Esej – jak napovídá už samotný název – byl jako žánr vždy doménou francouzských autorů. Dvojice Jacques Attali a Pierre-Henry Salfati to nyní potvrzují v knize Athény a Jeruzalém, při jejímž čtení zažíváme jednak okouzlení autorskou vzdělaností a jednak napětí, protože připomíná kořeny západní kultury – porovnáním té řecké a židovské – opravdu velmi vynalézavě.
Někdo by mohl mít pocit, že toto »historické haraburdí« s naší současností už nijak nesouvisí, jenže opak je pravdou. Právě díky francouzským autorům můžeme přítomnost i naše současné pocity lépe pochopit, jelikož opravdu nestavíme »na zelené louce«. Proto všechna ta porovnávání – a podobnosti – biblických příběhů s Homérovými eposy a další konkrétní případy.
A dvojice francouzských esejistů skutečně potvrzuje, že tento odkaz platí dodnes: „K tomu, aby člověk byl šťasten, musí vytvořit podmínky pro štěstí svých sousedů, navíc je musí učinit šťastnými dříve, než se bude snažit o své vlastní štěstí, tvoře takto »pozitivní společnost«, v níž podniky, jednotlivci, politické strany a umělci budou jednat vědomě a svobodně v zájmu příštích generací. Takové je jádro dlouho skrytého židovsko-řeckého poselství, které je podmínkou našeho přežití.“
Někomu takové věty budou připadat k smíchu. Někomu budou připadat krásné, ale do praxe nepřevoditelné. A někomu budou připadat hodny zamyšlení, jako ideál, k němuž se máme snažit přiblížit – a právě těmto lidem je kniha Athény a Jeruzalém Jacquese Attaliho a Pierra-Henryho Salfatiho, určena. Ukazuje vlastně prostou pravdu – ten, kdo ví a kdo chce poznávat, ten se potom nenechá oblafnout. A tak nepodléhá třeba ani strachu, který rozsévají svými zkratkovitými hesly populističtí politici, neboť se jim to hodí do krámu. Vzdělanost není nikdy handicapem, vždycky jde o přednost.
Aktuálním tématem dnes vzhledem k Evropě je samozřejmě islám. I tento dlouhodobý »vztah« francouzští esejisté probírají v průběhu staletí. O situaci v 10. století tak můžeme číst: „Židovští a křesťanští myslitelé jsou stejně jako řecké myšlení islámem tolerováni, přestože je ibn Abdun odsuzuje jako intelektuální parazity. ,Neměli bychom prodávat Židům ani křesťanům vědecké knihy, s výjimkou těch, které se týkají jejich vlastního Zákona. Překládají totiž tyto vědecké knihy a připisují jejich autorství svým spoluvěrcům a biskupům, přestože autory jsou ve skutečnosti muslimové.‘“
A v závěru knihy Athény a Jeruzalém se autoři dostávají nejen k současné situaci, ale dokonce k výhledu do budoucnosti, co se týče vztahu Evropy a muslimských přistěhovalců: „V prvé řadě Okcident může zaniknout po příchodu národů jiných civilizací, které namísto integrace pozmění jeho podstatu a vnutí mu jiné hodnoty. Některé předpovědi říkají, že Evropa zvláště bude obětí invaze tolika muslimů, že následkem »velké výměny« civilizace Okcidentu, obvykle zvané křesťanská, brzy zmizí. Podle jiných předpovědí demografický zlom v neprospěch potomků anglo-saských přistěhovalců a ve prospěch africké a hispánské komunity v USA je již nyní skutečností a přispěje k zániku civilizace Okcidentu. Obě hypotézy jsou nejen nepravděpodobné, nýbrž naprosto mimo realitu. Desítky milionů muslimů by musely emigrovat do Evropy, aby byl jejich počet dostatečný, nebo by desítky milionů Evropanů musely konvertovat k islámu. V USA jsou africká a hispánská komunita velmi silně zakořeněné v křesťanských tradicích. Je také možné vzpomenout hypotézu invaze do Evropy populacemi, které by přišly z Asie, zvláště z Číny.
Okcident může rovněž zmizet následkem zřeknutí se svých vlastních hodnot, aby se mohl lépe bránit proti vetřelcům, nejprve tím, že se před migranty uzavře pod záminkou ochrany před terorismem, a poté uzavřením se před myšlenkami a věcmi přicházejícími odjinud. Podobné uzavření by ironicky znamenalo jistou karikaturu chvály jednoty – jednoty v čistotě, v totalitarismu, v jasném označení obětních beránků. Znamenalo by to konec demokracie v zájmu úpravy práva ve prospěch požadavků bezpečnosti.“
Anotace:
Kniha popisuje dialog mezi židovským a řeckým myšlením, na němž stojí základy naší západní civilizace a v jehož středu ční systém hodnot oslavujících svobodu bytí a myšlení jednotlivce, rozum, shromažďování vědomostí a zdokonalování materiálního i duchovního světa. Židé vyznávají nekonečnost a naději, Řekové konečnost a tragédii rozumu, ale obě civilizace směřují k základní ideji západní civilizace, kterou je jednota: jednota Boha, jednota Člověka, jednota Druhého, jednota Příčin, jednota monoteismu, jednota Vědy, Víry a Pravdy. Někdy bývá tento židovsko-řecký původ opomíjen. Západní civilizace sice připouští řecké příbuzenství, zanedbává však obvykle to, co dluží judaismu, a hlásí se pouze ke křesťanství. V této knize předkládáme jakousi psychoanalýzu západní civilizace – Okcidentu –, která má odhalit její rodinná tajemství a vyrovnat se s nimi. Právě to je podmínkou jejího přežití.
Z francouzskeho originálu Le destin de l’Occident přeložil a poznámkami opatřil Joseph F. Vedlich
Odpovědný redaktor Jakub Marek
208 stran
Cena: 260,- Kč
O autorech:
Jacques Attali, politolog, spisovatel, bývalý poradce prezidenta Mitteranda. V jeho díle najdeme eseje, romány, biografie či divadelní hry. Česky vyšla kniha Bratrstvo probuzených (Garamond, 2009) o zlaté éře soužití arabské a židovské kultury ve středověkém Španělsku.
Pierre-Henry Salfati, režisér a scenárista, vyučuje židovskou filozofii. Nedávno diváky zaujal filmem Poslední spravedlivý o muži, který po desítkách let útěku před událostmi druhé světové války musí dokazovat svůj původ, aby mohl být pohřben na židovském hřbitově.
Foto: www.e-garamond.cz
