Válka. Čteme a posloucháme hrůzy z této doby. Doufáme, že knihy s válečnou tématikou jsou varováním. Že to nikdy nezažijeme, že lidé zmoudří. A přesto se dozvídáme, že se to někde v Africe, v Sýrii atd. děje. Lidé jsou nepoučitelní, nepochopitelní a hloupí. Vždyť to vidíme kolem sebe. Nástrahy jsou všude. Někdo chce peníze, někdo moc. Pojďme si přečíst o obyčejných lidech, kteří válku přežili. Nemůžou usnout, protože se bojí živých děsivých snů. Jsou polámaní a nikdo už je nikdy nespraví. Jsou živí a přitom v nich toho tolik umřelo. Jsou s námi, a přesto tu nejsou. Přežili válku.
Příběh začíná na severu Německa, kde Vera se svou matkou Hildegardou prchající z východního Pruska na konci války, najdou útočiště na starém statku. Za dva roky se vrátí z války syn statkářky Karl, který je zevnitř poznamenaný válkou. Přesto si ho Hildegarda namluví, aby si upevnila místní postavení. Po nějaké době uteče a Veru nechá s Karlem na statku. Vera je velmi chytré dítě, zvládne vystudovat, ale nedokáže se vzdát statku, i když ho nemá ráda. Dějově se posuneme o šedesát let, kdy se k Vere nastěhuje její neteř Anna se čtyřletým synem. Anna je rozčarovaná. Opustil ji přítel a má v sobě neklid. Cítí se nemilovaná, neví co dál. Teta a neteř. Samy. Frustrované dětstvím. Pociťující, že jsou zklamáním pro rodiče. Dokážou si k sobě najít cestu? Pomůžou si nebo se zničí navzájem?
Neodolala jsem, abych nedodala konci tajemný nádech. Doufám, že jsem vás navnadila, protože je to úžasná kniha. Jsem jí okouzlená. Líbí se mi autorčin styl. Používá krátké věty, které jsou prakticky výstižné. Přitom dokáže probudit ve čtenáři cit s hlavními postavami. Postupně a náznakově je odkryt jejich osud. Z úsečnosti lehce přejde do lyrického popisu a čtenář cítí lásku ke kraji, kde se postavy pohybují. Příběh vypráví několik osob, který život vesnice skvěle dokreslují. Chvíli jsme v hlavě starého poctivého zemědělce. Další kapitolou se koukáme na vesnici očima městské náplavy neúspěšného redaktora, který chce ekologicky žít a hraje si na vesničana v gumácích. Okamžik jsme s Verou na konci války v zimě, kde maminky nechávají své miminka zmrzlé v kočárcích na kraji cesty. Po nějakou dobu jsme s Annou, která zanevřela na hudbu, protože její bratr je lepší. Na malý moment cítíme melodii, která zažene to zlé a ukolébá nás do klidného spánku beze snů. To vše dokáže tento nenápadný román, který vypráví o životě, takový jaký je. Bez příkras. Přitom nás nechává v naději. Změny k lepšímu mohou přijít nečekaně a kdykoli.
Byl to pro mě skvělý literární zážitek. Vřele doporučuji.
Foto: Nakladatelství HOST
