Japonsko mě prostě přitahuje. S manželem jsme věrní spolehlivým Toyotám (to jen na okraj, máme už šestou, vždy koupenou ojetou a zatím nás nikdy nezklamala) a moc ráda o této zemi čtu. Proto jsem neodolala knize, která se odehrává v období 12. století v Japonském císařství a její autor strávil deset let studiem historických reálií a psaním románu. Příběh je historicky věrohodný a velmi poutavý. No, řekněte, nezaujalo vás to jako mě? Určitě ano.
Kniha je výborně napsána. Autor má lehký, ale přitom jemně popisný styl s lyrickým nádechem. Některé přízemní věci jsou zde popsány vzletně, až jsem se divila. Prostě se kniha dobře četla, ale obsahově jsem tedy zírala. Věřím, že to tehdy takto bylo, mnohdy je to ještě dnes. Muž je pán tvorstva a žena je hezká poslušná služka, která svého muže bezmezně miluje. Aspoň tak to měla v hlavě nastaveno vdova Mijuki, jejíž manžel Kacuró byl rybář a zemřel. Já vím, že Mijuki to připadalo normální, ale mě se moc lehce o takovémto rozdělení rolí nečetlo. Vadilo mi to. Ale je zajímavé, jak samozřejmě a poslušně Mijuki svou roli přijala. Vše dělala proto, aby byl manžel spokojený. Fakt, opravdu vše.
Velmi poutavý byl popis denního života rybářovy ženy v chudé vesnici. S manželem vlastnili velmi málo, a když měla později možnost mít třeba vícero šatů, tak je odmítla. Na co by jí byly, když ji stačí jedny, které má na sobě? Jednoduché, přímé myšlení, nezatížené konzumem.
Kacuró zásoboval císařství svými krásnými kapry, které ulovil a několikrát za rok je nosil císaři, kde je přebíral nejvyšší úředník Úřadu pro zahrady a rybníky. Díky těmto kaprům měla jejich vesnice výsadní postavení. Po jeho smrti musela Mijuki splnit přání úřadu a donést kapry císaři. Její cesta je dlouhá, těžká, plná nástrah a léček. Mijuku nemyslí na sebe, ale na manžela, aby nezneuctila jeho památku. Konec je nevšední a překvapivý, jako celá tato kniha. Určitě mohu směle říct, že je to neobvyklý čtenářský zážitek.
Kniha se mi líbila. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale vracet se k ní nebudu. Podřadné postavení tehdejší ženy mi lezlo pěkně na nervy. Ještě se zmíním o tom, že kniha obsahuje erotické scény. Lehce, ale jsou tam. Jsou velmi poetické, a opět na prvním místě byl muž. On může být nevěrný, žena ne. On musí být plně uspokojen, žena ne. V postavení úlohy ženy a muže je zde spousta nerovností, to si prostě musíte přečíst, abyste pochopili.
Pokud máte chuť číst něco jiného, ale nevíte konkrétně co, určitě šáhněte po této knize, budete překvapeni. V jaké směru, to záleží na vkusu čtenáře.
Hodnocení: 80%
Foto: Nakladatelství PLUS
