc rádi cestovali. Vládu nad zemí svěřili do rukou svých rádců Lorence a Ference. Věřili všemu co jim rádcové řekli a byli rádi, že mají klid na svoje cesty. Netušili, že rádcové vymýšlejí jak získat co nejvíc peněz do své kapsy. Vymáhají daně na vše možné. Když se jim narodil syn Jakub, vzali do služby spoustu lidí na jeho učení a zábavu. Po té odcestovali. Opět netušili, že jakmile vytáhli paty ze zámku nikdo si prince nevšímal. Jakub našel útočiště v královské kuchyni. Za vesnicí žil hrnčíř Karaba, tomu se nelíbilo chování zdejších rádců. Z toho důvodů se dal na loupežení, bohatým bral a chudým dával. Vše se změnilo příchodem dcery Aničky. Při porodu mu zemřela manželka a tak pověsil loupežničení na hřebík a vrátil se k hrnčířství. Plynula doba a Anička s Jakubem vyrostli. Princ se měl v den svých osmnáctých narozenin rozhodnout, zda-li bude vládnout nebo zvolí své zástupce a půjde ve stopách rodičů. Rádcové mu namluvili všemožné hlouposti o vládnutí. A tak se kuchař rozhodl mu ukázat opravdový svět venku. Poslal ho jako kuchtíka na jarmark na nákup. Potkal zde Aničku, která se mu na první pohled zalíbila. Taky viděl a slyšel v akci vybírání nové daně za trakař. Anička poprvé slyšela o loupežníkovi Karabovi. Rozhodla se, že oživí jeho pověst. Jak víte pohádky mají vždy dobrý konec. A tak i tato dopadne tak jak má. Moc se mi líbí námět. Připomíná mi vládnutí této doby. Mnoho lidí na vysokých postech myslí na sebe a krade kde se dá. Možná proto si ji oblíbilo tolik lidí. Vidí chyby rádců, jejich namyšlenost a omezenost, kdy každé své rozhodnut považují za správné a sledují jen své sobecké cíle. Jejich hamižnost tu má koncert. Kéž by se i u nás objevil loupežník Karaba. Ale zpět ke knize, ta se mi moc líbila a věřím, že i dětem bude. Vřele doporučuji.
Foto: Nakladatelství Edice ČT
